4 Afs 411/2021 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 411/2021- 42 - text 4 Afs 411/2021-46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: UNOCOM spol. s r.o., se sídlem Plaská 622/3, Malá Strana, Praha 5, zast. Mgr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2017, č. j. 34375/17/5100-41453-711866, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021, č. j. 11 Af 37/2017-119, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021, č. j. 11 Af 37/2017-119, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Finanční úřad pro hl. m. Prahu (dále jen „správce daně“) rozhodnutími ze dne 21. 6. 2017, č. j. 5315947/17/2005-80542-110635, č. j. 5317797/17/2005-80542-110635, č. j. 5323627/17/2005-80542-110635, č. j. 5324568/17/2005-80542-110635, č. j. 5325515/17/ 2005-80542-110635 a č. j. 5325095/17/2005-80542-110635 (dále jen „zajišťovací příkazy“), žalobkyni podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), uložil, aby zajistila úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období června, srpna, října, listopadu a prosince roku 2016 a ledna roku 2017, která dosud nebyla stanovena, a to složením jistoty na depozitní účet správce daně ve výši 9.760.647 Kč. [2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl všechna odvolání žalobkyně a zajišťovací příkazy potvrdil. II. [3] Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j. 11 Af 37/2017-78 (dále jen „první rozsudek městského soudu“), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud tento rozsudek na základě kasační stížnosti žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 2. 7. 2021, č. j. 4 Afs 255/2019-45 (dále jen „zrušující rozsudek“). Shledal totiž, že ze záhlaví prvního rozsudku městského soudu vyplývalo, že městský soud rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2017, č. j. 23081/17/5100-41453-711866, ačkoli uvedené označení ani datum neodpovídají napadenému rozhodnutí ani jakémukoliv jinému dokumentu, který je obsažen v příslušném správním spise. Z výroku prvního rozsudku městského soudu pak naopak vyplývalo, že městský soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2017, č. j. 34375/17/5100-41453-711866, tedy napadené rozhodnutí, proti kterému se bránila žalobkyně žalobou u městského soudu. Tento nesoulad záhlaví prvního rozsudku městského soudu s jeho výrokem považoval Nejvyšší správní soud za vadu řízení s vlivem na zákonnost napadeného rozsudku, která bránila posouzení zbylých kasačních námitek týkajících se právního posouzení věci. [4] Městský soud následně žalobu znovu posoudil a v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) napadené rozhodnutí opět zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [5] Městský soud se prvotně zabýval přezkoumatelností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že neobsahuje žádnou úvahu týkající se existence kauce, která je nerozlučně spojena se statusem registrovaného distributora pohonných hmot, její výše a využitelnosti k úhradě v budoucnu stanovené daně z přidané hodnoty. Napadené rozhodnutí tudíž shledal nepřezkoumatelným. Správce daně i žalovaný podle městského soudu ponechali bez povšimnutí, že žalobkyně je registrovaným distributorem pohonných hmot a jako taková má podle § 6i zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), povinnost složit u celního úřadu kauci ve výši 20.000.000 Kč, což je částka převyšující předpokládanou výši dosud nestanovené daně. Z obsahu odvolání žalobkyně proti zajišťovacím příkazům se přitom dle městského soudu podává, že žalobkyně na tuto složenou kauci poukazovala v odvolání, aniž na její odvolací námitku žalovaný v napadeném rozhodnutí reagoval. Současně městský soud uvedl, že žalobkyně tuto námitku uvedla již v žalobě a dále obšírně rozvedla v rámci repliky. [6] K dalším žalobním námitkám městský soud uvedl, že správce daně i žalovaný respektovali (vyjma shora řečeného) § 167 daňového řádu i závěry relevantní judikatury. Správce daně podle městského soudu uvedl konkrétní důvody, pro které se domnívá, že daň bude v budoucnu stanovena. Zajišťovací příkazy obsahují též kvalifikovaný odhad výše v budoucnu stanovené daně. Správce