3 Afs 300/2021 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 300/2021- 32 - text  3 Afs 300/2021 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. J., zastoupený JUDr. Radkou Procházkovou, advokátkou se sídlem Masarykova 1120/43, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 39/61, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 15 Af 35/2018 – 81, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 15 Af 35/2018 – 81, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2018, č. j. 654927/18/2501-80541-501448 a č. j. 655392/18/2501-80541-501448, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 35 684 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Radky Procházkové, advokátky. Odůvodnění: [1] Žalovaný (dále též „správce daně“) vydal rozhodnutí ze dne 5. 4. 2018, č. j. 654927/18/250180541-501448 a č. j. 655392/18/2501-80541-501448 – exekuční příkazy na prodej nemovitých věcí žalobce. Daňová exekuce byla nařízena pro vymožení nedoplatku na dani z přidané hodnoty (DPH), včetně úroku z prodlení a nákladů na exekuci v celkové výši 3 721 395,81 Kč. [2] Podkladem (exekučním titulem) pro vydání exekučních příkazů byl vykonatelný výkaz nedoplatků pod položkou 0001, sestavený ke dni 21. 3. 2018, č. j. 654928/18/2501-80541-501448. Tyto nedoplatky se týkaly skupiny spojených osob s DIČ CZ699001765 (dále jen „skupina DPH“) dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), jejímiž členy byli žalobce a společnost GREEN COMPANY PRAHA, s. r. o. (dále jen „společnost Green Company“; nyní v likvidaci – pozn. NSS). Právě tato společnost byla zastupujícím členem skupiny dle § 5b zákona o DPH. [3] Žalobce podal proti rozhodnutím žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 15 Af 35/2018 – 81, zamítl jako nedůvodnou. [4] Krajský soud nejprve uvedl, že nepřihlížel k žalobním bodům, které žalobce přednesl na ústním jednání dne 7. 9. 2021, neboť byly uplatněny po uplynutí lhůty k podání žaloby (§ 72 odst. 1 soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“); žalobce mohl uplatnit tyto žalobní body pouze do středy 6. 6. 2018, neboť napadené rozhodnutí mu bylo doručeno dne 6. 4. 2018. Žalobce takto namítal, že k převedení přeplatku na DPH společnosti Green Company ve výši 853 Kč na úhradu nedoplatku daně z příjmů právnických osob tohoto daňového subjektu nebyl právní důvod a že není zřejmé, že byla tato společnost o převodech plateb vyrozuměna. [5] Pokud jde o námitku žalobce, že nebyl ve výkazu nedoplatků jako exekučním titulu označen jako dlužník, krajský soud uvedl, že ve výkazu nedoplatků je v souladu s § 176 odst. 2 písm. c) daňového řádu jako dlužník označena skupina DPH a jako zastupující člen skupiny je uvedena společnost Green Company. Ve výkazu nedoplatků tedy byl označen dlužník, který neuhradil nedoplatek (skupina DPH), právě tato skupina měla nedoplatky na DPH. I když v dané době již tato skupina DPH byla zrušena, na osobním daňovém účtu skupiny DPH byly stále evidovány nedoplatky na dani. Žalovaný mohl tyto nedoplatky v rámci solidární odpovědnosti vymáhat jak po společnosti Green Company, tak i po žalobci jako členech skupiny. Nemusel svůj postup zaměřit na toho člena skupiny DPH, který svou povinnost nesplnil. Podle krajského soudu žalovaný nepochybil, pokud vydal exekuční příkazy na majetek žalobce a označil v nich žalobce jako povinného. [6] Krajský soud též uvedl, že je nerozhodné, že ke dni vydání předmětného výkazu nedoplatků skupina DPH již neexistovala, neboť bývalý člen skupiny podle § 5a odst. 1 zákona o DPH odpovídá v souladu s § 5b odst. 2 téhož zákona společně a nerozdílně za daňové povinnosti, které skupině vznikly; k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2020, č. j. 5 Afs 266/2019 – 26, ve věci žalobkyně STANMORE S.à.r.l. (dále jen „rozsudek NSS ve věci STANMORE“). Krajský soud též konstatoval, že z § 5 odst. 1, věty první zákona DPH a z § 20 odst. 1 daňového řádu je zřejmé, že skupina DPH se považuje za daňový subjekt. Nedůvodná je proto i námitka žalobce, že skupina nemůže být daňovým subjektem. [7] K namítané prekluzi krajský soud uvedl, že lhůta pro placení daně činila dle § 160 odst. 1 daňového řádu 6 let. Společnost Green Company podala dne 30. 9. 2013 dodatečná daňová přiznání za zdaňovací období listopad 2010 až listopad 2012, na základě kterých správce daně vydal dodatečné platební výměry, v nichž byla stanovena splatnost DPH za výše uvedená zdaňovací období vždy ke dni 31. 10. 2013. Dále tato společnost podala dne 19. 11. 2013 řádné daňové přiznání k dani za zdaňovací období říjen 2013 se stanovenou splatností daně 25. 11. 2013 v příslušném platebním výměru, dne 19. 12. 2013 řádné daňové přiznání k dani za zdaňovací období listopad 2013 se stanovenou splatností daně 27. 12. 2013 v příslušném platebním výměru a dne 24. 1. 2014 řádné daňové přiznání k dani za zdaňovací období prosinec 2013 se stanovenou splatností daně 27. 1. 2014 v příslušném platebním výměru. Lhůta k vymáhání daně za zdaňovací období listopad 2010 až listopad 2012, u níž nastala splatnost daně dne 31. 10. 2013, by tedy uplynula dnem 1. 11. 2019. [8] Podle krajského soudu však žalovaný vydal dne 5. 4. 2018 napadené exekuční příkazy, proto šestiletá lhůta pro placení a vymáhání daně běžela dle § 160 odst. 2 daňového řádu od 5. 4. 2018 znovu, a lhůta pro placení a vymáhání daně tak uplyne až dnem 6. 4. 2024. Obdobně je tomu u lhůt pro vymáhání daně za zdaňovací období říjen až prosinec 2013. Krajský soud uzavřel, že lhůta pro vymáhání daně neuplynula, a proto je námitka prekluze lhůty pro vymáhání daně dle § 160 odst. 1 daňového řádu nedůvodná. [9] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [10] Stěžovatel spatřuje nezákonnost napadeného rozsudku v nesprávném závěru o zákonnosti exekučních příkazů, jestliže exekuční titul (výkaz nedoplatků) stanovil povinnosti skupině DPH, a nikoli stěžovateli. Pokud v exekučním titulu nebyl stěžovatel uveden, výkaz nedoplatků je vadný pro nedostatek náležitosti dle § 176 odst. 2 písm. c) daňového řádu a exekuce vedená proti stěžovateli musela být proto „neúčinná“. Exekuční návrh či návrh oprávněného na výkon rozhodnutí, podaný pro vymáhání plnění v exekuci či soudním výkonu rozhodnutí, by byl odmítnut, pokud by neobsahoval přesné označení osoby, které ukládá exekuční titul (v tomto případě výkaz nedoplatků) povinnost k plnění (v tomto případě k zaplacení daně). Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na § 36 odst. 3 exekučního řádu a § 261a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Proto ani daňová exekuce nemůže být vedena proti tomu, kdo v exekučním titulu jako povinný (dlužník) označen není. [11] Stěžovatel dále polemizuje se závěrem o opožděnosti dodatečně přednesených žalobních bodů. Uvádí, že již v žalobě vznesl námitky proti nesprávným údajům ve výkazu, týkajícím se výše nedoplatků. Závěr o opožděnosti bodů, přednesených až na ústním jednání, je dle stěžovatele „přepjatě formalistický“ a neslučuje se s principy spravedlivého rozhodování. [12] Stěžovatel též trvá na svém stanovisku ohledně marného uplynutí lhůty k vymáhání daně. Žalovaný vůči stěžovateli učinil první úkon směřující k vybrání a vymáhání daně až doručením exekučních příkazů dne 6. 4. 2018, přičemž splatnost daní za jednotlivé měsíce listopad 2010 až listopad 2012 byla vždy do 25. dne následujícího měsíce. To ve výsledku znamená, že za měsíce listopad 2010 až únor 2012 již uplynula lhůta šesti let, stanovená v § 160 odst. 1 daňového řádu pro vybrání a vymáhání nedoplatku daně. Nedoplatek na daň tak již nebylo možno vymáhat, a proto je exekuce nepřípustná. [13] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s právním posouzením věci v napadeném rozsudku. Dále uvádí, že dle § 5a odst. 1 zákona o DPH nese stěžovatel odpovědnost za daňové povinnosti skupiny DPH; v této souvislosti též odkazuje na rozsudek NSS ve věci STANMORE. Stěžovatel argumentuje, že skupina DPH nemohla být po svém zrušení daňovým subjektem, protože dle § 5c odst. 3 zákona o DPH (ve znění účinném do 30. 6. 2017 – pozn. NSS) přešly práva a povinnosti na členy skupiny. Dle žalovaného však v rozsudku ve věci STANMORE Nejvyšší správní soud toto ustanovení vyložil tak, že jeho účelem není změnit režim odpovědnosti, ale pouze uspořádat vztahy mezi jednotlivými členy uvnitř skupiny DPH. Na základě tohoto ustanovení nedošlo k přechodu práv a povinností zrušené skupiny na její členy ve vztahu k žalovaném