5 Afs 376/2021 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 376/2021- 26 - text  5 Afs 376/2021 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Golden Snack s.r.o., se sídlem Záhostice 40, Chýnov, zast. Ing. Radkem Lančíkem, daňovým poradcem se sídlem Divadelní 4, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2021, č. j. 61 Af 3/202127, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2021, č. j. 61 Af 3/202127, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 2. 12. 2020, č. j. 44954/20/520011432711217. [2] Tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 24. 7. 2019, č. j. 1755015/19/221250524303955, kterým byl žalobkyni přiznán úrok z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „daňový řád“), ve výši 44 551 Kč. Šlo o úrok z částky 344 460 Kč, jež vznikla zúčtováním uhrazených záloh ke dni 1. 7. 2016 jako přeplatek na dani z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) za zdaňovací období roku 2015. O vrácení tohoto přeplatku požádala žalobkyně již dne 30. 6. 2016 (v rámci textové přílohy k daňovému přiznání), lhůta k vrácení přeplatku tudíž započala běžet dne 1. 7. 2016 (den vzniku přeplatku) a skončila dne 1. 8. 2016 (31. 7. 2016 byla neděle). Správce daně však žádost opomněl zaevidovat a přeplatek ve stanovené lhůtě nevrátil. K zániku přeplatku došlo dne 3. 7. 2017, kdy jím byl uhrazen nedoplatek na DPPO za zdaňovací období roku 2016. [3] Žalobkyně se započala zajímat o osud žádosti o vrácení přeplatku ze dne 30. 6. 2016 až v roce 2019, kdy správce daně upozornila na existenci žádosti. Správce daně uznal své pochybení, ovšem v době rozhodování již žádný přeplatek na DPPO u žalobkyně neevidoval, proto rozhodnutím ze dne 7. 6. 2019 žádosti o vrácení přeplatku nevyhověl. Následně správce daně vydal rozhodnutí o úroku z vratitelného přeplatku, a to za období od 2. 8. 2016 (den následující po marném uplynutí lhůty k vrácení přeplatku) do 3. 7. 2017 (den, kdy přeplatek zanikl). [4] V odvolání proti rozhodnutí o úroku z vratitelného přeplatku žalobkyně uvedla, že přeplatek neměl zaniknout ke dni 3. 7. 2017 (nedoplatek na DPPO měl být hrazen jinými přeplatky) a že došloli k zániku přeplatku ke dni 3. 7. 2017, úrok z vratitelného přeplatku měl být předepsán do 18. 7. 2017 (nikoli až za 2 roky), pročež by jí měl v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 2 Afs 148/201736, náležet úrok z úroku z vratitelného přeplatku. [5] K zániku přeplatku stěžovatel v žalobou napadeném rozhodnutí vysvětlil, že tvrzený přeplatek na jiné dani ke dni 3. 7. 2017 neexistoval. K otázce pozdního předepsání úroku z vratitelného přeplatku stěžovatel uvedl, že úrok byl předepsán hned následující den po vydání rozhodnutí o výši úroku z vratitelného přeplatku a že toto rozhodnutí nebylo sice vydáno bezodkladně po zániku přeplatku, ale vůči termínu zjištění pochybení a vydání rozhodnutí o přeplatku nebyl požadavek bezodkladnosti významně překročen. Rozsudek NSS č. j. 2 Afs 148/201736 stěžovatel považoval za jednotlivou odchylku od ustálené judikatury, která brání úrokům z úroků (tzv. anatocismus). Stěžovatel připustil, že § 1806 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), za určitých okolností úročení úroků připouští, ovšem v ostatních případech (tedy i při správě daní) je anatocismus zakázaný. II. Řízení před krajským soudem [6] Žalobkyně napadla rozhodnutí stěžovatele u krajského soudu žalobou, v níž namítla, že i po 3. 7. 2017 existoval na jejím osobním daňovém účtu přeplatek ve výši 393 300 Kč, což doložila snímky obrazovky z daňové informační schránky. Z toho žalobkyně usuzovala, že se měl přeplatek úročit i po 3. 7. 2017. Podle žalobkyně měl být nevrácený přeplatek úročen až do dne 7. 6. 2019, kdy bylo vydáno rozhodnutí o přeplatku, a následně od 15. dne následujícího po vydání rozhodnutí o přeplatku (23. 6. 2019) do 25. 7. 2019 měl být úročen úrok, neboť k jeho předepsání nedošlo v zákonné lhůtě. Dle žalobkyně nebylo možné ignorovat období 3. 7. 2017 – 25. 7. 2019, kdy měla mít předepsaný úrok, s nímž měla mít možnost disponovat. Vzniklli úrok ve výši 44 551 Kč ke dni 3. 7. 