3 Ads 269/2022 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 269/2022- 36 - text  3 Ads 269/2022 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Michala Bobka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: Ing. P. G., MBA, zast. Mgr. et. Mgr. Jiřím Flamem, Ph.D., advokátem se sídlem Rohanské nábřeží 671/15, Praha 8, proti žalovanému: náměstek ministra vnitra pro státní službu, se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2020, č. j. MV2988015/OSK2020, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 31 Ad 12/2020112, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 31 Ad 12/2020112, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející řízení [1] Rozhodnutím Rady ERÚ ze dne ze dne 17. 12. 2019, č. j. 0579024/2015ERU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla žalobkyně odvolána ze služebního místa představeného – ředitel sekce regulace v ČR – Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“). Důvodem k odvolání žalobkyně byl zánik jejího služebního místa, k čemuž došlo v důsledku nabytí účinnosti systemizace služebních a pracovních míst pro rok 2020, schválené usnesením vlády č. 811 ze dne 18. listopadu 2019, dne 1. 1. 2020 (dále jen „Systemizace“). K podanému odvolání žalobkyně následně prvostupňové rozhodnutí potvrdil žalovaný rozhodnutím ze 14. 4. 2020, č. j. MV2988015OSK2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“). [2] Žalobkyně napadala rozhodnutí žalovaného žalobou ke krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). V ní namítla nezákonnost Systemizace z důvodu, že nebyla řádně projednána s odborovou organizací. Rovněž namítla účelovost Systemizace, neboť její snahou mělo být účelové odstranění zaměstnanců, včetně žalobkyně. To žalobkyně vůči vlastní osobě dovozuje zejména z nezákonného udělení výtky, nepřiznání odměn za kalendářní rok 2019, rozporností systemizace s vypracovaným personálním auditem, způsobu provedení organizačních změn a souvisejícího jednání služebního orgánu, jež mělo vytvářet podmínky k tomu, aby žalobkyně sama služební poměr ukončila (dlouhodobá dehonestace, veřejné napadání před podřízenými a třetími stranami, odvolávání, resp. stahování z jednání). Kromě toho žalobkyně namítla i nepřezkoumatelnost a další vady obou správních rozhodnutí, zejména pokud jde o nesprávné vedení správního spisu v řízení před správním orgánem prvního stupně. Za účelem prokázání svých tvrzení žalobkyně navrhla provést důkazy, včetně svědeckých výpovědí několika členů výboru Odborové organizace, členů Rady ERÚ či vedoucí oddělení interního auditu. [3] Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 30. 8. 2022, č. j. 31 Ad 12/2020 112, zamítl. Napadené rozhodnutí předně neshledal nepřezkoumatelným. Jako východisko svého věcného posouzení poté připomněl, že lze v rámci přezkumu rozhodnutí vydaného na základě systemizace služebních a pracovních míst přezkoumávat také samotnou systemizaci či změnu organizační struktury. Soud je však oprávněn zkoumat důvody, účelnost, vhodnost a další věcné parametry zvolené organizační struktury jen ve výjimečných případech, například v souvislosti s konkrétními vážnými pochybnostmi vyvolávajícími podezření, že zvolená organizační struktura či její změna nemá sledovat legitimní zájmy a nemá žádný rozumný důvod, a slouží k šikaně či diskriminaci. [4] Při aplikaci těchto východisek dospěl krajský soud nejprve k závěru, že samotný proces přijetí Systemizace a změna organizační struktury, na základě které byla žalobkyně odvolána ze svého služebního místa, byl zákonný. Návrh Systemizace byl s odborovou organizací ERÚ projednán, jak vyžaduje § 132 odst. 3 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“). Dne 15. 10. 2019 proběhlo jednání, na kterém rada ERÚ představila návrh Systemizace odborové organizaci, která měla možnost se k němu vyjádřit. Tak i učinila. Pouhá skutečnost, že Rada ERÚ zaslala návrh Systematizace žalovanému dříve, než jej projednala s odborovou organizací, nemůže založit nezákonnost procesu jejího přijetí. [5] Krajský soud se následně zabýval legitimitou cílů Systematizace a námitkami vztahujícími se k její účelovosti a diskriminační povaze. Nejprve uvedl, že zákon o státní službě nepožaduje provedení personální auditu. Ten proto nebrání přijetí Systemizace, neboť jím ani obdobnými dokumenty nejsou příslušné služební orgány vázány. Přijatá systemizace přitom sledovala legitimní cíl