4 As 207/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 207/2022- 24 - text 4 As 207/2022-27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: JUDr. M. Č., zast. JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem Ph.D., advokátem, se sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3, proti žalovanému: předseda Okresního soudu v Teplicích, se sídlem U Soudu 1450/11, Teplice, o žalobě proti písemné výtce žalovaného ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. Spr 238/2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 16 A 55/2021-54, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný podle § 88a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudech a soudcích“), udělil žalobci písemnou výtku ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. Spr 238/2021, neboť při řešení stížnosti (podnětu) Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2021, č. j. 1 KZV 92/2020-124, zjistil, že se dopustil tohoto pochybení: Dne 22. 3. 2021 v 13:30 hod. jste předal soudní kanceláři spis ve věci vedené pod sp. zn. 0 Nt 506/2021 (obviněný A. T.) s nařízením vazebního zasedání na den 23. 3. 2021 v 14:00 hod., resp. s příslušným referátem, v němž jste dal pokyn k vyrozumění státního zástupce krajského státního zastupitelství, k jehož návrhu bylo vazební zasedání nařízeno, toliko zasláním vyrozumění do datové schránky Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, do níž bylo doručeno dne 22. 3. 2021 v podvečerních hodinách (17:52:08 hod.) a zpracováno a předloženo vedení krajského státního zastupitelství bylo v ranních hodinách dne 23. 3. 2021, tj. několik hodin před konáním vazebního zasedání, což mu způsobilo organizační problémy, jež vedly k tomu, že se vazebního zasedání nemohl zúčastnit dozorový (s věcí obeznámený) státní zástupce a zúčastnil se jej jiný státní zástupce, který však neměl ani náležitý časový prostor se s věcí řádně seznámit, přičemž takto jste postupoval přesto, že Vám byl předmětný spis s návrhem státního zástupce na ponechání obviněného ve vazbě (došlým soudu v pátek 12. 3. 2021) předložen dne 15. 3. 2021 (pondělí) a lhůta pro rozhodnutí o dalším trvání vazby končila dne 5. 4. 2021, tedy nebyl žádný objektivní důvod k takto urgentnímu (rychlému) postupu, a přestože jste narychlo určený termín vazebního zasedání předem projednal s obhájcem obviněného, ve vztahu k státnímu zástupci jste takto nepostupoval. V popsaném postupu shledávám zaviněné porušení Vašich soudcovských povinností, jež vyplývají z § 80 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správně soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, protože jste přinejmenším jedné straně soudního řízení (státnímu zástupci) neposkytl plnou možnost k uplatnění jejích práv, a navíc jste jí tuto možnost neposkytl ani ve stejném rozsahu jako druhé straně, tj. obviněnému, resp. jeho obhájci, což je postup způsobilý narušit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. [2] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 16 A 55/2021-54, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného jako nedůvodnou zamítl. [3] V odůvodnění rozsudku krajský soud mimo jiné uvedl, že ve věci sp. zn. 0 Nt 506/2021 nebyl žádný objektivní důvod k tak urgentnímu postupu, jaký žalobce zvolil při nařizování vazebního zasedání ihned na následující den. Z právní úpravy trestního řízení i judikatury sice plyne potřeba ve vazebních věcech rozhodovat urychleně, nikoli však bezhlavě a na úkor jiných práv stran trestního řízení, a to jak na straně obviněného, tak i státního zastupitelství. Potřebu maximálně urychleného rozhodování nelze akcentovat v dané věci, v níž žalobce rozhodoval o včas podaném návrhu na další trvání vazby, jemuž vyhověl. V tomto případě totiž nebyl vázán hodinovými lhůtami jako při rozhodování o vzetí do vazby zadržené anebo zatčené osoby. Navíc žalobce nařídil vazební zasedání dne 22. 3. 2021, ačkoli návrh mu byl předložen již 15. 3. 2021, takže tato prodleva výrazně oslabuje relevanci jeho argumentace o nutné rychlosti v nařizování vazebního zasedání. [4] Dále krajský soud uvedl, že žalobce jako trestní soudce, který je dobře obeznámen s činností soudních kanceláří, organizací práce na státních zastupitelstvích a fungováním systému datových schránek, si nepochybně musel být vědom toho, že vyrozumění o nařízeném vazebním zasedání bude na krajském státním zastupitelství zpracováno a odpovědným osobám předloženo až v ranních hodinách toho samého dne, na jehož brzké odpolední hodiny zasedání nařídil. Musel jistě předvídat i to, že takový postup krajskému státnímu zastupitelství, a to navíc v době omezení spojených s pandemií onemocnění Covid-19, zcela znemožní jakoukoli racionální organizaci práce, způsobí organizační potíže a dost možná zabrání účasti dozorujícího státního zástupce od počátku dobře obeznámeného s příslušnou trestní věcí. Přesto však žalobce vazební zasedání takto nevhodným způsobem nařídil a nastíněné negativní důsledky svého postupu se ani nepokusil zmírnit tím, že by na rozdíl od přístupu k obhájci obviněného, vůči kterému tak postupoval a termín vazebního zasedání jako možný u něj dokonce ověřil, o tom Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem alespoň den předem zpravil telefonicky. Pro tento neodůvodněně rozdílný přístup nelze najít ospravedlnění ani v tom, že se na straně krajského státního zastupitelství jedná o personálně vybavený orgán činný v trestním řízení, u něhož je běžná zastupitelnost státních zástupců. [5] Samotný průběh vazebního zasedání, kterého se měla zúčastnit zastupující státní zástupkyně, z jejíchž přednesů podle žalobce údajně nebylo znát, že by nebyla připravená, pak s ohledem na překotnost v nařizování vazebního zasedání podle krajského soudu nelze považovat za důkaz bezvadného a neproblematického postupu žalobce při nařizování tohoto zasedání, ale spíše za projev profesionality a flexibility na straně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, což nelze žalobci přičítat ku prospěchu. Jeho postup by neobstál jako správný ani v případě, že by se Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem v minulosti nezúčastnilo některých jiných vazebních zasedání, o nichž bylo včas vyrozuměno. Stranám trestního řízení totiž měla být soudcem v trestním řízení poskytnuta stejná práva k hájení jejich zájmů, a proto se ze strany žalobce jednalo o vadný postup. [6] Krajský soud proto uložení písemné výtky shledal důvodným, neboť postup žalobce při nařizování vazebního zasedání ve vztahu ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem lze považovat za zjištěný drobný nedostatek v práci soudce. S ohledem na přístup žalobce při projednávání záležitosti u okresního soudu, kdy vytýkané pochybení nepřipouštěl, přitom nebylo řešením věc vyřešit zcela neformálně, a to například pohovorem či domluvou. Takové mírnější opatření by totiž pro jeho postoj nemělo kýžený výsledek a s větší pravděpodobností nevedlo k tomu, že by se žalobce obdobného jednání napříště vyvaroval. [7] Konečně krajský soud uvedl, že se novými námitkami žalobce nemohl zabývat, neboť byly uplatněny až při ústním jednání, tedy po uplynutí lhůty pro podání žaloby. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. [9] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť se krajský soud nevypořádal s jeho tvrzením o zařazení 28 státních zástupců na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem a z tohoto vyplývajícího důvodného předpokladu, že některý z nich bude moci u vazebního zasedání intervenovat, jakož ani s judikaturou Ústavního soudu, na niž bylo poukázáno v žalobě. Rovněž krajský soud nevzal v úvahu právní argumentaci přednesenou při ústním jednání, kterou mylně považoval za nová skutková zjištění. Dále bylo řízení před krajským soudem zatíženo vadou, neboť žalovaným byl předseda Okresního soudu v Teplicích, nikoliv jeho pověřená předsedkyně, která byla předvolána k ústnímu jednání a jehož průběhu se zúčastnila. Přitom podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 7 As 1/2020-53, nedisponuje pověřený předseda okresního soudu pravomocí k udělení písemné výtky podle § 88a zákona o soudech a soudcích, z čehož lze za použití výkladového pravidla a maiore ad minus dovodit, že pověřená předsedkyně Okresního soudu v Teplicích nemohla být považována za účastnici žalobního řízení, natož účastnici aktivně vystupující při ústním jednání. Uvedenými nesprávnými procesními postupy a z nich vzešlým rozsudkem tak krajský soud z