5 Afs 187/2022 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 187/2022- 56 - text  5 Afs 187/2022 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: TAAR s.r.o., se sídlem Budějovická 11, Veselí nad Lužnicí, zast. Mgr. Jiřím Mašlejem, advokátem se sídlem V Podhoří 28, Praha, proti žalovanému: Celní úřad pro Jihočeský kraj, se sídlem Kasárenská 6/1473, České Budějovice, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2022, č. j. 63 Af 12/202133, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 5. 2022, č. j. 63 Af 12/202133, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2021, č. j. 53137/202152000012. [2] Tímto rozhodnutím žalovaný podle § 53 odst. 1 písm. b) v návaznosti na § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a § 135zg zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), rozhodl o zabrání neznačených tabákových výrobků, k jejichž zajištění došlo mezi dny 27. 2. 2017 a 3. 3. 2017, neboť proti stěžovatelce nebylo možno vést přestupkové řízení – odpovědnost stěžovatelky zanikla uplynutím promlčecí doby dle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky dne 27. 2. 2020. Jednání naplňující znaky přestupku (resp. tehdy správního deliktu) mělo spočívat v tom, že stěžovatelka uvedla do volného oběhu neznačené tabákové výrobky. [3] Podle názoru žalovaného stěžovatelka do volného oběhu uvedla tabákové výrobky s obchodním označením ZERA vyrobené ve zdaňovacích obdobích listopad 2016 až únor 2017; tyto výrobky byly značeny jako doutníky (a jako doutníky i zdaněny), ačkoliv nesplňovaly podmínky podle § 101 odst. 3 písm. b) zákona o spotřebních daních, a nebylo je tedy možno za doutníky považovat. Tyto výrobky bylo vzhledem k § 114 odst. 4 tehdy účinného zákona o spotřebních daních ve znění účinném do 28. 2. 2017 nutno považovat za neoznačené z důvodu nesprávného označení. Nesprávným značením tabákových výrobků (které proto bylo možno považovat za neznačené) naplnila stěžovatelka skutkovou podstatu správního deliktu podle § 135zk odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních ve znění účinném do 28. 2. 2017. [4] Stěžovatelka byla shledána vinnou spácháním správního deliktu rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 8. 2019, č. j. 304410/201952000012; stěžovatelka se proti tomuto rozhodnutí odvolala a Generální ředitelství cel jej rozhodnutím ze dne 18. 11. 2019, č. j. 474952/2019900000311, zrušilo a věc vrátilo žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutím ze dne 18. 8. 2020, č. j. 328406/202052000012, žalovaný řízení o správním deliktu zastavil z důvodu zániku odpovědnosti stěžovatelky za správní delikt kvůli uplynutí promlčecí doby. [5] Žalovaný následně zahájil řízení o zabrání věci, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. II. Řízení před krajským soudem [6] Stěžovatelka proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobou u krajského soudu. Ten žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [7] Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou nesprávné aplikace § 115 odst. 3 zákona o spotřebních daních, podle něhož byly tabákové výrobky zajištěny. Upozornil, že uvedené ustanovení je nutno odlišovat od zajištění podle § 42 téhož zákona, které představuje obecný institut. Zajištění podle § 115 odst. 3 zákona o spotřebních daních naproti tomu představuje specifický institut, který má zajistit, aby nedošlo ke zmaření účelu řízení před vydáním rozhodnutí ve věci samé. V posuzovaném případě došlo k zajištění podle § 115 zákona o spotřebních daních (jedno ze tří rozhodnutí o zajištění se krajskému soudu nepodařilo dohledat ve správním spisu), čímž byly fixovány poměry a byla omezena dispozice stěžovatelky před vydáním rozhodnutí. Není tedy pravdou, že měl být aplikován § 42 zákona o spotřebních daních, a žalovaný tedy postupoval správně, když rozhodl o zabrání věci podle § 135zg zákona o spotřebních daních, a nikoliv podle § 42d téhož zákona. [8] Krajský soud nepřisvědčil stěžovatelčině námitce, že nelze aplikovat § 135zg zákona o spotřebních daních, podle kterého byly tabákové výrobky zabrány, pokud toto ustanovení nebylo účinné v době spáchání přestupku. Podle § 2 odst. 7 zákona o odpovědnosti za přestupky se totiž ochranná opatření, kterým zabrání věci je, ukládají podle zákonné úpravy účinné v době, kdy je o nich rozhodnuto. [9] Stěžovatelka dále namítala, že žalovaný v řízení nepřípustně směšoval zákon o odpovědnosti za přestupky a zákon o spotřebních daních. Touto námitkou stěžovatelky se již krajský soud zabýval ve svém rozhodnutí ze dne 17. 