Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich · 250/2016 Sb. · § 10 · Správní právo
Stručně: Paragraf 10 zákona o odpovědnosti za přestupky stanoví, že přestupkem může být i nekonání, pokud měl pachatel povinnost jednat na základě zákona, úředního rozhodnutí, dobrovolného převzetí povinnosti, předchozího ohrožujícího jednání nebo jiného důvodu vyplývajícího z okolností a jeho poměrů.
§ 10 Opomenutí
Jednáním se pro účely tohoto zákona rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel povinen podle jiného právního předpisu nebo úředního rozhodnutí, v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo vyplývala-li jeho zvláštní povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání nebo k němuž byl z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen.
Paragraf 10 zákona o odpovědnosti za přestupky stanoví, že přestupkem může být i nekonání, pokud měl pachatel povinnost jednat na základě zákona, úředního rozhodnutí, dobrovolného převzetí povinnosti, předchozího ohrožujícího jednání nebo jiného důvodu vyplývajícího z okolností a jeho poměrů.
Co to znamená v praxi
Za přestupek lze být odpovědný i v případě, že se člověk aktivně ničeho nedopustil, ale naopak něco opomenul udělat, ačkoliv to udělat měl.
Povinnost konat může vyplývat z různých zdrojů, například ze zákona (např. povinnost nahlásit určitou skutečnost), z úředního rozhodnutí (např. příkaz k odstranění závady), z dobrovolného převzetí povinnosti (např. slib péče o někoho) nebo z předchozího jednání, které vytvořilo nebezpečnou situaci.
Důležitá je existence povinnosti konat; bez ní nelze opomenutí považovat za jednání pro účely tohoto zákona.
Na co si dát pozor
Je třeba si uvědomit, že i pasivita může vést k odpovědnosti za přestupek, pokud existovala povinnost jednat.
Rozsah povinnosti konat se posuzuje podle konkrétních okolností a poměrů pachatele.