3 Ads 245/2021 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 245/2021- 69 - text  3 Ads 245/2021 - 74 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: JUDr. O. Z., Ph.D., zastoupen Mgr. Ing. Janou Tempírovou, advokátkou se sídlem Politických vězňů 1272/21, Praha 1, proti žalovanému: Náměstek ministra vnitra pro státní službu, se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2018, č. j. MV163752/OSK2018, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. 9 Ad 10/2018  52, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. 9 Ad 10/2018  52, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu financí (dále jen „státní tajemník“) ze dne 27. 12. 2017, č. j. MF35221/2017/30023, byl žalobce podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, (dále jen „zákon o státní službě“) dnem 31. 12. 2017 odvolán ze služebního místa představeného č. 2, vrchní ministerský rada – náměstek pro řízení sekce 03 – Majetek státu v Ministerstvu financí. Důvodem odvolání bylo zrušení tohoto služebního místa na základě úpravy systemizace schválené usnesením vlády č. 895 ze dne 22. 12. 2017 a na základě Seznamu změn systemizačních atributů služebních a pracovních míst MF ke dni 1. 1. 2018. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] V odůvodnění městský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2020, č. j. 4 Ads 423/2019  70, konstatoval, že způsob schválení příslušné úpravy systemizace a organizační struktury služebního úřadu jako podkladů pro vydání rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa představeného odpovídá požadavkům stanoveným v zákoně o státní službě. Městský soud neshledal namítanou nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí, neboť správní orgány své závěry přezkoumatelně zdůvodnily a jejich úvahy zachycené v odůvodnění rozhodnutí mají dostatečnou oporu ve správním spisu. [4] Městský soud přisvědčil žalobci, že § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě vyžaduje, aby v době odvolání ze služebního místa toto místo již bylo zrušeno, nepostačuje, aby bylo jeho zrušení plánováno či připraveno. K úpravě systemizace služebních a pracovních míst na rok 2018 došlo s účinností od 1. 1. 2018, také Seznam změn systemizačních atributů služebních a pracovních míst MF ke dni 1. 1. 2018 je výčtem k tomuto datu a služební předpis č. 13/2017 nabyl účinnosti dne 1. 1. 2018. Městský soud zdůraznil, že ke dni vydání rozhodnutí státního tajemníka žádný ze závazných podkladů pro rozhodnutí ve věcech státní služby nebyl účinný a nemohl vyvolávat právní následky. Služební místo představeného, na kterém byl zařazen žalobce, ke dni 27. 12. 2017 nepochybně existovalo. Podmínky pro odvolání žalobce ze služebního místa představeného podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě tedy nebyly splněny. [5] Podle městského soudu se žalobce o zrušení služebního místa dozvěděl až při osobním převzetí rozhodnutí státního tajemníka dne 28. 12. 2017. Městský soud poukázal na svůj rozsudek ze dne 10. 10. 2019, č. j. 11 Ad 17/2018  66, ve kterém řešil případ odvolání ze služebního místa představeného nikoli k datu 1. 1. 2018, kdy systemizace nabyla účinnosti, nýbrž až ke dni 19. 3. 2018, což odvolanému poskytlo dostatek času k tomu, aby mohl na zrušení služebního místa reagovat a přizpůsobit své další kariérní představy. V nyní řešené věci se však skutkový stav v otázce načasování organizačních změn v návaznosti na účinnost úpravy systemizace zásadně odlišuje. K odvolání žalobce došlo dříve, než systemizace nabyla účinnosti, tedy ještě v době existence služebního místa, na němž byl žalobce zařazen. Městský soud připomněl, že § 17 odst. 3 zákona o státní službě nevylučuje pozdější úpravy již schválené systemizace, a konstatoval, že i z tohoto důvodu bylo rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa dne 27. 12. 2017 přijato v rozporu s § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě. V období od 29. 11. 2017 do 22. 12. 2017 došlo ke třem úpravám již schválené systemizace, a nebyla tak vyloučena obava žalobce, že ani úprava systemizace provedená usnesením vlády č. 895 ze dne 22. 12. 