5 Afs 181/2022 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 181/2022- 31 - text  5 Afs 181/2022 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: A. J., zast. Mgr. Michalem Bouškou, advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2022, č. j. 31 Af 22/2021120, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2022, č. j. 31 Af 22/2021120, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno stěžovatelovo rozhodnutí ze dne 8. 6. 2021, č. j. 19370/21/500010611712427. Tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Královehradecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 21. 1. 2020, č. j. 61004/20/270031050609579, kterým byl žalobci stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 105 000 Kč, a to podle § 44a odst. 4 písm. a) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších zákonů. [2] Ministerstvo životního prostředí poskytlo žalobci dotaci na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 16. 3. 2017 ve výši 85 % způsobilých výdajů, tj. ve výši 4 927 450 Kč. Dotace byla poskytnuta na projekt „Realizace kompostárny – A. J.“, v jehož rámci byl pořízen pozemek na kompostárnu a čtyři vozidla: traktor, štěpkovač, překopávač kompostu a nakládač teleskopický manipulátor. [3] Správce daně při kontrole zjistil několik žalobcových porušení rozpočtové kázně, kterých se dopustil v souvislosti se zakázkou zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení podle § 38 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), jejímž účelem bylo vybrat dodavatele uvedených vozidel, a to: · porušení zákazu diskriminace zakotvené v § 6 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, spočívající v neumožnění dílčího plnění zakázky, neboť žalobce požadoval dodání všech vozidel v rámci jediné zakázky, tedy nerozdělil zakázku na dílčí části; · porušení zásady transparentnosti spočívající v nejasném určení požadavku na technickou kvalifikaci – ze zadávací dokumentace nebylo zcela zřejmé, jaké referenční zakázky žalobce požaduje doložit (nebylo zřejmé, zda mají být předloženy tři referenční zakázky na libovolné vozidlo podobné poptávaným vozidlům, nebo tři referenční zakázky ke každému z poptávaných vozidel); · uzavření kupní smlouvy s vybraným uchazečem, přestože ten k uzavření smlouvy neposkytl řádnou součinnost, neboť nepředložil doklady prokazující úplné splnění technických kvalifikačních požadavků (vítězný dodavatel předložil pouze tři referenční zakázky na traktory, nikoliv na jiné stroje); · porušení zásady transparentnosti převzetím pořizovaného traktoru a nakladače teleskopického manipulátoru ještě před uzavřením kupní smlouvy. [4] Správce daně na základě těchto závěrů vydal výše uvedení platební výměr, kterým stanovil odvod ve výši 25 % z částky dotace použité na financování předmětné veřejné zakázky (tj. z částky 4 420 00 Kč). Stěžovatel pak výše uvedeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil platební výměr správce daně. II. Řízení před krajským soudem [5] Žalobce napadl rozhodnutí stěžovatele u krajského soudu žalobou, v níž zpochybnil všechny výše vyčtené závěry správních orgánů. Pokud jde o nerozdělení veřejné zakázky do dílčích zakázek, žalobce zdůraznil, že všechny požadované zemědělské stroje měly fungovat společně, na jediném místě, v jediném zařízení a s jediným účelem. Nejednalo se tedy o různorodé plnění, jak tvrdily správní orgány. Podle žalobce byla rovněž zadávací dokumentace jednoznačná (požadovány byly tři referenční zakázky na libovolné vozidlo podobné vozidlu poptávanému). Vzhledem k tomu, že požadavek na technickou kvalifikaci zněl na předložení tří referenčních zakázek vztahujících se alespoň k jednomu z poptávaných typů strojů či jim podobným strojům, nelze tvrdit, že vybraný dodavatel neposkytl součinnost zadavateli (žalobci) před uzavřením smlouvy, neboť předložil tři referenční zakázky na traktory. Co se týče převzetí některých strojů před uzavřením smlouvy, žalobce uvedl, že má kupní smlouva soukromoprávní povahu a převzetí nemělo na věc žádný vliv. Vzhledem k tomu, že poskytovatel dotace potvrdil, že v postupu žalobce neshledal žádné