5 Afs 373/2021 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 373/2021- 37 - text  5 Afs 373/2021 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobce: Ing. J. J., zastoupen JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou, se sídlem Na Maninách 1424/25, 170 00 Praha 7, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 5 Af 40/201864, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 5 Af 40/201864, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2018, č. j. 36167/18/510041457712276; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 8 (dále jen „finanční úřad“) ze dne 8. 11. 2017, č. j. 7646346/17/200851524108436 (dále jen „platební výměr“), kterým byla stěžovateli dle § 101h odst. 1 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“) uložena pokuta za nepodání kontrolního hlášení za období červen 2017 ve výši 50 000 Kč. [2] Dne 25. 7. 2017 podal stěžovatel kontrolní hlášení za měsíc červen 2017 prostřednictvím společného technického zařízení správců daně přes Daňový portál (EPO), a to bez uznávaného elektronického podpisu. Bezprostředně poté stěžovatel zaslal vyplněný formulář „Potvrzení  podání učiněné datovou zprávou, neopatřenou uznávaným elektronickým podpisem“ (dále též „potvrzení ze dne 25. 7. 2017“) na emailovou adresu podatelna@mfcr.cz. [3] V žalobě stěžovatel k předmětu věci uvedl, že dne 25. 7. 2017 podal kontrolní hlášení, což navrhuje dokázat obsahem jeho elektronické daňové informační stránky. Daňový portál však opakovaně a z neznámých důvodů odmítá ke kontrolnímu hlášení připojit jeho kvalifikovaný elektronický podpis; proto postupuje tak, že kontrolní hlášení podává bez elektronického podpisu přes Daňový portál, následně si vytiskne formulář potvrzení podání učiněné datovou zprávou neopatřenou uznávaným elektronickým podpisem a do tohoto potvrzení vytištěného ve formátu PDF připojí svůj kvalifikovaný elektronický podpis; tento dokument následně zašle na elektronickou podatelnu Ministerstva financí. V tomto případě zaslal potvrzení se zaručeným elektronickým podpisem výše pospaným způsobem dne 25. 7. 2017 v 18:18 h. Stěžovatel má tedy za to, že dostál svým povinnostem. Výzva finančního úřadu k učinění podání byla pro něj překvapivá a neodpovídala podání, jež stěžovatel dne 25. 7. 2017 v souvislosti s kontrolním hlášením učinil. S odkazem na § 71 odst. 3 daňového řádu a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Afs 85/2010118, stěžovatel konstatoval, že mu svědčilo legitimní očekávání, že jím podané kontrolní hlášení bylo učiněno správně. Závěry žalovaného o neúčinnosti podání kontrolní hlášení, respektive jeho potvrzení, jsou dle názoru stěžovatele nedůvodně tvrdé a odporují běžným zásadám ohledně elektronických podání. Stěžovatel též uvádí řadu námitek týkajících se procesních aspektů postupu finančního úřadu při uložení pokuty. Dále uvádí, že kontrolní hlášení učinil elektronicky v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení o elektronické identifikaci“). [4] Ve vztahu k pokutě ve výši 50 000 Kč konstatoval, že tato je stanovena paušálně, je neproporcionální, nezohledňuje individuální ekonomické poměry daňového subjektu ani nereflektuje intenzitu porušení povinnosti. Stěžovatel se dále podivuje nad tím, že v minulosti podával kontrolní hlášení obdobným způsobem, aniž by byl za takové podání sankcionován. Stěžovatel vyjadřuje obavu nad sběrem citlivých dat ze strany státu v důsledku podání kontrolního hlášení, které nejsou dle jeho názoru dostatečně chráněny a mohou být zneužity. Stěžovatel dále uvedl, že se z výzvy finančního úřadu nedozvěděl nic o tom, proč jeho podání nebylo možno projednat, přičemž mu ani nebyla dána možnost chybu bez sankce napravit, což je v rozporu s čl. 43 a čl. 46 nařízení. [5] Městský soud se ztotožnil s rozhodnutím žalovaného a žalobu stěžovatele zamítl jako nedůvodnou. Jdeli o otázku, zda bylo kontrolní hlášení podáno účinně, tzn. v zákonné lhůtě a způsobem aprobovaným zákonem, městský soud zopakoval závěry uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí. V něm žalovaný uvedl, že stěžovatelem zaslané potvrzení ze dne 25. 