4 As 254/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 254/2023- 37 - text 4 As 254/2023-41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. H., zast. Mgr. Michalem Koutníkem, advokátem, se sídlem Svaté Anežky České 32, Pardubice, proti žalovanému: Statutární město Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2023, č. j. 31 A 35/2020-116, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti 6.800 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Michala Koutníka, advokáta. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem se žalobce domáhal, aby krajský soud vyslovil nezákonnost zásahu Městské policie Hradec Králové, jejíž dva strážníci dne 9. 7. 2020 v 16.36 hodin vstoupili do holičství Mido Barbershop na adrese náměstí Svobody 372/3 v Hradci Králové a použili proti žalobci donucovací prostředky podle § 18 odst. 1 písm. a) a § 18a odst. 1 písm. b) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále též „ZOP“). Konkrétně došlo ke svalení žalobce na zem, zakleknutí strážníkem, nasazení pout a vyvedení z provozovny se zkroucenými pažemi v předklonu na služebnu městské policie. [2] Krajský soud v Hradci Králové žalobu rozsudkem ze dne 9. 2. 2022, č. j. 31 A 35/2020  73, zamítl, neboť dospěl k závěru, že shora vymezený zásah dvou strážníků Městské policie Hradec Králové ze dne 9. 7. 2020 nebyl v rozporu s ZOP. Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil rozsudkem ze dne 11. 11. 2022, č. j. 4 As 91/2022 - 45, a zavázal krajský soud, aby v dalším řízení posoudil, zda předmětný zákrok strážníků byl za dané situace nezbytný k dosažení zákonného cíle, resp. zda tohoto zákonného cíle nemohlo být dosaženo jiným pro žalobce méně zatěžujícím způsobem. [3] Rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 31 A 35/2020 - 116, krajský soud rozhodl, že shora vymezený zásah dvou strážníků Městské policie Hradec Králové ze dne 9. 7. 2020 byl nezákonný. Strážníci totiž mohli k ztotožnění osoby podezřelé ze spáchání přestupku využít méně zatěžující možnosti např. pomocí identifikačních údajů uvedených na dveřích provozovny či nahlédnutím do živnostenského rejstříku. Z provedených důkazů (konkrétně předložených videozáznamů) a vyjádření žalobce i žalovaného vyplývá, že strážníci neposkytli žalobci součinnost k alternativnímu prokázání totožnosti kromě fyzického předložení úředního dokladu totožnosti (např. sdělení jména, příjmení a data narození a následném ověření těchto údajů ze základního registru obyvatel či agendového informačního systému evidence obyvatel). Strážníci po žalobci opakovaně požadovali pouze předložení cestovního pasu a po zřejmé nespolupráci žalobce jej vyzvali, aby s nimi odešel za účelem úředního zjištění totožnosti na Policii ČR, což žalobce odmítl. Strážníci měli v souladu s principem proporcionality poskytnout žalobci alternativní možnost prokázat jeho totožnost, čímž by byla zachována i jejich povinnost dle § 6 odst. 1 ZOP. [4] Strážníci jsou bezesporu oprávněni vyzvat osobu, aby prokázala svoji totožnost, jde-li o osobu podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku či o osobu, od níž bude třeba požadovat vysvětlení. Vzhledem k charakteru přestupku neoprávněného záboru veřejného prostranství spočívajícího v umístění venkovního posezení před provozovnou na chodníku však situace nebyla natolik naléhavá, aby kvůli tomu strážníci museli bezodkladně totožnost žalobce zjišťovat. Strážníci by se neměli odmítavým chování žalobce nechat vyprovokovat k impulzivním zásahům. Vzhledem k nezákonnému zásahu strážníků městské policie spočívajícím v použití donucovacích prostředků za účelem předvedení žalobce na oddělení Policie ČR k jeho ztotožnění krajský soud shledal porušení práv žalobce uvedených v čl. 8 a čl. 14 Listiny základních práv a svobod. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [5] Proti naposledy uvedenému rozsudku podal žalovaný (dále též „stěžovatel”) kasační stížnost, ve které předně namítnul nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Krajský soud odhlédl od skutečnosti, že žalobce tím, že odmítl vyhovět výzvě strážníků k prokázání totožnosti, se stal podezřelým ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku, přičemž další úkony vůči němu směřovali strážníci právě z tohoto důvodu. Krajský soud fakticky nehodnotil zákrok strážníků v rozsahu, v jakém jej vymezil žalobce ve své žalobě. Krajský soud nejprve správně konstatoval, že se žalobce stal osobou podezřelou z neuposlechnutí výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci v důsledku šetření prvotního přestupku, a úkony strážníků související s přestupky nelze od sebe oddělovat, neboť spolu přímo souvisí. Toto správné skutkové zjištění však krajský soud v dalších bodech předmětného rozsudku zcela opustil a stěžejní otázku přiměřenosti a subsidiarity posuzovaných úkonů již poměřoval pouze podezřením z přestupku spočívajícím v neoprávněném záboru veřejného prostranství. Tento závěr plyne z obsahu bodů 56. a 58. odůvodnění napadeného rozsudku. [6] Otázka zákonnosti výzvy směřující k žalobci k prokázání jeho totožnosti nebyla předmětem řízení. Jako předběžná však byla posouzena již v předešlém rozhodnutí krajského soudu, a to jako souladná se zákonem, přičemž tento závěr byl aprobován i Nejvyšším správním soudem. Výzva k prokázání totožnosti je zákonná a není ničím nepřiměřená. Byla by nepřiměřená, pokud by byla totožnost žalobce strážníkům známa, tak tomu však v daném případě nebylo. Výzvu k prokázání totožnosti žalobce nesplnil, čímž se dopustil jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty přestupku proti veřejnému pořádku dle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Strážníci tak zcela správně přistoupili k využití zákonných oprávnění směřujících ke ztotožnění žalobce coby osoby důvodně podezřelé ze spáchání přestupku. Opačný postup, kdy by strážníci upustili od jakýchkoli úkonů, by byl v rozporu se zásadami legality a oficiality a také s povinností dbát při plnění úkolů obecní policie vlastní cti, vážnosti a důstojnosti dle § 6 odst. 1 ZOP. Žalobce žádné údaje, které by mohli strážníci s poskytnutím součinnosti použít k jeho ztotožnění, neposkytl. Naopak strážníkům řekl „nebudu se s vámi bavit“. Žalobce tedy nejenže svou totožnost neprokázal, ale dokonce ji ani nesdělil, čímž ztotožnění své osoby za součinnosti strážníků neumožnil. Zakročující strážník žalobce opakovaně vyzval k tomu, aby jej následoval ke služebnímu vozidlu s tím, že bude předveden ke zjištění své totožnosti na oddělení Policie ČR. Těmto výzvám však žalobce nevyhověl. V dané situaci nebyla naplněna žádná ze zákonných situací, která by strážníky opravňovala k upuštění od dalších úkonů vůči žalobci. [7] Pokud měli strážníci prosadit učiněné výzvy, nezbývalo za daných okolností než tak učinit za použití donucovacích prostředků. Z nich volili ty nejmírnější, a to hmaty a chvaty. Zakročující strážníci jednali přiměřeně a při zohlednění osobních práv a svobod žalobce, pokud přistoupili k prosazení obnovy veřejného pořádku pomocí donucovacích prostředků až poté, kdy žalobci opakovanými výzvami umožnili, aby tak učinil sám. Vzhledem k tomu, že žalobce kladl pasivní odpor, volili strážníci nejmírnější z donucovacích prostředků, které jim ZOP svěřuje. V průběhu použití hmatů a chvatů se však žalobce začal aktivně bránit. Proto strážníci přistoupili ke spoutání jeho rukou služebními pouty v souladu s § 18 odst. 1 písm. b) ZOP. I volba donucovacích prostředků a způsob jejich použití tedy byl zcela proporční ve vztahu k dotčeným zájmům. Strážníci nemohli použít mírnějších donucovacích prostředků, ani je užít po kratší dobu. Jejich použití bylo důsledkem eskalace situace ze strany žalobce a strážníci se jejich použití pokoušeli vyhnout opakovanými výzvami. [8] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že je kasační stížnost nepřípustná dle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Žádné nové důkazy krajský soud po zrušení předchozího rozsudku Nejvyšším správním soudem neprovedl, nedošlo tedy ke změně skutkového ani právního stavu. Žalobci ani není známa podstatná změna rozhodovací praxe vyšších soudů, jíž by mohla být vázanost krajského soudu právním názorem Nejvyššího správního soudu prolomena. Krajský soud se v souladu s doporučeními Nejvyššího správního soudu zabýval alternativními možnostmi zjištění totožnosti žalobce jinak než předložením dokladu totožnosti a dospěl k závěru, že takové možnosti strážníci k dispozici měli. Nelze souhlasit se stěžovatelem, že jakékoliv prodlení s vyhověním výzvy k součinnosti ze strany orgánu veřejné moci znamená naplnění některé z deliktních skutkových podstat, a opravňuje tak orgán veřejné moci k užití dalších intenziv