2 As 194/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 194/2023- 45 - text  2 As 194/2023 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Bc. D. H., zast. JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, proti žalovanému: první náměstek policejního prezidenta, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2022, č. j. PPR22768-6/ČJ-2022-990131, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 17 Ad 16/202259, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Jiřího Nováka, advokáta se sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 8. 2022, č. j. PPR-22768-6/ČJ-2022-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo částečně změněno a ve zbytku ponecháno beze změn rozhodnutí ředitele Pyrotechnické služby PČR (dále jen „prvostupňový správní orgán“ nebo „služební funkcionář“) ze dne 19. 4. 2022, č. j. PYRO-622-12/ČJ-2021-9400KR (dále jen „prvostupňové správní rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobce ze dne 31. 5. 2021 o doplatek služebního příjmu (dále „žádost“) tak, že výrokem I. byla zamítnuta žádost o doplatek služebního příjmu za období od 24. 5. 2017 do 2. 6. 2018 z důvodu promlčení podle § 206 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v rozhodném znění (dále jen „služební zákon“), protože lhůta pro uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru podle § 207 odst. 1 téhož zákona činí 3 roky, není-li stanoveno jinak, a marně uplynula dnem 3. 6. 2021 (dnem doručení žádosti). Výrokem II. byla zamítnuta žádost o doplatek služebního příjmu, neboť systém výkonu služby oddělení stálá trhací jáma odboru specializovaných činností Pyrotechnické služby Policie ČR nenaplňuje zákonné podmínky směnného režimu služby a s tím souvisejícího zvýšení základního tarifu služebního příjmu o 10 %, tudíž nevznikl právní nárok na doplacení služebního příjmu. Výrokem III. byl přiznán nárok na doplatek služebního příjmu v období od 3. 6. 2018 za měsíce červen 2018, prosinec 2018, červen 2019 a listopad 2019, kdy byl žalobci přiznán základní tarif služebního příjmu dle § 114 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť systém výkonu služby žalobce při plnění služebních úkolů ve Vrběticích naplňoval zákonné podmínky směnného režimu služby a s tím související zvýšení základního tarifu služebního příjmu o 10 %, a vznikl tudíž právní nárok na doplacení služebního příjmu v celkové výši 20 766 Kč. Výrokem IV. pak byly zamítnuty nároky na doplatek služebního příjmu v období od 3. 6. 2018 za měsíce červenec až listopad 2018, leden až květen 2019, červenec až říjen 2019, prosinec 2019 a leden až září 2020, kdy byl žalobci přiznán základní tarif služebního příjmu dle § 114 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť systém výkonu služby při plnění služebních úkolů ve Vrběticích nenaplňoval zákonné podmínky směnného režimu služby a s tím související zvýšení základního tarifu služebního příjmu o 10 % proto není validní, tudíž nevznikl právní nárok na doplacení služebního příjmu. [2] Změna prvostupňového správního rozhodnutí spočívala v tom, že žalovaný nahradil slova „ve věci žádosti o doplatek služebního příjmu a návrhu na zahájení řízení ve věcech služebního poměru v této věci dle ustanovení § 178 zákona doručené dne 3. 6. 2021“ slovy „ve věci žádosti o doplatek služebního příjmu doručené dne 3. 6. 2021“. Dále změnil část výroku II. prvostupňového správního rozhodnutí tak, že nahradil slova „žádost o doplatek služebního příjmu, neboť systém výkonu služby oddělení stálá trhací jáma odboru specializovaných činností Pyrotechnické služby Policie České republiky nenaplňuje …“ slovy „žádost o doplatek služebního příjmu, vyjma části žádosti, o níž je rozhodnuto výrokem v bodu č. I, III a IV, neboť systém výkonu služby skupiny stálá trhací jáma odboru specializovaných činností Pyrotechnické služby Policie České republiky v období od 3. 6. 2018 do 30. 9. 