7. 2017 na adresu podatelny Ministerstva financí nebylo účinné, neboť bylo zasláno prostřednictvím emailu, tj. za použití jiných přenosových technik, což neodpovídá § 71 odst. 1 daňového řádu. Dále městský soud konstatoval, že finanční úřad zveřejnil informaci o tom, že nejsou připuštěny žádné jiné technické prostředky, jimiž lze učinit podání, které je nutné potvrdit za podmínek podle § 71 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 170/2017 Sb. (dále jen „daňový řád“), což je dle jeho názoru v souladu s § 56 odst. 1 písm. c) daňového řádu. Městský soud se plně ztotožnil se závěrem žalovaného, že podání ze dne 25. 7. 2017 nemělo účinky, a proto kontrolní hlášení nebylo podáno ve lhůtě dle § 101e odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty. Ve vztahu k žalobní námitce stran tvrdosti přístupu žalovaného městský soud stručně doplnil, že tato námitka nemůže obstát, neboť nemá žádný právní podklad. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Afs 85/2010118, označil městský soud za nepřípadný, neboť tento rozsudek vychází z jiné, v době rozhodování správních orgánů již neúčinné, právní úpravy. [6] Dále se městský soud zabýval uloženou pokutou. I zde plně odkázal na závěry žalovaného, se kterými se bez dalšího ztotožnil. K výši uložené pokuty odkázal na nález sp. zn. Pl. ÚS 32/15 ze dne 6. 12. 2016, ve kterém Ústavní soud posvětil právní úpravu, která umožňuje při ukládání pokuty zohlednit konkrétní okolnosti až v případném řízení o prominutí pokuty a současně konstatoval, že výše pokuty nemá rdousící efekt. [7] K žalobní námitce stran porušení zásady ústnosti a zásady projednací a k námitce ústavnosti a proporcionality § 101h zákona o dani z přidané hodnoty městský soud ocitoval související pasáže rozhodnutí žalovaného, se kterými se následně ztotožnil. Shodné stanovisko s žalovaným městský soud konstatoval též ohledně toho, že nebyl aplikován § 101h odst. 6 zákona o dani z přidané hodnoty, a k námitce, že peněžitá sankce či omezení svobody mohou být ukládány pouze soudní autoritou, respektive pod jejím dohledem. K polemikám stěžovatele stran smyslu a účelu kontrolního hlášení městský soud konstatoval, že jeli institut kontrolního hlášení souladný s ústavním pořádkem, což potvrdil Ústavní soud, nepřísluší soudům hodnotit jeho smysl a efektivnost. Návrhu na provedení dokazování výslechem Ing. Š. K. a Ing. M. Č. městský soud nevyhověl, neboť skutečnosti týkající se časové náročnosti přípravy a podání kontrolních hlášení, které měly tyto osoby dosvědčit, jsou v dané věci irelevantní. Pokud jde o námitku týkající se formátu, struktury a obsahu kontrolního hlášení, i zde městský soud odkázal na rozhodnutí žalovaného, se kterým vyjádřil svůj souhlas. Žalovaný v odkazovaných pasážích uvedl, že formát a struktura byly zveřejněny v pokynu Generálního finančního ředitelství GFŘD24, který stanovuje formát a strukturu datové zprávy tak, že podání musí být učiněno pouze ve formátu XML a ve struktuře odpovídající příslušnému XSD schématu definovanému a zveřejněnému na stránkách Ministerstva financí; zároveň žalovaný uvedl, že žalobce byl sankcionován za nepodání kontrolního hlášení v náhradní lhůtě, nikoliv za nedodržení struktury formátu. S těmito úvahami se městský soud ztotožnil. [8] V kasační stížnosti stěžovatel namítá naplnění kasačního důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť podle něj městský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda potvrzení kontrolního hlášení podle § 71 odst. 3 daňového řádu bylo vůči správci daně účinné, když stěžovatel toto potvrzení s uznávaným elektronickým podpisem zaslal správci daně emailem. Městský soud přitom dospěl k nesprávnému závěru, že takové podání vůči správci daně nemělo účinky. [9] Stěžovatel tvrdí, že postup správce daně je v rozporu s daňovým řádem a s předpisy na úseku spisové služby. Správce daně má povinnost zřídit a zveřejnit elektronickou adresu podatelny jako emailovou adresu pro příjem podání; t