obecně ve vztahu k redukci počtu systemizovaných míst, včetně zrušení služebního místa žalobkyně. Důvody, pro které se Rada ERÚ rozhodla organizačně zrušit dvě dosavadní sekce (sekce regulace a sekce analytické a mezinárodní spolupráce) a nahradit je sekcí novou, se navíc zdají být racionální. Zrušení služebního místa žalobkyně se krajskému soudu nejevilo jako svévolné, neboť každá ze sekcí měla svoje služební místo představeného (ředitele sekce). Ze správního spisu ani tvrzení žalobkyně navíc nevyplývá, že by změna struktury byla účelová, resp. jejím hlavním cílem bylo dosáhnout odvolání žalobkyně ze služebního místa. Došlo ke zrušení celkem 25 míst (17 služebních a 8 pracovních), se souběžnou změnou počtů jednotlivých sekcí, odborů a oddělení ERÚ. Na nově zřízené místo ředitele sekce regulatorních činností přitom bylo vyhlášeno výběrové řízení, na které se žalobkyně mohla přihlásit. Úkony, které Rada ERÚ činila vůči žalobkyni v návaznosti na její odvolání ze služebního místa představeného poté nelze podle krajského soudu považovat za důkazy, které by svědčily o účelovosti postupu vůči žalobkyni v případě přijetí systemizace a organizační změny. Vzhledem k absenci jakýchkoli indicií, které by svědčily o tom, že cílem systemizace a na ni navazující změny organizační struktury bylo dosáhnout odvolání žalobkyně ze služebního místa představeného, tudíž nelze podle krajského soudu považovat Systemizaci a na ni navazující změnu organizační struktury za účelovou ani diskriminující. Krajský soud proto uzavřel, že není oprávněn zkoumat konkrétní věcné parametry zvolené organizační struktury, neboť nemá vážné pochybnosti o sledování legitimních zájmů. [6] Důvodnými krajský soud neshledal ani námitky nezákonnosti napadaných správních rozhodnutí. Krajský soud předně zjistil, že přijetím Systemizace skutečně došlo ke zrušení služebního místa, na kterém byla žalobkyně zařazena. V souladu s § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě tak byla splněna podmínka pro odvolání žalobkyně ze služebního místa. Za druhé, krajský soud připustil, že Rada ERÚ jako správní orgán prvního stupně se při vedení spisu dopustila dílčích pochybení, když nedostatečně rozlišovala spis vedený ve věci žalobkyně od jiných vedených správních řízení. Tuto vada však podle krajského soudu napravil žalovaný, který doplnil do správního spisu nezbytné dokumenty, které tvořily podklady pro vydání rozhodnutí, a dal žalobkyni možnost se s nimi seznámit a vyjádřit se k nim. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí navíc bylo zřejmé, na základě jakých podkladů Rada ERÚ ve věci rozhodla. Nedošlo tak k zásahu do dvojinstančnosti správního řízení či práva žalobkyně seznámit se a mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Za třetí, krajský soud odmítl námitku, že má být napadené rozhodnutí nezákonné z důvodu, že nebylo projednáno s odborovou organizací ERÚ, či proti změnám hovoří interní personální audit. Krajský soud připomněl, že pro odvolání žalobkyně byla splněna zákonná podmínka podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě. Odborová organizace ERÚ přitom byla současně s návrhem Systemizace informována i o zrušení sekce regulace včetně systemizovaného místa ředitelky, k čemuž se vyjádřila. Personální audit poté není předpokladem přijetí Systemizace, ani podkladem rozhodnutí o odvolání žalobkyně ze služebního místa. [7] Takto krajský soud rozhodl na základě obsahu soudního a správního spisu. Návrhy žalobkyně na provedení dokazování, včetně výslechu jí navržených svědků, krajský soud zamítl pro nadbytečnost. Uvedl, že pokud zákon o státní službě nepředpokládá jako jeden z podkladů k vydání rozhodnutí o odvolání ze služebního místa vyjádření odborové organizace, nebylo potřeba provádět výslech jejích členů. Takový výslech by nemohl na dosaženém závěru ničeho změnit. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného [8] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadá rozsudek krajského soudu v celém rozsahu kasační stížností. Její důvody spatřuje v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) napadený rozsudek společně s oběma správními rozhodnutími zrušil a přiznal jí náhradu nákladů řízení. [9] Stěžovatelka předně namítá, že krajský soud nesprávně opomněl jí navržené důkazy k prokázání nezákonnosti procesu přijetí Systemizace, její účelovosti a nezákonnosti správních rozhodnutí. V prvé řadě se jedná