2017, ale byl předepsán až dne 25. 7. 2019, za dobu od 19. 7. 2017 (den následující po uplynutí lhůty k předepsání úroku) do 25. 7. 2019 (předepsání úroku) jí náležel úrok z úroku. Žalobkyně svou argumentaci podpořila obsáhlou citací rozsudku NSS č. j. 2 Afs 148/201736. Žalobkyně podotkla, že stran úročení úroků nepanuje v rozhodování finanční správy shoda, což doložila listinami, jež se dle jejího názoru týkaly obdobného skutkového stavu. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel ve vyjádření k žalobě vysvětlil, že přeplatek vzniklý původně ke dni 1. 7. 2016 skutečně zanikl dne 3. 7. 2017, neboť v tento den byla splatná DPPO za zdaňovací období roku 2016, která byla uhrazena jen zčásti. Vzhledem k tomu, že ke dni 4. 7. 2017 žalobkyně uhradila zbylou část DPPO za zdaňovací období roku 2016, vznikl na osobním daňovém účtu opět přeplatek ve stejné výši, ve skutečnosti však již šlo o nově vzniklý přeplatek, nikoli o pokračování přeplatku dosavadního. Stěžovatel zdůraznil, že vzhledem ke zjištění pochybení až v roce 2019 již nemohl vrátit původní přeplatek, ovšem bez zbytečného odkladu od zjištění pochybení rozhodl o přiznání úroku z vratitelného přeplatku. Projednávaná věc se podle stěžovatele liší od věci rozhodnuté rozsudkem NSS č. j. 2 Afs 148/201736, neboť se jedná o předepsání úroku z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu, nikoli o úrok z neoprávněného jednání správce daně ve smyslu § 254 daňového řádu. [8] Krajský soud se nejprve zabýval námitkou existence přeplatku po 3. 7. 2017, jíž neshledal důvodnou. Ze spisu krajský soud ověřil, že přeplatek ve výši 393 300 Kč se dne 3. 7. 2017 dokonce navýšil na 971 700 Kč, avšak ještě téhož dne byla celá tato částka použita na úhradu DPPO za zdaňovací období roku 2016, přičemž i po této úhradě zůstal nedoplatek ve výši 387 370 Kč. Dne 4. 7. 2017 žalobkyně uhradila částku 780 670 Kč, čímž opět vznikl přeplatek ve výši 393 300 Kč. Krajský soud tedy přisvědčil tvrzení žalobkyně, že dne 4. 7. 2017 byl na jejím osobním daňovém účtu evidován přeplatek ve výši 393 300 Kč, a pro nadbytečnost již neprováděl dokazování snímky obrazovky obsaženými v žalobě. Krajský soud se však zároveň ztotožnil i s názorem stěžovatele, že přeplatek vzniklý 4. 7. 2017 byl přeplatkem novým, nikoli pokračováním přeplatku evidovaného do 3. 7. 2017. Krajský soud tedy potvrdil správnost doby úročení přeplatku v napadeném rozhodnutí (od 2. 8. 2016 do 3. 7. 2017). [9] Následně se krajský soud zabýval otázkou, do kdy měl být úrok z vratitelného přeplatku předepsán na osobní daňový účet žalobkyně. Krajský soud upozornil, že úrok dle § 155 odst. 5 daňového řádu má být předepsán bez zbytečného odkladu, ideálně ve chvíli vrácení úročeného přeplatku, nejpozději do 15 dní od vrácení přeplatku podle § 254 odst. 3 daňového řádu, na nějž § 155 odst. 5 daňového řádu odkazuje. Jelikož za den vrácení přeplatku se považuje rovněž jeho spotřebování na úhradu nově vzniklého nedoplatku, krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel toto pravidlo porušil, když úrok z vratitelného přeplatku napadeným rozhodnutím přiznal nikoli bezodkladně po 3. 7. 2017, ale až dne 24. 7. 2019, tedy s dvouletým zpožděním po vrácení přeplatku. [10] Krajský soud následně odkázal na dva rozsudky NSS ze dne 14. 12. 2017, č. j. 2 Afs 148/201736, a ze dne 6. 5. 2021, č. j. 10 Afs 382/202051, č. 4202/2021 Sb. NSS, Elektrárny Opatovice, které jsou podle něj připodobnitelné k nyní posuzované věci, přestože v nich šlo o úroky z neoprávněného jednání správce daně ve smyslu § 254 daňového řádu. Krajský soud upozornil, že v projednávaném případě došlo k dvouletému prodlení, které nebylo způsobené žádnou objektivní překážkou, správce daně se tedy dopustil nezákonného postupu. Pozdě předepsaný úrok lze podle krajského soudu považovat za nově vzniklou jistinu, jíž je možné dále úročit, zákaz anatocismu se tedy neuplatní. Krajský soud uznal, že v souvislosti s úrokem podle § 155 odst. 5 daňového řádu NSS v rozsudku ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 Afs 52/202142, č. 4254/2021 Sb. NSS, ERAMENT Trading, obecný zákaz an