pochybení, měl žalobce legitimní očekávání, že rozpočtovou kázeň neporušil. [6] Krajský soud přisvědčil stěžovateli, že pokud žalobce veřejnou zakázku, v níž požadoval čtyři různá vozidla, nerozdělil do dílčích zakázek, v rozporu se zákazem diskriminace tak vyloučil ty potenciální dodavatele, kteří by byli schopni dodat pouze některé z vozidel. Nejednalo se o situaci, kdy by na sebe jednotlivé části zakázky úzce navazovaly či by byla zakázka tvořena navzájem neodlišnými plněními. [7] Podle krajského soudu měl žalobce pravdu v tom, že byly technické kvalifikační požadavky v zadávací dokumentaci stanoveny jednoznačně, neboť z nich vyplývalo, že má potenciální dodavatel doložit tři referenční zakázky na kterýkoliv z poptávaných strojů nebo na podobný stroj. Logicky pak nemohl obstát ani stěžovatelův závěr o tom, že vybraný dodavatel neposkytl žalobci potřebnou součinnost před uzavřením smlouvy – součinnost poskytl, neboť předložil tři referenční zakázky, z nichž se každá týkala dodávky traktoru. Tyto nesprávné závěry stěžovatele však neměly vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, neboť nejzávažnějším porušením rozpočtové kázně, na jehož základě došlo k vyměření odvodu, bylo porušení zákazu diskriminace spočívající v neumožnění dílčího plnění. [8] Krajský soud nepovažoval za důvodné ani žalobcovy námitky vztahující se k převzetí některých vozidel před uzavřením kupní smlouvy. Kupní smlouva sice má soukromoprávní povahu, ale v případě veřejné zakázky veřejnoprávní dohled dopadá i na plnění z této smlouvy; k předání musí dojít v souladu se zásadou transparentnosti. [9] Krajský soud se žalobce při jednání dotázal, zda obdržel konkrétní ujištění, že veřejná zakázka nemusí být rozdělena do dílčích zakázek. Vzhledem k tomu, že takové ujištění žalobce neobdržel, v souladu s judikaturou správních soudů nebylo možno uvažovat o vzniku legitimního očekávání vylučujícího žalobcovu odpovědnost za porušení rozpočtové kázně. Podle krajského soudu však byl prostor pro zohlednění specifických okolností posuzované věci v rovině stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně. Při posuzování přiměřenosti odvodu je nutno přihlédnout ke všem okolnostem případu. Nelze zcela odhlédnout od toho, že poskytovatel dotace aktivně participoval na přípravě zadávací dokumentace, což vyplývá z emailové komunikace předložené žalobcem během daňové kontroly. Odvod byl stanoven podle přílohy č. 2 rozhodnutí o poskytnutí dotace, přičemž v úvahu nepřicházel odvod pouze ve výši 25 %, ale též ve výši 10 %, 5 % nebo 2 %. Správce daně tedy vyměřil nejvyšší možný odvod, ačkoliv měl možnost přistoupit k jeho snížení při hodnocení závažnosti porušení rozpočtové kázně; žalovaný se pak otázkou přiměřenosti odvodu detailně zabýval, zcela však pominul významné hledisko participace poskytovatele dotace. Krajský soud vzhledem k participaci poskytovatele a k tomu, že možnost rozdělit zakázku na dílčí části nebyla jednoduchou a na první pohled zřejmou záležitostí, uvěřil žalobci, že se svého pochybení nedopustil ve zlé víře. Mimo participace poskytovatele dotace je nutno vzít v potaz, že účel dotace byl naplněn a prostředky jsou využity k provozu a obhospodaření kompostárny. Odvod ve vyměřené výši by též mohl ohrozit i udržitelnost samotného projektu. Za takových okolností soud nepovažoval 25% odvod za přiměřený. [10] Krajský soud tedy podle § 78 odst. 1 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozhodnutí stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Kasační stížnost [11] Stěžovatel proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [12] V prvé řadě stěžovatel brojil proti závěru o nepřiměřenosti vyměřeného odvodu. Připomněl, že možné výše odvodu za posuzované porušení rozpočtové kázně (tj. 2 %, 5 %, 10 % a 25 %) byly stanoveny v rozhodnutí o poskytnutí dotace; již jen tím je požadavek přiměřenosti odvodu zpravidla naplněn. I přesto se stěžovatel navíc výší odvodu zabýval a dospěl k závěru, že je přiměřený. Výše odvodu je odůvodněna tím, že je vyměřen za závažné porušení rozpočtové kázně, které mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabí