2 Afs 152/2022 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 152/2022- 21 - text 2 Afs 152/2022 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Česká republika  Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2020, č. j. 100185/19/7700-40500-402026, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2022, č. j. 29 Af 29/2020-55, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 2. 2020, č. j. 100185/19/7700-40500-402026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále také „správní orgán prvního stupně“) ze dne 26. 7. 2019, č. j. 29691/19/500010470-703359 (dále jen „prvostupňové správní rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o povolení obnovy řízení ukončených pravomocnými rozhodnutími ze dne 16. 10. 2015, č. j. 34393/15/5000-10470-703359 a č. j. 34391/15/5000-10470-703359. Žalobkyně se domáhala obnovy řízení, ve kterém Finanční úřad pro hlavní město Praha (dále jen „finanční úřad“) konstatoval porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) [dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“], a to v důsledku pochybení při realizaci otevření nadlimitního zadávacího řízení na služby s názvem „Registr územní identifikace, adres a nemovitostí – implementace řešení“, (ev. č. 60028979), zadávaného v rámci projektu reg. č. CZ1.06/1.1.00/03.05893 s názvem „Vybudování RUIAN a modernizace Informačního systému katastru nemovitostí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního“ (dále jen „původní řízení“). [2] Finanční úřad v původním řízení shledal, že žalobkyně jako zadavatelka nedodržela postup stanovený v § 44 odst. 3 písm. f) v návaznosti na § 78 odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech a v návaznosti na § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“). Dále nedodržela postup stanovený v § 147 odst. 8 zákona o veřejných zakázkách. Na základě těchto zjištění žalobkyni finanční úřad vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu ve výši 62 422 618 Kč, a to platebním výměrem ze dne 19. 1. 2015, č. j. 290252/15/2000-31472-109135, a odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 353 728 167 Kč, a to platebním výměrem ze dne 19. 1. 2015, č. j. 290330/15/2000-31472-109135. Odvolací finanční ředitelství snížilo částky sankčních odvodů na 15 605 655 Kč a 88 432 042 Kč. [3] Porušení zákona o veřejných zakázkách konstatoval i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) rozhodnutím ze dne 26. 8. 2013, č. j. ÚOHSS624/2012/VZ16165/2013/521/JHn (dále jen „rozhodnutí ÚOHS“), dle kterého žalobkyně porušila § 44 odst. 3 písm. f) zákona o veřejných zakázkách, v návaznosti na § 78 odst. 4 a § 6 citovaného zákona a dále nedodržela postup stanovený v § 147 odst. 8 a § 147 odst. 1 až 3 zákona o veřejných zakázkách. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ÚOHS bylo zamítnuto rozhodnutím předsedy ÚOHS ze dne 5. 9. 2014, č. j. ÚOHSR271/2013/VZ18627/2014/321/TNo (dále jen „rozhodnutí předsedy ÚOHS“). [4] Žalobkyně podala návrh na obnovu řízení na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 3 As 303/2016 - 97, kterým soud prohlásil rozhodnutí ÚOHS i předsedy ÚOHS za nicotná (dále obě jen „nicotná rozhodnutí ÚOHS“) z důvodu chybného označení subjektu řízení. Správní orgány jednaly podle Nejvyššího správního soudu po celou dobu řízení s neexistujícím subjektem, resp. organizační složkou státu, která nemá právní subjektivitu. Rozsudek Krajského soudu v Brně [5] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 30. 5. 2022, č. j. 29 Af 29/2020-55 (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. Za stěžejní otázku krajský soud považoval existenci důvodů obnovy řízení, a zda způsob, jakým se s nimi správní orgány vypořádaly s ohledem na § 117 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „daňový řád“), byl správný. Krajský soud také konstatoval, že smyslem nyní řešeného sporu nemohou být otázky týkající se správnosti platebních výměrů a způsobu, jakým se odvolací finanční ředitelství vypořádalo s odvoláními proti nim. [6] Krajský soud vyslovil, že rozhodnutí ÚOHS o deliktu spáchaném na úseku zadávání veřejných zakázek není ve vztahu k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně závazným rozhodnutím o předběžné otázce ve smyslu § 117 odst. 1 písm. d) daňového řádu a jeho zrušení nemůže být samo o sobě důvodem pro obnovu řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně; k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2017, č. j. 6 Afs 281/2016-86, č. 3647/2017 Sb. NSS. Orgány rozhodující o odvodu za porušení rozpočtové kázně v řízení podle daňového řádu jsou zcela nezávislé na výsledcích kontrol vedených podle jiných právních předpisů; k tomu uvedl rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2014, č. j. 10 As 10/2014-43, a ze dne 25. 2. 2016, č. j. 7 Afs 13/2016-25. Finanční úřad sice převzal závěry učiněné ÚOHS, sám si však dále učinil úsudek o porušení rozpočtové kázně. Ačkoli jsou úvahy finančního úřadu ve zprávě o daňové kontrole ve vztahu k porušení zákona o veřejných zakázkách minimalistické, krajský soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že by zcela absentovaly. Správní orgány posuzovaly, zda došlo k porušení rozpočtové kázně, nikoliv ke spáchání správního deliktu. Správní orgány založily svá rozhodnutí na vlastních zjištěních, byť rozhodnutí ÚOHS zohlednily. Krajský soud dodal, že ke konstatování nicotnosti rozhodnutí ÚOHS i rozhodnutí předsedy ÚOHS o spáchání správního deliktu vedla Nejvyšší správní soud „formální“ vada v označení žalobkyně, žalovaný proto správně dovodil, že skutečnost, že došlo k porušení zákona o veřejných zakázkách, nebyla sporná, a proto na ni nemohlo mít vliv ani konstatování nicotnosti rozhodnutí ÚOHS, které se týkalo pouze této dříve nesporné skutečnosti. Konstatování nicotnosti rozhodnutí ÚOHS nepřineslo žádná nová skutková zjištění, proto obnova řízení nebyla na místě. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, ve které navrhuje jeho zrušení, jakož i zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. [8] Po rekapitulaci skutkového stavu stěžovatelka namítá, že závěr o porušení zákona o veřejných zakázkách, které bylo důvodem pro vydání platebních výměrů, se opírá toliko o skutková zjištění a hodnocení důkazů uvedených v nicotných (neexistujících) rozhodnutích ÚOHS. Stěžovatelka souhlasí s krajským soudem, že zrušení rozhodnutí ÚOHS o deliktu na úseku zadávání veřejných zakázek nemůže být samo o sobě důvodem pro obnovu řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Souhlasí i s tím, že rozhodnutí ÚOHS o deliktu spáchaném na úseku zadávání veřejných zakázek není ve vztahu k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně závazným rozhodnutím o předběžné otázce. To ovšem předpokládá, že finanční úřad sám prošetří postup zadavatele při zadávání konkrétní veřejné zakázky a učiní si o porušení konkrétních ustanovení zákona o veřejných zakázkách vlastní závěr. Finanční úřad však před uložením odvodů za porušení rozpočtové kázně neprováděl žádné dokazování, nezjišťoval skutkový stav a pouze se opřel o nicotná rozhodnutí ÚOHS. Ze zprávy o daňové kontrole vyplývá, že jediným a zásadním podkladem pro zjištění porušení rozpočtové kázně bylo pro finanční úřad rozhodnutí ÚOHS, které bylo následně Nejvyšším správním soudem prohlášeno za nicotné. Již v námitkách vůči kontrolnímu zjištění uvedla důvody, proč s rozhodnutími ÚOHS nesouhlasí. Finanční úřad se s těmito námitkami nijak nevypořádal, pouze konstatoval, že je vázán rozhodnutím ÚOHS a že nemůže než trvat na svém nálezu, neboť ÚOHS je jediný subjekt, který je oprávněn stanovit porušení zákona o veřejných zakázkách. Pouhé opsání či zkopírování pasáží z rozhodnutí ÚOHS nelze zaměnit s popsáním výsledků vlastního zjišťování skutkového stavu, dokazování a provedení vlastních úvah o tom, zda ze strany stěžovatelky došlo k nedodržení postupů dle zákona o veřejných zakázkách, a tím k porušení rozpočtové kázně. Pokud tedy došlo k prohlášení nicotnosti rozhodnutí ÚOHS, tj. jediného podkladu pro vydání platebních výměrů, pak se zcela jistě jedná o novou skutečnost, která nemohla být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně