4 As 126/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 126/2022- 37 - text 4 As 126/2022-41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Tomáše Kocourka a v právní věci žalobce: Zemědělské družstvo Senice na Hané, se sídlem Vodní 214, Senice na Hané, zast. Mgr. et Mgr. Bc. Janem Holasem, advokátem, se sídlem Aloise Krále 2640/10, Prostějov, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Libor Tobiáš, IČ 73361666, se sídlem Nádražní 454, Senice na Hané, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2021, č. j. MZE-31906/2021-11121, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 14 A 182/2021-44, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 6. 2021, č. j. MZE-31906/2021-11121, podle § 3g odst. 6 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“), ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl námitky žalobce a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského a intervenčního fondu ze dne 1. 4. 2021, č. j. SZIF/2021/0250881, o neprovedení aktualizace evidence půdy, a dále rozhodnutí ze dne 1. 4. 2021, č. j. SZIF/2021/0250880, o provedení aktualizace evidence půdy. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 6. 4. 2022, č. j. 14 A 182/2021-44, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl. [3] V odůvodnění rozsudku městský soud nejprve vysvětlil smysl a povahu vedení evidence využití zemědělské půdy podle § 3a odst. 1 zákona o zemědělství včetně souvisejícího přezkumu ve správním soudnictví. Zdůraznil však, že cílem řízení o aktualizaci evidence půdy není rozhodnout soukromoprávní spor mezi osobami dotčenými evidencí půdy, tedy ani posoudit, kdo je oprávněn předmětné pozemky užívat. Správní orgán tak v příslušném řízení posuzuje spor o užívací právo k pozemkům včetně otázky platnosti výpovědi z nájmu pouze jako předběžnou otázku, k čemuž došlo i v nyní posuzovaném případě. Dále městský soud citoval dopis obce Senička adresovaný žalobci ze dne 24. 8. 2009 (dále jen „dopis“) a uvedl, že označení nájemních smluv zde vyjmenovaných je chybné a že nájemní smlouvy č. 405/2002-4, č. 403/2002-3 a č. 404/2002-3 nebyly mezi pronajímatelkou a žalobcem nikdy uzavřeny. Z předmětného dopisu však vyplývá, že skutečnou vůlí obce Senička bylo vypovědět žalobci nájemní smlouvu č. 404/2002-2. Uvedené potvrdila rovněž následná vyjádření obce Senička i uzavření nových nájemních smluv s osobou zúčastněnou na řízení, a to k totožným pozemkům. [4] K námitkám žalobce ohledně absence řádného projevu vůle obce Senička v předmětném dopise městský soud nejprve citoval rozhodná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném pro nyní posuzovanou věc (dále jen „občanský zákoník“), a konstatoval, že skutečná vůle jednajícího představuje významné výkladové hledisko. Vůle vypovědět nájemní smlouvu č. 404/2002-2 přitom byla správními orgány řádně prokázána. Zákon nevyžaduje, aby byla výpověď z nájmu nadepsána jako „výpověď“, ani nepředpisuje konkrétní formulace. Podstatné je, aby byla součástí výpovědi projevená vůle způsobit kýžené právní následky. Dopis, v němž pronajímatelka oznámila žalobci, že se usnesla vypovědět nájemní smlouvy, sdělila konkrétní datum, k němuž se smlouvy vypovídají, s prosbou, aby žalobce dále v době výpovědní doby platil nájemné, podle městského soudu obstojí jako výpověď nájemní smlouvy. Jednalo se totiž o zcela zjevný projev vůle ukončit nájemní vztah k určitému datu. [5] Co se týče určení, který nájemní vztah měl být dopisem vypovězen, městský soud nejprve citoval odbornou komentářovou literaturu k § 35 občanského zákoníku. Konstatoval, že v posuzovaném případě bylo rozhodné, jak předmětnému projevu vůle rozuměl žalobce, a pokud toto hledisko nepostačilo k objasnění věci, jak by daný projev vůle posoudil pomyslný průměrně rozumný jedinec v obdobném postavení s přihlédnutím k zavedené praxi mezi stranami smlouvy. I přes chyby v psaní byl posuzovaný projev vůle pronajímatelky nepochybný. Z dopisu totiž vyplynula vůle pronajímatelky vypovědět dříve uzavřené nájemní smlouvy, tedy i smlouvu č. 404/2002-2. Žalobci přitom muselo být bezpochyby zřejmé, že obec Senička zamýšlela vypovědět již uzavřené smlouvy, nikoli smlouvy, které mohly být uzavřeny teprve v budoucnu. Jen uzavřené smlouvy totiž mohly být vypovězeny. V tomto smyslu městský soud odkázal rovněž na bod 3. usnesení obce Senička č. 6/2009 ze dne 20. 8. 2009, na něhož předmětný dopis přímo odkazuje. Ačkoli usnesení opět přímo nezmiňuje výpověď nájemní smlouvy č. 404/2002-2, hovoří se v něm o zamítnutí návrhu na uzavření nových nájemních smluv č. 404/2002-3, č. 405/2002-4 a č. 403/2002-3 s žalobcem a o schválení výpovědi z nájmu „pozemků uvedených v těchto nájemních smlouvách“. Přestože ani z vyjádření obce Senička ze dne 30. 10. 2019 neplyne, že by se jednalo o stále tytéž pozemky, podle městského soudu lze tuto skutečnost předpokládat, přičemž žalobce ani netvrdil opak. Městský soud doplnil, že popsanou chybu v psaní v předmětném dopise bylo možné překlenout výkladem za pomoci výše zmíněného jiného důkazu. Vyjádření obce Senička z doby po uplynutí deseti let od podání výpovědi však na posuzovanou věc nemohly mít vzhledem ke značnému časovému odstupu vliv. [6] Městský soud proto uzavřel, že rovněž s ohledem na zásadu autonomie vůle žalovaný řádně zjistil, co bylo skutečným obsahem vůle obce Senička a rovněž se dostatečně vypořádal s otázkou jejího náležitého projevu. Zdůraznil, že považoval-li žalobce i nadále jejich občanskoprávní vztahy za sporné, měl se obrátit na občanskoprávní soud. Případné rozhodnutí tohoto soudu by podle § 57 odst. 3 správního řádu představovalo pro správní orgán závazný podklad. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků řízení [7] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, v níž označil důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [8] V ní stěžovatel nejprve namítl, že městský soud nesprávně posoudil právní povahu předmětného dopisu. Upozornil, že v něm nebylo zmíněno označení smlouvy č. 404/2002-2, což přiznal rovněž městský soud. K otázce náležitostí vůle a jejího projevu stěžovatel dále namítl, že pokud si subjekt něco myslí, nemůže to mít vůči adresátovi žádné následky, dokud tyto své myšlenky řádně neprojeví. Jen na základě skutečnosti, jak byla vůle projevena, pak nelze usuzovat na skutečnou vůli subjektu. Je proto zásadní, co bylo skutečně projeveno za vůli subjektu, přičemž v této souvislosti stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2615/2006. [9] Podle stěžovatele zároveň platí, že za pomoci výkladu podle platných interpretačních pravidel nelze odstranit všechny vady právních úkonů. V předmětném dopise totiž nebyla označena správná smlouva a absentoval rovněž výslovný projev vůle tuto smlouvu vypovědět. Uvedený nedostatek nelze překlenout výkladem obsahu dopisu, a to zvláště za situace, kdy mezi pronajímatelkou a nájemcem byly uzavřeny i další smlouvy podobného označení. Městský soud však v této souvislosti při posuzování věci vycházel z vyjádření obce Senička učiněného s odstupem zhruba 10 až 11 let. Správně však měl zvážit rovněž objektivní hledisko, tedy to, jak projev vůle pronajímatelky vnímal stěžovatel, přičemž ten v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Cdo 2393/2007. V posuzovaném případě tak nebyl význam dopisu, který obsahoval chyby v psaní, nepochybný. [10] Dále stěžovatel namítl, že městský soud za jediný relevantní důkaz pro posouzení určitosti předmětného úkonu obce Senička považoval usnesení obce č. 6/2009. Nadto městský soud pouze předpokládal, že se zmíněné usnesení týkalo stejných pozemků jako nájemní smlouva č. 404/2002-2. Takové právní závěry založené jen na předpokladu však jsou nepřípustné. Pokud zároveň stěžovatel v průběhu dosavadních řízení netvrdil opak, nelze mít za to, že tuto skutečnost učinil nespornou. Stěžovatel proto shrnul, že dopis obce Senička nelze posoudit jako řádnou výpověď nájemní smlouvy č. 404/2002-2, neboť v ní zcela chybí řádný projev vůle a stěžovatel jej ani objektivně jako výpověď nevnímal. I v opačném případě by se však vzhledem k chybějícímu správnému číselnému označení předmětné nájemní smlouvy výpověď na tuto smlouvu nevztahovala. Mezi ním a obcí Senička bylo uzavřeno a zároveň bylo projednáváno vícero smluv s podobným označením, význam předmětného dopisu tak není