3 Afs 397/2021 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 397/2021- 72 - text  3 Afs 397/2021 - 79 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně AMIPOL ZLÍN s. r. o., se sídlem Všemina 301, zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem Zlín, 2. května 7134, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2021, č. j. 30 Af 61/2019151, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 8. 2019, č. j. 36181/19/530022442712773, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil celkem čtyři platební výměry ze dne 28. 6. 2018, kterými Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) žalobkyni vyměřil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za období duben až červenec 2014 v celkové výši 580 857 Kč. Důvodem pro vydání platebních výměrů bylo zjištění, že obchodní transakce s měděnými katodami (dále jen „katody“), jichž se žalobkyně v tomto období účastnila, byly zasaženy podvodem na DPH, o němž žalobkyně věděla nebo vědět mohla. Za tyto transakce jí proto nebyl uznán nárokovaný odpočet daně. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem zamítl. [2] Krajský soud především uvedl, že žalovaný nebyl povinen se z úřední povinnosti vyjadřovat k otázce (ne)uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně, jestliže taková námitka nebyla uplatněna v odvolání a žalovaný měl za to, že k prekluzi nedošlo. Dle soudu k prekluzi v žádném zdaňovacím období nedošlo; lhůta pro stanovení daně byla ve všech obdobích prodloužena s ohledem na prováděná mezinárodní dožádání. Mezinárodní dožádání nebyla účelová; vztahovala se k předmětu kontroly i k nyní řešeným zdaňovacím obdobím. Námitka jejich účelovosti nadto byla zcela obecná. Soud se neztotožnil ani s námitkou, že zahájení daňové kontroly nepřerušilo běh prekluzivní lhůty proto, že oprávněné osoby správce daně nedisponovaly při zahájení kontroly příslušným pověřením. K tomu uvedl, že dle § 88 odst. 1 písm. a) daňového řádu by měl být o zahájení daňové kontroly sepsán protokol, který bude podepsán úřední osobou a daňovým subjektem. Označení osoby pověřené jednat jménem státu při zahájení daňové kontroly není povinnou náležitostí protokolu o zahájení kontroly. V posuzované věci nebylo nutné, aby oprávněné osoby zakládaly při zahájení kontroly do spisu pověření k jejímu provedení. Pokud měla žalobkyně konkrétní výtky k oprávnění jednotlivých úředních osob daňovou kontrolu provádět, měla je vznést v daňovém řízení či v žalobě, a tyto skutečnosti mohly být vyjasněny doložením příslušných oprávnění. Žádnou konkrétní výtku však nevznesla, proto se krajský soud touto otázkou nezabýval. Obecnou námitku, že při zahájení kontroly bylo nutné založit do spisu i pověření pro osoby provádějící kontrolu, soud shledal nedůvodnou. [3] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, dle které mělo dojít k porušení § 65 odst. 2 daňového řádu tím, že některé listiny byly ponechány ve vyhledávací části spisu i po ukončení daňové kontroly. Soud konstatoval, že žalovaný zaslal žalobkyni k její žádosti seznam písemností nacházejících se ve správním spisu s tím, že seznam použitých důkazů je zjistitelný ze spisu a ze zprávy o daňové kontrole. Dle krajského soudu je ze seznamu písemností, které se nachází ve správním spisu, zřejmé, že spis obsahuje část veřejnou a vyhledávací, a které listiny patří do jaké části. Z úředních záznamů ve spisu je rovněž zřejmé, které listiny byly přeřazeny z vyhledávací do veřejné části spisu. Všechny listiny, které byly v řízení použity jako důkaz, přitom byly přeřazeny v souladu se zákonem. Žalobkyně byla s obsahem spisu seznámena a kdykoli do něj mohla nahlížet. Žalovaný nebyl povinen poskytnout žalobkyni soupis všech důkazů, které v řízení hodnotil; seznam důkazů je ve zprávě o daňové kontrole. Veškeré provedené důkazy tak lze zjistit po nahlédnutí do spisového materiálu. Žalovaný tedy postupoval v souladu s § 65 odst. 2 daňového řádu; námitka nesprávného vedení spisu tak není důvodná. [4] Dále se krajský soud zabýval námitkami týkajícími se existence daňového podvodu a vědomosti žalobkyně o jejím zapojení do něj. Uvedl, že žalobkyně splnila podmínky pro přiznání nároku na odpočet DPH podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“); ten jí mohl být odepřen, pokud by správce daně prokázal existenci skutečností, s nimiž judikatura spojuje zánik tohoto nároku. Pokud jde o existenci podvodu (chybějící daň), žalovaný popsal řetězec subjektů od německého výrobce Aurubis, přes několik článků řetězce v České republice, v jehož rámci žalobkyně přijala plnění (katody) od dodavatele Trimetal a následně je prodala odběratelům v Německu. K narušení daňové neutrality došlo u (v řetězci předcházejících) společností Oliver Trade Slovakia (dále jen „Oliver Trade“) a Fonotix Trade (dále jen „Fonotix“), které nepodaly přiznání k DPH a nebylo u nich možné prověřit předmětné transakce. S tímto hodnocením se soud ztotožnil a poznamenal, že žalobkyně argumentaci daňových orgánů v tomto směru nijak nezpochybňovala. [5] Krajský soud se žalovaným souhlasil také v tom, že žalobkyně na základě zjištěných objektivních okolností o podvodu na DPH věděla nebo vědět mohla a že nepřijala dostatečná opatření, aby své účasti na podvodu zabránila. Soud za zásadní objektivní okolnost považoval nízkou cenu prodávaného zboží, která se pohybovala pod cenou obchodovanou na burze London Metal Exchange (dále jen „LME“). Žalobkyně v průběhu daňového řízení tvrdila, že obchodovala s katodami za ceny odpovídající cenám na LME; správce daně však zjistil, že cena, za kterou se v rozhodných datech na LME burze s katodami obchodovalo, převyšovala cenu, za níž zboží nakoupila od svého dodavatele. Následné tvrzení žalobkyně, že subjekty, které nakoupily zboží dříve, potřebovaly akutně hotovost, a proto prodávaly pod cenou burzy, soud shledal jako nevěrohodné. Nestandardně nízká cena svědčí o tom, že žalobkyně s katodami obchodovala, aniž by se zajímala o běžnou tržní cenu. Pokud by cenu na burze kontrolovala, musela by vědět, že cena je nižší než burzovní (v rozmezí od 61,89 do 381,78 EUR/t), navíc za situace, kdy žalobkyně byla až několikátý článek řetězce. Výrobce Aurubis přitom prodával v rozhodné době měď svým odběratelům vždy za cenu vyšší, než byla cena na LME. Panují tedy pochybnosti, jak žalobkyně docílila toho, že jako několikátý článek v řetězci odebírala katody za ceny nižší než na LME. [6] Dále krajský soud uvedl, že ač žalobkyně s drahými kovy obchodovala dlouhodobě, s katodami začala obchodovat až v kontrolovaných zdaňovacích obdobích a zahájení obchodní spolupráce s novým typem zboží přesvědčivě nevysvětlila; tvrdila, že jí tuto spolupráci nabídl její dosavadní prověřený partner a pro nové zboží měla smluvené odběratele. Pokud by však před zahájením obchodování prověřila cenu a kvalitu zboží, zjistila by, že ceny jsou nestandardně nízké a kvalita neodpovídá novým výrobkům. Žalobkyně přitom před zahájením obchodování neprovedla ani průzkum trhu; zcela věřila dodavateli Trimetal. Takový postup není ani obezřetný, ani standardní, a to i přesto, že Trimetal byl dlouholetým obchodním partnerem (jednalo se totiž o rizikové zboží). Krajský soud dále zmínil, že pouhý letmý pohled na zboží při přejímce umožňoval zjistit, že obchodované zboží není zánovní. Skutečnost, že tomu žalobkyně nevěnovala pozornost, svědčí o její nedostatečné obezřetnosti a přispívá k závěru o její vědomosti o podvodu na DPH. Dle soudu měly žalobkyni všechny okolnosti (sešlost zboží, ručně psané popisky, nečitelné etikety atd.) vést ke zvýšené opatrnosti; například k ověření pravosti certifikátů od výrobce, které byly falešné. I nedostatečná kontrola kvality zboží je objektivní okolností přispívající k vědomosti o podvodu. Soud se ztotožnil i s tím, že obecná rámcová dohoda na prodej katod je značně nestandardní, a to vzhledem k tomu, že stejně obecnou objednávku uzavřel Trimetal se svým dodavatelem VVOŘÍŠEK. VVOŘÍŠEK však v jiných případech uzavírá zcela konkrétní objednávky, a i žalobkyně v jiném konkrétním případě uzavřela smlouvu na reklamu s mnohem detailnější úpravou. Jakkoli je pravdou, že na základě dlouhodobé spolupráce je akceptovatelný nižší standard smluvní dokumentace, s ohledem na okolnosti dané věci soud uzavřel, že i obecná objednávka zboží přispívá k závěru, že žalobkyně na obchodování neměla ekonomický zájem a do transakcí se zapojila z jiných důvodů. Žalobkyně nevysvětlila ani váhové rozdíly mezi nakoupeným zbožím a váhou zjištěnou u odběratele. Krajský soud souhlasil též s tím, že objektivní okolností může být i ukončení obchodování s předmětnou komoditou po zahá