2017 není definitivní. II. Kasační stížnost, vyjádření žalobce a replika stěžovatele [6] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatel nesouhlasil se závěrem městského soudu, že rozhodnutí o odvolání státního zaměstnance ze služebního místa představeného lze vydat až po účinnosti příslušného služebního předpisu, a nikoli hned po jeho vydání. Podle stěžovatele lze na případ žalobce vztáhnout závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2021, č. j. 9 Ads 113/2020  45, podle kterého skutečnost, že systemizace a navazující změna organizační struktury, v jejichž důsledku bylo služební místo představeného zrušeno, nabyly účinnosti až 1. 1. 2018, nebrání tomu, aby úkony týkající se služebního poměru byly činěny již před tímto datem, pokud jejich účinky jsou odloženy až do 1. 1. 2018. Státní tajemník byl tedy oprávněn rozhodnout o odvolání žalobce ze služebního místa představeného již dne 27. 12. 2017, neboť v tu dobu bylo zřejmé, že od 1. 1. 2018 dané místo existovat nebude. K tomu stěžovatel dále odkázal na rozsudek městského soudu (v kasační stížnosti chybně uvedeno Nejvyššího správního soudu) ze dne 28. 4. 2021, č. j. 14 Ad 12/2020  31. [8] Podle stěžovatele je nutné datum 31. 12. 2017, uvedené v rozhodnutí státního tajemníka jako den odvolání žalobce, vykládat jako poslední den, kdy byl žalobce jmenován na dosavadním služebním místě, přičemž skončením tohoto dne došlo k jeho odvolání z tohoto místa. Také státní tajemník považoval den 31. 12. 2017 za poslední den výkonu služby žalobce na jeho služebním místě (odvolal žalobce k poslednímu dni existence daného služebního místa). Způsob odvolání k poslednímu dni výkonu funkce, tedy ke dni, kdy dotčená osoba ještě vykonává práci, podle stěžovatele vyplývá například i z § 166 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), (dále jen „školský zákon“) a je běžně uplatňován i v případě odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance podle § 73a odst. 1 věty druhé zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen „zákoník práce“). Stěžovatel konstatoval, že i v případě zrušení pracovního místa vedoucího zaměstnance právní úprava počítá s tím, že odvolání předchází účinnosti organizačních změn. Užití minulého času v § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě není podle stěžovatele důvodem k tomu, aby byl v případě služebního poměru státního zaměstnance postup odlišný. Městský soud vycházel pouze z jazykového výkladu tohoto ustanovení, aniž přihlédl k výkladu logickému a teleologickému. Stěžovatel dodal, že výklad městského soudu by v rozporu se zásadou hospodárnosti vyvolal bezdůvodně zvýšené náklady na platy odvolaných státních zaměstnanců, kterým by muselo být vypláceno 100 % platu na jejich původním služebním místě, aniž by jim byla přidělována práce. [9] K otázce načasování organizačních změn stěžovatel uvedl, že na rozdíl od městského soudu nevidí rozdíl mezi případem státního zaměstnance, jehož se týkal rozsudek městského soudu ze dne 10. 10. 2019, č. j. 11 Ad 17/2018  66, a případem žalobce. Městský soud opomněl posoudit skutečnost, že při neexistenci služebního místa představeného nemohl služební orgán žalobci přidělovat práci. Žalobce tak byl s účinností od 1. 1. 2018 v postavení zaměstnance, u něhož existují překážky na straně služebního úřadu ve smyslu § 106 odst. 3 zákona o státní službě, bez ohledu na to, zda byl s účinností od 1. 1. 2018 ze služebního místa odvolán, či nikoli. Z napadeného rozsudku podle stěžovatele vyplývá, že by služební orgán měl při rozhodování zvažovat, zda měl státní zaměstnanec dostatečný časový prostor pro adaptaci na změnu služebního poměru. Taková povinnost však ze zákona o státní službě ani z jiného právního předpisu nevyplývá a městský soud ani neuvedl, jaký časový úsek by pokládal za dostačující. [10] Stěžovatel nepovažoval za problém, že se žalobce o odvolání ze služebního místa nedozvěděl s dostatečným časovým předstihem. Podotkl, že zákon o státní službě garantuje odvolaným státním zaměstnancům pokračování jejich služebního poměru na základě převedení na jiné služební místo [§ 61 odst. 1 písm. b)] nebo zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů (§ 62). Stěžovatel poznamenal, že státní tajemn