2020 nenaplňoval …“. [3] Obě správní rozhodnutí napadl žalobce u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou, jíž se domáhal jejich zrušení. Argumentoval rozvržením pracovní doby příslušníků odboru munice Pyrotechnické služby, kterým dle něj byla naplněna zákonná podmínka směnného režimu služby a s tím souvisejícího zvýšení základního tarifu o 10 %. Poukázal na § 53 odst. 4 služebního zákona, ze kterého plyne, že pro dvousměnný provoz musí být kumulativně splněny podmínky vzájemného střídání příslušníků, které se uskutečňuje v rámci 24 hodin jdoucích po sobě. Žalobce byl přesvědčen, že není rozhodující, že část služby byla konána v režimu pohotovosti. Právně významnou skutečností bylo, že provoz služby byl zajišťován 24 hodin denně. Navíc činnosti vykonávané příslušníkem v rámci pohotovosti se shodují s činnostmi, které tento příslušník vykonává v rámci své běžné služby; rozdíl žalobce spatřoval pouze ve výkonu pohotovosti mimo služebnu. Tomu nasvědčuje i teleologický výklad předmětného ustanovení. K tomu žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. 1 As 247/202140, a ze dne 20. 1. 2022, 4 As 407/202150, a dále pak na rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 21. 2. 2018, ve věci C-518/15, Ville de Nivelles v. Rudy Matzak, důvodovou zprávu ke služebnímu zákonu a stanovisko personálního odboru Ministerstva vnitra ze dne 2. 1. 2007. Rozdělení směn bylo dle žalobce pouze formální a účelové, motivované snahou o finanční úspory. [4] Městský soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 17 Ad 16/202259 (dále jen „napadený rozsudek“), napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Nejprve upozornil, že žalobce sice v žalobě i v replice uvedl rozvržení doby služby, které se týká příslušníků expozitur odboru munice Pyrotechnické služby, nikoliv skupiny stálá trhací jáma odboru munice Pyrotechnické služby, avšak s ohledem na to, že meritum věci, tedy zastřený výkon vícesměnného režimu služby z důvodu nařizování služební pohotovosti, je totožné, to nebránilo projednatelnosti a srozumitelnosti žaloby. [5] Napadené rozhodnutí shledal městský soud nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Vytkl žalovanému, že setrvale odkazoval na to, že nebyly formálně naplněny zákonné podmínky směnného režimu služby a dostatečně se nezabýval samotným výkonem služební pohotovosti žalobce. Pouze se omezil na zhodnocení rozdílů mezi institutem služební pohotovosti a dobou služby. Žalovaný v podstatě setrval na prostém vyložení obecných tezí k dotčeným institutům a identifikaci jejich rozdílů tak, jak jsou uvedeny v zákoně o služebním poměru, aniž by vzal v potaz žalobcovy námitky. Žalobci se tak nedostalo žádné konkrétní odpovědi na jím uplatněnou námitku o pravidelném nařizování služební pohotovosti a její obsahové shodnosti s výkonem služby. Městský soud konstatoval, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda se žalovaný zabýval otázkou naplnění zákonných povinností nařizování služební pohotovosti a tím, jaký byl charakter činností vykonávaných v rámci služební pohotovosti, respektive čím se odlišoval od výkonu běžné služby. [6] K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2022, 1 As 247/202140, dle kterého je pro posouzení oprávněnosti nároku na doplacení ušlého platu nezbytné posoudit tři okruhy otázek, a to (1) zda existuje rozkaz, jímž byla žalobci služební pohotovost nařízena; (2) zda byl dán důležitý zájem služby pro nařízení služební pohotovosti (první dvě podmínky tvoří formální aspekt věci, tj. zda byla pohotovost nařízena v souladu se zákonem); a (3) jakou činnost žalobce v době označené jako služební pohotovost fakticky vykonával (materiální aspekt). Aplikaci závěrů rozsudku na nyní posuzovanou věc nelze dle městského soudu vyloučit, přestože je Nejvyšší správní soud vyslovil ve vztahu k úpravě v zákoně č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích z povolání“). [7] Městský soud uzavřel, že žalovaný se nezabýval materiálním posouzením pohotovosti vykonávané žalobcem, a proto ani nejsou součásti spisu podklady, na jejichž základě by bylo možné faktickou povahu výkonu této pohotovosti posoudit; proto konstatoval nutnost doplnit správní spis. Přehled služeb žalobce, který součástí správního spisu je, neumožňuje komplexně posoudit faktický průběh výkonu služby a služební pohotovosti, ke kterému dochází v rámci skupiny stálá trhací jáma odboru munice Pyrotechnické služby. II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobce II. A Kasační stížnost žalovaného [8] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které navrhl napadený rozsudek zrušit věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel namítá nezákonnost spočí