2 As 198/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 198/2023- 32 - text  2 As 198/2023 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Jiří Felbaba, se sídlem Písečná 292, Písečná, zast. Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem Starobranská 4, Šumperk, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2021, č. j. MZP/2021/570/624, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. 3 A 148/202172, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 10. 2021, č. j. MZP/2021/570/624 (dále jen „napadené rozhodnutí“), změnil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc (dále jen „ČIŽP“) ze dne 13. 4. 2021, č. j. ČIŽP/48/2021/1796 (dále jen „prvostupňové správní rozhodnutí“), a to tak, že popis skutku ve výroku o vině nahradil textem: „tím, že nejméně v termínech 17. 10. 2018 a 4. 3. 2019 bez souhlasu orgánu ochrany přírody nedovoleně odebíral vodu z bezejmenného toku na pozemku p. č. 1702 v k. ú. Písečná u Jeseníka a způsobil tak vyschnutí koryta pod místem odběru v úseku dlouhém 350 m, což vyvolalo oslabení ekologickostabilizační funkce významného krajinného prvku (dále též „VKP“) vodní tok ve smyslu škodlivého vlivu na jeho oživení, dále pak odumření či vypuzení živočišných organismů vázaných na takto dotčenou část vodního toku, tedy provedl škodlivý zásah do VKP bez souhlasu orgánu ochrany přírody a porušil tak ustanovení § 4 odst. 2 zákona“; ve zbytku prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil. Tím byl žalobce uznán vinným spácháním přestupku dle § 88 odst. 1 písm. i) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v rozhodném znění (dále jen „ZOPK“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 35 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální výši 1000 Kč. [2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, jíž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítal, že došlo k nesprávnému hodnocení důkazů. Přestupku se nemohl dopustit, neboť pouze vyměnil potrubí, které bylo u odběrného místa zbudováno již dříve. Nijak nezměnil vodní režim v oblasti; nezpůsobil vyschnutí potoka, neboť k tomu došlo v důsledku jeho přehrazení kameny, což on nezbudoval. Žalovaný vycházel ze sdělení Lesů České republiky s. p. (dále jen „Lesy“); to však nelze považovat za důkaz, neboť není výstupem inspekčního šetření. Žalobce nesouhlasil ani s poukazem na rozsudek Krajského soudu v Ostravě  pobočka v Olomouci ze dne 29. 4. 2020, č. j. 65 A 75/201921 (dále jen „olomoucký rozsudek“). Brojil též proti neprovedení jím navržených důkazů, a to spisu Městského úřadu v Jeseníku sp. zn. MJ/22430/2017/OŽP/P (včetně v tomto řízení vydaného rozhodnutí o dodatečném povolení stavby) a dále svého výslechu. Žalobce správním orgánům vytýkal i nesprávnou právní kvalifikaci. Neměl být postižen jako podnikající osoba; odebírání vody z potoka totiž nesouviselo s jeho výdělečnou činností. Rozsudek městského soudu [3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 3 A 148/202172 (dále jen „napadený rozsudek“), podanou žalobu zamítl. Poukázal na to, že podle § 4 odst. 2 ZOPK jsou zakázány zásahy, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologickostabilizační funkce; postačuje tedy hrozící nebezpečí vzniku poruchy. Škodlivým zásahem podle § 88 odst. 1 písm. i) ZOPK je i samotné vykonávání činnosti bez souhlasu orgánu ochrany přírody. Žalobce již na základě protokolu ze dne 18. 4. 2017 musel vědět, že odběrné místo bylo nainstalováno protiprávně; minimálně od tohoto okamžiku tedy byl povinen jej odstranit (až do doby jeho případného dodatečného povolení). Dle městského soudu je zcela bez významu, kdo a kdy odběrné místo neoprávněně zbudoval. Jestliže jej žalobce neodstranil, lze jeho opomenutí postavit na roveň konání (tj. provedení škodlivého zásahu do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody). Na protiprávnosti ani společenské škodlivosti žalobcova jednání ničeho nemění skutečnost, že hodnocení záměru dle § 45i ZOPK navrhlo odběr vody z potoka do jezera (což bylo následně i povoleno), neboť se nejednalo o souhlas ve smyslu § 88 odst. 1 písm. i) ZOPK. [4] Soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že sdělení Lesů není možné považovat za důkaz. Za ten lze totiž užít všech prostředků, jež jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu se zákonem. Důkaz listinou je specifický v tom, že účastník řízení může zpochybňovat toliko jeho správnost nebo pravost, protože obsah je neměnný; nacházíli se listina po celou dobu řízení ve spisu, účastník se s ní mohl seznámit a jakkoli ji konfrontovat v průběhu řízení. Žalobce se s obsahem předmětného sdělení seznámil; měl tedy možnost se k němu vyjádřit dříve. Skutečnost, že z něj učiněná zjištění nepodporují též další důkazy, nelze považovat samo o sobě za vadu řízení. Dále soud konstatoval, že olomoucký rozsudek poskytuje právní i věcná východiska pro projednávanou věc; žalovaný jej zmínil toliko na podporu a přesvědčivost napadeného rozhodnutí. [5] Nedůvodnou shledal městský soud také námitku neprovedení navržených důkazů. Předeslal, že správní orgán není povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení; v takovém případě ovšem musí odůvodnit, proč je neprovedl. ČIŽP v prvostupňovém správním rozhodnutí uvedla, že na základě shromážděných podkladů již bylo dostatečně prokázáno, že žalobce nejméně ve dvou termínech provedl nedovolený odběr vody z bezejmenného toku; další důkazy proto považovala za nadbytečné. Soud také shledal vysvětlení dostatečným. Nadto poukázal na to, že skutečnosti, k jejichž prokázání měly důkazní návrhy směřovat (tj. že žalobce toliko vyměnil staré potrubí za nové, hodnocení záměru dle § 45i ZOPK, stejně jako rozhodnutí o dodatečném povolení stavby), nejsou ve vztahu k právní kvalifikaci skutku významné. [6] O správnosti závěru, že neoprávněný odběr vody z potoka do jezera souvisel s žalobcovou podnikatelskou činností, svědčí dle městského soudu to, že ten dle registru živnostenských oprávnění provozuje zařízení zahrnující i poskytování sportovního rybolovu za úplatu, přičemž do seznamu provozoven náleží i Areál Pískovna. Žalobce proto za vzniklé protiprávní jednání nese objektivní odpovědnost. Soud nepřisvědčil ani tomu, že skutek spočívající v „neoprávněném odběru vody z bezejmenného toku“ nelze kvalifikovat jako přestupek. Jeho popis v napadeném rozhodnutí vymezuje všechny okolnosti významné z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty přestupku; nadto k jeho spáchání není nutné, aby došlo k „vyschnutí potoka“, neboť škodlivým zásahem je již samotné vykonávání činnosti bez souhlasu příslušného orgánu. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní II.1 Kasační stížnost žalobce [7] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které jej navrhl zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Namítá, že protokol ze dne 18. 4. 2017 (jímž Městský úřad Jeseník zjistil, že provádí výměnu potrubí) nemá nic společného s odběrem vody z toku; opravou nečinil žádné změny na odběrném zařízení, které nainstaloval jeho právní předchůdce. Po poučení, že potřebuje stavební povolení, o něj požádal a toto mu bylo vydáno. Městský soud nesprávně dovodil, že mu na základě informace, že odběrné zařízení bylo zřízeno protiprávně, vznikla povinnost jeho odstranění, a to i když jej nezřídil; nesouhlasí, že pokud nekonal, jednal protiprávně ve formě opomenutí a tím spáchal daný přestupek. Stěžovatel poukazuje na to, že jednáním sice je i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel povinen; je však přesvědčen, že žádnou povinnost konat neměl. Správním orgánům nic nebránilo, aby mu (např. předběžným opatřením) uložily povinnost odstranit odběrné zařízení; to však neplyne ze samotného protokolu ze dne 18. 4. 2017, na který odkázal soud. Městský úřad v Jeseníku k takovému kroku nakonec přistoupil a dne 22. 3. 2019 mu nařídil provést zaslepení vtokového otvoru. Ve dnech 17. 10. 2018 a 4. 3. 2019 (data uvedená v popisu skutku) však ještě žádnou takovou povinnost konat neměl. [8] Stěžovatel má za to, že hodnocení záměru dle § 45i ZOPK nelze považovat za nepotřebný důkaz; plyne z něj totiž, že potok je silně zahloubený a lokalitu spíše odvodňuje, zatímco průsaky z jezera do podzemních vod zlepšují vodní režim krajiny. Tím je dle stěžovatele zpochybněna úvaha o škodlivosti opatření provedených jeho právním předchůdcem. Dále tvrdí, že sdělení Lesů má zcela omezenou důkazní hodnotu, neboť podstatné skutečnosti nebyl