5 Afs 417/2021 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 417/2021- 40 - text  5 Afs 417/2021 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: NORTH VIDEO s.r.o., se sídlem Mezní 3430/3a, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Emilem Doleželem, advokátem se sídlem Jana Masaryka 252/6, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 15 Af 113/201780, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 15 Af 113/201780, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2017, č. j. 41567/17/5000-10480-710970. [2] Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 26. 1. 2017, č. j. 107001/ 17/2500-31471-507178, kterým byl stěžovatelce dle § 44a odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně v částce 8 700 000 Kč, a to z důvodu nesplnění podmínky zachování a obsazení pracovních míst po dobu 5 let ode dne 30. 5. 2008. II. Řízení před krajským soudem [3] Stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného u krajského soudu správní žalobou, v níž argumentovala neočekávaným vývojem na poli informačních technologií, jakož i tím, že bylo sjednáno pouze obsazení dohodnutého počtu pracovních míst do dne 30. 11. 2009, dohoda o hmotné podpoře vytváření nových pracovních míst ze dne 15. 5. 2008 (dále jen „Dohoda“) však neobsahovala žádnou povinnost tato pracovní místa udržet po dobu dalších 5 let; to samé platí o rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 21. 12. 2006. Podle stěžovatelky nebylo na místě použití § 6a odst. 3 zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o investičních pobídkách“), neboť toto ustanovení je dispozitivní a Dohoda (jež měla dle stěžovatelky obsahovat všechny podmínky podpory) jeho aplikaci vyloučila. Stěžovatelka dále namítala, že již v rámci předchozí daňové kontroly bylo v protokolu ze dne 2. 5. 2011 vysloveno, že poskytnutá podpora byla čerpána oprávněně a porušení rozpočtové kázně nebylo zjištěno. Dalšími námitkami stěžovatelky byly nesplnění podmínky § 6a odst. 3 zákona o investičních pobídkách, nesprávně stanovený počet míst, jež měla udržet, a rovněž změna závěrů daňové kontroly. Podle stěžovatelky správní orgány nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio mitius a s judikaturou Nejvyššího správního soudu, když neposuzovaly nutnost vrátit celou poskytnutou dotaci ve světle konkrétního porušení rozpočtové kázně v souladu s principem proporcionality. [4] Usnesením ze dne 14. 11. 2017, č. j. 15 Af 113/2017-27, krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek. Ve svém vyjádření ze dne 19. 12. 2017 stěžovatelka uvedla, že nesouhlasí s tím, aby o věci bylo rozhodnuto bez jednání. Usnesením ze dne 18. 10. 2021, č. j. 15 Af 113/201750, bylo ve věci nařízeno ústní jednání na 24. 11. 2021. Dne 22. 11. 2021 byla krajskému soudu doručena žádost zástupce stěžovatelky o odročení soudního jednání, a to z důvodu pracovní neschopnosti zástupce stěžovatelky, k níž byl přiložen snímek obrazovky s vyplněným formulářem neschopenky na jméno zástupce stěžovatelky ode dne 22. 11. 2021. Usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 15 Af 113/201758, bylo ústní jednání odročeno na 8. 12. 2021, 10:00. [5] Žalovaný požádal dne 6. 12. 2021 o odročení jednání z důvodu účasti vyřizující osoby na pohřbu. Žalovaný navrhl jako nový termín jednání 15. 12. 2021, neboť na tento den bylo nařízeno jednání v jiné věci mezi týmiž stranami. Přípisem ze dne 7. 12. 2021, č. j. 15 Af 113/2017-64, krajský soud žalovanému sdělil, že k odročení jednání nepřistoupí, neboť tvrzený důvod omluvy (účast na pohřbu) nebyl nikterak doložen a nebylo rovněž zdůvodněno, proč vyřizující osobu nemůže zastoupit jiná úřední osoba žalovaného. Dne 7. 12. 2021 byla následně krajskému soudu doručena žádost zástupce stěžovatelky o odročení soudního jednání, kde zástupce stěžovatelky uvedl, že je v nečekané pracovní neschopnosti a nemůže cestovat. Podáním ze dne 8. 12. 2021 byla žádost zopakována a byla k ní přiložen rovněž snímek obrazovky s vyplněným formulářem neschopenky na jméno zástupce stěžovatelky ode dne 7. 