4 As 222/2022 — Nejvyšší správní soud

4 As 222/2022- 36 - text  4 As 222/2022-39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Oldřich Míka, se sídlem Pražská tř. 2664/145, České Budějovice, zast. Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem, se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 796/44, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 10. 2021 č. j. ČOI 135501/21/O100/Krč/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 6. 2022, č. j. 51 A 49/202141, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Předcházející řízení [1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Jihočeského a Vysočina (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 9. 2021, č. j. ČOI 114079/21/2000/Tc, sp. zn. ČOI 72420/18/2000 SŘ 1639/18, jímž byl žalobce uznán vinným tím, že: a) jako prodávající v rozporu s § 16 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, dne 29. 5. 2018 mezi 13:00 hod. a 14:30 hod., ve své provozovně na adrese Pražská tř. 2664/145 v Českých Budějovicích nevydal spotřebiteli při prodeji čtyř výrobků v souhrnné ceně 355 Kč (dvě láhve, jedny dětské cyklistické rukavice a jeden zvonek na kolo) řádně vyplněný doklad o zakoupení, neboť ve vydaném dokladu neuvedl u všech zakoupených výrobků údaj, o jaké výrobky se jedná, když všechny zakoupené výrobky byly v dokladu o zakoupení označeny pouze jako „hotovostní položka“, čímž spáchal přestupek podle § 24 odst. 7 písm. q) zákona o ochraně spotřebitele, b) jako kontrolovaná osoba v rozporu s § 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), dne 29. 5. 2018 v době mezi 13:00 hod. a 14:30 hod. neumožnil inspektorkám správního orgánu prvního stupně, coby kontrolujícím, řádný výkon jejich oprávnění v rámci kontroly zahájené ve výše uvedené provozovně, když po prokázání totožnosti inspektorek a seznámení s předmětem kontroly začal inspektorky slovně napadat a urážet hrubými výrazy jako zloději a „buzeranti“, následně se zmocnil služebního průkazu jedné z inspektorek a i přes výzvu k vrácení jej odmítal vrátit zpět, načež inspektorky silnou gestikulací rukou doprovázenou hrubým a vulgárním křikem vykázal z provozovny, čímž spáchal přestupek podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu. [2] Za spáchání výše uvedených přestupků správní orgán prvního stupně žalobci uložil podle § 24 odst. 17 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s § 46 odst. 1 a § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „přestupkový zákon“), úhrnnou pokutu ve výši 21.000 Kč. Správní orgán prvního stupně současně žalobci uložil povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud nadepsaným rozsudkem zamítl. Nepřisvědčil námitce žalobce na nesprávnost neprovedení důkazu výslechem inspektorek. Vyhodnotil skutkový stav jako náležitě a dostatečně zjištěný, a ztotožnil se proto se závěrem žalovaného, že by výslech inspektorek byl nadbytečný. K tvrzení žalobce, že mu nebylo umožněno se seznámit s obsahem protokolu o kontrole, krajský soud uvedl, že nemá oporu ve spisu. Žalobci byl protokol o kontrole zaslán do vlastních rukou dne 9. 7. 2018, proti protokolu podal námitky, které byly po jejich posouzení zamítnuty. Tento postup byl realizován z toho důvodu, že v důsledku chování žalobce, který vykázal inspektorky z provozovny, nebylo možné kontrolu uzavřít standardním způsobem. [4] Krajský soud nepřisvědčil ani tvrzení stěžovatele, že měl pochyby o totožnosti inspektorek, neboť z protokolu o provedené kontrole jednoznačně vyplývá, že není pravdivé. Žalobcem tvrzená skutečnost, že si ponechal jeden průkaz inspektorky, neznamená, že se neprokázala inspektorka druhá. Nevyplývá to ani z námitek žalobce či jejich kontextu. Stejně tak krajský soud neshledal důvodnou námitku, že nebyla ustanovena vedoucí skupiny, protože z protokolu o kontrole vyplývá, že vedoucí kontrolní skupiny byla Bc. I. C. F. [5] Žalobce vydal na žádost inspektorek doklad o prodeji čtyř výrobků, který neobsahoval u zakoupených výrobků informaci o tom, o jaké výrobky se jednalo. Zakoupené výrobky byly na dokladu o zakoupení označeny pouze jako hotovostní položky a je zde uvedena celková částka 355 Kč. Žalobcem vystavený doklad tudíž neodpovídal požadavku stanovenému v § 16 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Uplatnění zásady in dubio pro reo nepřichází v úvahu, neboť nejsou žádné pochybnosti o vytýkaném pochybení žalobce s ohledem na obsah účtenky, kterou žalobce kontrolním pracovnicím vydal. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení žalobce, že nebyl výslovně požádán o vystavení dokladu podle zákona o ochraně spotřebitele. Zákazník má na vystavení dokladu o koupi výrobku nárok, a to i bez odkazu na příslušné ustanovení zákona. [6] Nedůvodná byla i námitka, podle které nebyl naplněn materiální znak přestupku. Poukázal v této souvislosti na závěry uvedené v rozsudku NSS ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/200845 a na rozhodnutí žalované, v němž podrobně a srozumitelně vysvětlila naplnění materiálních znaků přestupků. Soud neshledal žalobcem zmiňovaný paušální přístup. Nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by snižovaly nebezpečnost jednání žalobce pro právem chráněné zájmy společnosti pod míru příznačnou pro dané případy přestupků. Správní orgány hodnotily význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob provedení přestupku i následky a tyto okolnosti posuzovaly v každém případě individuálně. Porušení § 10 odst. 2 kontrolního řádu nastalo před příjezdem hlídky Policie ČR a žalobce nikterak neprokázal své tvrzení o tom, že by mohla být naplněna okolnost vylučující protiprávnost jeho jednání. Také v úředním záznamu Policie ČR je uvedeno, že se žalobce po celou dobu zákroku choval agresivně, odmítavě a podrážděně. [7] K výši uložené pokuty soud uvedl, že správní orgány stanovily pokutu přezkoumatelným způsobem. Hodnotily povahu a závažnost každého z přestupků včetně případné existence přitěžujících nebo polehčujících okolností. Oba přestupky byly podle § 88 odst. 1 přestupkového zákona projednány ve společném řízení v souladu se zásadou absorpční vyjádřenou v § 41 odst. 1 přestupkového zákona a správní trest byl uložen za přísněji trestný přestupek podle § 24 odst. 7 písm. q) zákona o ochraně spotřebitele. Přestupek podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu byl posouzen jako přitěžující okolnost. Správní orgány se zabývaly i tím, zda uložená výše pokuty nemá pro žalobce likvidační účinek. Žalobce přitom k otázce majetkových poměrů v řízení sám žádné relevantní informace neposkytl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítl, že krajský soud stejně jako správní orgány nesprávně vyložil požadavek inspektorek na předložení dokladu. Pokud byl stěžovatel požádán o doklad bez další specifikace a předložil jej, není jej možné činit odpovědným za nepředložení dokladu. Pokud by stěžovatel měl být činěn odpovědným za nepředložení dokladu podle § 16 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, pak je na správních orgánech, aby prokázaly, že byl o takovýto doklad požádán. Stěžovatel nerozporuje úvahu soudu, že spotřebitel má nárok na doklad dle § 16 zákona o ochraně spotřebitele, tento nárok je však citované normě podmíněn vznesením požadavku, byť jen ústní formou. [9] Ze spisového materiálu nelze takto specifický požadavek (konkretizující formu či obsah dokladu) dohledat, není možné jeho vznesení doložit nikterak jinak než svědeckou výpovědí, resp. za dané situace (po zamítnutí důkazního návrhu stěžovatele na výslech inspektorek) jej není možné doložit vůbec. V posuzované věci tudíž panují pochyby, o jaký doklad byl stěžovatel požádán, a krajský soud pochybil, když nepostupoval dle zásady in dubio reo. Stěžovateli nelze klást k tíži hypertrofii veřejnoprávních povinností, v důsledku které je možné zaměnit doklad podle zákona o ochraně spotřebitele za jiný doklad podle zákona o evidenci tržeb. [10] Za situace, kdy byl stěžovatelem zadržen (a tedy dle tvrzení stěžovatele inspektorkami předložen) toliko 1 průkaz bez dalších dokladů, lze přisvědčit pochybám o identitě inspektorek, které stěžovatel při kontrole pojal. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že vedoucí kontrolní skupiny musí být jmenována ad hoc ke kontrole svým nadřízeným, nepostačí tedy uvedení vedoucí kontrolní skupiny ve formuláři protokolu vyhotoveném ex post. Je tak dána formální vada postupu správního orgánu prvního stupně, když nebyl určen vedoucí kontroly v souladu s § 4 kontrolního