daně také podle městského soudu pečlivě popsal, jakým způsobem mělo dojít ke krácení daně v řetězci, včetně postavení žalobkyně v něm. Právě účast na daňovém podvodu přitom může být zdrojem odůvodněných obav správce daně. Správce daně rovněž posoudil, zda žalobkyně měla či mohla vědět, že se účastní daňového podvodu. Současně však městský soud upozornil na to, že v rámci zajišťovacího příkazu není na místě, aby správce daně obšírně prokazoval otázky, které z povahy věci souvisí až se stanovením samotné daně, nikoliv s otázkou existence odůvodněné obavy ve smyslu § 167 odst. 1 daňového řádu. Nebyl tedy povinen jednoznačně prokázat vědomou účast žalobkyně na podvodném řetězci. Městský soud dodal, že přezkoumává pouze zákonnost žalobou napadených zajišťovacích příkazů směřujících vůči žalobkyni a na jejich posouzení v zásadě nemá vliv, zda správce daně vydal zajišťovací příkazy též vůči jiným daňovým subjektům, které měly být zapojeny do podvodného řetězce. [7] Daňové orgány se (s výjimkou otázky existence kauce složené registrovaným distributorem pohonných hmot) podle městského soudu zabývaly řádně též otázkou vymahatelnosti v budoucnu stanovené daně. Správce daně hodnotil aktuální majetkovou situaci žalobkyně, sledoval hodnotu aktiv a pasiv celkem, resp. předpokládaný zisk (zjistil předpokládanou ztrátu za rok 2016 ve výši 6.852.648 Kč) a zaměřil pozornost na skutečnost, zda žalobkyně disponuje dlouhodobým majetkem. Zjistil, že dle údajů z katastru nemovitostí žádný nemovitý majetek nevlastní, čímž vyvrátil tvrzení o vlastnictví pozemků v ceně 355.000 Kč, a dle evidence vozidel nevlastní ani žádné vozidlo. Dospěl proto k závěru, že žalobkyně žádným dlouhodobým majetkem nedisponuje. Městský soud se ztotožnil s tím, že tyto skutečnosti již samy o sobě významně zvýšily obavu, že by v budoucnu stanovenou daň žalobkyně nebyla schopna uhradit. Městský soud nezpochybnil, že žalobkyně má značné finanční prostředky na bankovních účtech. Nicméně skutečnost, že disponuje tímto vysoce likvidním majetkem, může být při posuzování nezbytnosti vydání zajišťovacích příkazů z důvodu obavy o budoucí vymahatelnost daně zohledněna. Ani samotná skutečnost, že žalobkyně vždy řádně dostála svým daňovým povinnostem, nevylučuje vydání zajišťovacích příkazů. Městský soud tedy zbylým žalobním námitkám nepřisvědčil. III. [8] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [9] Stěžovatel předně namítá, že žalobkyně v odvoláních proti zajišťovacím příkazům žádnou námitku ohledně složené kauce distributora pohonných hmot neuplatnila. To je ostatně rozdíl mezi projednávaným případem a obdobným případem řešeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2019, č. j. 1 Afs 113/2019-49, v němž předmětná námitka skutečně uplatněna byla. Stěžovatel upozorňuje na to, že v projednávaném případě byly zajišťovací příkazy vydány až v situaci, kdy žalobkyně požádala o zrušení registrace distributora pohonných hmot a vrácení složené kauce. Právě na této skutečnosti bylo založeno odůvodnění zajišťovacích příkazů, a daňové orgány se tak kaucí i faktickým ukončením uvedené činnosti stěžovatelky zabývaly. Městský soud tak nesprávně postavil závěr o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí na závěru o nevypořádání odvolací námitky, která však v projednávané věci v odvoláních nebyla uplatněna. [10] Stěžovatel zdůrazňuje, že podstatným důvodem pro vydání zajišťovacích příkazů byla právě snaha správce daně postihnout tuto kauci ještě před jejím vrácením žalobkyni, u které správce daně konstatoval vysokou míru zadluženosti. Zajišťovací příkazy tak měly zabránit vrácení kauce žalobkyni, neboť by kauce (za takové situace brána coby přeplatek) neprošla testem vratitelnosti a bylo by možné ji použít na úhradu zajištěné daně, jak správce daně vysvětlil v zajišťovacích příkazech (na stranách 20 a 21, resp. 18). Stěžovatel uvádí, že tyto závěry i přes absenci odvolací námitky v napadeném rozhodnutí rovněž přezkoumal. Má za to, že závěry městského soudu o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí jsou důsledkem toho, že městský soud zcela rezignoval na přezkoumání napadeného rozhodnutí a pouze přev