12. 2021. [6] Ústní jednání se konalo dne 8. 12. 2021 bez přítomnosti stěžovatelky i jejího zástupce. Krajský soud neshledal omluvu zástupce stěžovatelky řádnou, neboť nebyla doložena rozhodnutím lékaře o dočasné pracovní neschopnosti, ani jiným potvrzením lékaře či lékařskou zprávou. Snímek obrazovky rozpracované neschopenky ze dne 7. 12. 2021 zaslaný z emailové adresy zástupce stěžovatelky nepovažoval soud za dostatečný doklad o jeho pracovní neschopnosti. Krajský soud konstatoval, že nemohl posoudit, zda onemocnění zástupce stěžovatelky je skutečně takového charakteru, že znemožňuje účast při jednání soudu. Podle krajského soudu v žádosti o odročení chybělo rovněž zdůvodnění, proč nebylo možno zajistit substituta. [7] Krajský soud pro zjevnou nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem jednatelů stěžovatelky a neprováděl ani žádné jiné dokazování. V napadeném rozsudku pak vyhodnotil všechny žalobní námitky jako nedůvodné a žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž podstatou je námitka porušení ústavních práv (čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), jehož se měl dopustit krajský soud tím, že rozhodl na jednání v nepřítomnosti stěžovatelky i jejího zástupce. Stěžovatelka uvádí, že dne 7. 12. 2021 byla soudu zaslána omluva zástupce stěžovatelky z jednání spojená s žádostí o odročení, k níž bylo připojeno potvrzení o pracovní neschopnosti zástupce stěžovatelky. Stěžovatelka namítá, že není úkolem soudu posuzovat povahu zdravotních obtíží jejího zástupce – pokud ošetřující lékařka shledala zástupce stěžovatelky (s vědomím toho, že je to advokát) práce neschopným, nepochybně se to vytahuje i na účast na soudním jednání a soud nemá právo tento závěr přehodnocovat. Stěžovatelka připomněla, že od 1. 1. 2020 jsou potvrzení o pracovní neschopnosti vystavována pouze elektronicky prostřednictvím tzv. eNeschopenky, přičemž stav „ve zpracování“ je údaj České správy sociálního zabezpečení. Podle stěžovatelky dokládaná eNeschopenka měla své unikátní číslo a byla řádně zadána do systému, neexistovaly žádné další doklady, které by bylo možné soudu doložit. [9] Stěžovatelka upozorňuje, že soud mohl v případě pochybností kontaktovat jejího zástupce či přímo ošetřující lékařku, což neučinil. Zároveň stěžovatelka namítá, že její zástupce je samostatně podnikající advokát a zdravotní stav mu nedovoloval dostavit se do kanceláře a předat podklady. Navíc by nebylo možné připravit substituta na jednání za jediný den. Zástupce stěžovatelky tak neměl možnost osobně působit na členy senátu krajského soudu, což mělo za následek odmítnutí provedení navržených důkazních prostředků a negativní rozhodnutí ve věci. Podle stěžovatelky byl porušen § 49 odst. 3 a § 50 s. ř. s., což mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatelka rovněž připomněla, že žaloba byla podána již v roce 2017 a soud byl čtyři roky nečinný. Ke kasační stížnosti byl přiložen výpis ze seznamu advokátů České advokátní komory (jímž stěžovatelka navrhuje doložit, že její zástupce působí jako samostatný advokát) a kopii lékařské zprávy ze dne 14. 12. 2021 (jíž navrhuje doložit, že stav zástupce stěžovatelky odpovídal pracovní neschopnosti). [10] V druhé části kasační stížnosti stěžovatelka formuluje své kasační námitky ve vztahu k věcnému obsahu napadeného rozsudku, neboť krajský soud podle ní nesprávně posoudil i tu část argumentace, kterou měl k dispozici z písemných podání. Rovněž v souvislosti s těmito kasačními námitkami stěžovatelka opakovaně připomíná, že pokud by byl její zástupce přítomen na jednání krajského soudu, mohly být sporné otázky objasněny. [11] Podle žalovaného krajský soud dostatečně přesvědčivě odůvodnil, proč přistoupil k projednání věci bez přítomnosti stěžovatelky a jejího zástupce. Žalovaný připomíná, že na ústním jednání dne 8. 12. 2012 nebylo prováděno žádné dokazování. Dále se žalovaný vyjadřuje k jednotlivým věcným námitkám