Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 95 · Pracovní právo
Stručně: ZP § 95 upravuje podmínky pro pracovní pohotovost, stanovuje, že je možná jen po dohodě se zaměstnancem a určuje, jak se odměňuje a jak se započítává do pracovní doby.
§ 95 PRACOVNÍ POHOTOVOST
(1) Pracovní pohotovost může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže se o tom se zaměstnancem dohodne. Za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna podle § 140.
(2) Za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci mzda nebo plat; odměna podle § 140 za tuto dobu nepřísluší. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas (§ 93).
(3) Pracovní pohotovost, při které k výkonu práce nedojde, se do pracovní doby nezapočítává.
HLAVA VIII
ZP § 95 upravuje podmínky pro pracovní pohotovost, stanovuje, že je možná jen po dohodě se zaměstnancem a určuje, jak se odměňuje a jak se započítává do pracovní doby.
Co to znamená v praxi
Zaměstnavatel nemůže zaměstnanci nařídit pracovní pohotovost bez jeho souhlasu; vždy je nutná dohoda.
Za dobu, kdy zaměstnanec drží pracovní pohotovost, ale nepracuje, mu náleží odměna podle § 140 ZP.
Pokud zaměstnanec během pracovní pohotovosti skutečně vykonává práci, dostane za tuto práci mzdu nebo plat a odměna za pohotovost mu za tuto dobu nenáleží.
Doba, po kterou zaměstnanec drží pracovní pohotovost, aniž by pracoval, se nezapočítává do jeho pracovní doby.
Na co si dát pozor
Práce vykonaná v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je považována za práci přesčas.
Je důležité rozlišovat mezi odměnou za samotnou pohotovost a mzdou/platem za skutečně vykonanou práci během pohotovosti.