5. 2022, č. j. 63 Af 11/202124, a neshledal důvod, proč by se od tam uvedené argumentace měl odchýlit. Na zabrání věci se použije zvláštní úprava zákona o spotřebních daních a zároveň se pro tímto zákonem neupravené otázky použije zákon o odpovědnosti za přestupky. Podle § 135zg zákona o spotřebních daních lze přistoupit k zabrání neznačených tabákových výrobků v případě, že jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o zabrání věci. Tyto podmínky lze nalézt v obecné úpravě – zákoně o odpovědnosti za přestupky. Podle § 53 odst. 1 písm. b) tohoto zákona lze rozhodnutí o zabrání věci vydat v případě, kdy proti pachateli nelze vést řízení o přestupku a současně to vyžaduje bezpečnost osob, majetku nebo jiný obdobný obecný zájem. Krajský soud též s ohledem na obsah žaloby dodal, že žalovaný na § 48 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky odkázal jen proto, že nemožnost aplikace tohoto ustanovení (tj. nemožnost propadnutí věci) je podmínkou zabrání věci. [10] Krajský soud následně posuzoval splnění podmínek pro zabrání neznačeného tabákového výrobku. Dospěl k závěru, že se jednalo o tabákové výrobky neznačené – v tomto ohledu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2021, č. j. 4 Afs 283/201883, z něhož dovodil, že stěžovatelčiny tabákové výrobky je možno považovat za neoznačené. K tomu krajský soud doplnil, že podle § 3 písm. k) bod 4 zákona o spotřebních daních ve znění účinném do 28. 2. 2017 jsou i tabákové výrobky umístěné ve skladových prostorech stěžovatelky výrobky neznačenými. [11] Za nespornou skutečnost krajský soud považoval nemožnost vést proti stěžovatelce řízení o správním deliktu. Co se týče stěžovatelčiny argumentace stran otázky, zda došlo či nedošlo ke spáchání správní deliktu, krajský soud uvedl, že v řízení, v němž je předmětem přezkum rozhodnutí o zabrání věci, nikoliv rozhodnutí o přestupku, tato argumentace není relevantní. [12] Podle krajského soudu byla splněna i podmínka v podobě požadavku na ochranu bezpečnosti osob nebo majetku či jiného obdobného obecného zájmu. Pokud jde o výklad pojmu „obdobný obecný zájem“, podle názoru krajského soudu se má jednat o zájem obdobně významný, nikoliv zájem obdobného charakteru. Krajský soud konstatoval, že zabrání tabákových výrobků vyžadoval zájem na řádném značení tabákových výrobků a de facto na jejich řádném zdanění. Veřejný zájem na řádném výběru daní přitom nelze spatřovat jen v zájmu státu, ale rovněž v potřebě spravedlivě vymezit práva a povinnosti osob, které daňová povinnost stíhá; veřejný zájem je tak v otázce řádného značení tabákových výrobků třeba spatřovat též ve vztahu k principům rovnosti a zákazu diskriminace. Podle krajského soudu bylo zadržení tabákových výrobků rovněž v zájmu bezpečnosti osob, přičemž právě tento zájem považoval krajský soud za klíčový. Z protokolů o zkouškách (konkrétně z protokolu Celně technické laboratoře ze dne 27. 12. 2016, zn. 998582/201652000031), které zachycovaly pokusy o kouření dotčených tabákových výrobků, vyplývá, že výrobky kouřit lze s vyvinutím značného úsilí; náplň tabákového výrobku při tom samovolně vypadává a při kouření přechází do ústní dutiny. Takové tabákové výrobky lze bezpochyby považovat za zdraví nebezpečné, je tedy dán zájem na tom, aby se takové výrobky k jejich konečným uživatelům nedostaly. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [13] Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [14] Krajský soud podle stěžovatelky uznal, že je správní spis nepřehledný a že se mu nepodařilo rozhodnutí o zajištění výrobků ze dne 1. 3. 2017, č. j. 194482/20175800031, ve spisu nalézt. Z takového vyjádření soudu je zřej