5 As 54/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 54/2022- 38 - text  5 As 54/2022 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: REALMA s.r.o., se sídlem Vězeňská 116/5, Praha, zast. Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2022, č. j. 17 A 15/2020-54, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2019, č. j. SEI-5088/2019/90.221-4; tímto rozhodnutím žalovaná změnila rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 8. 2019, č. j. SEI-3004/2019/10.102-8, kterým byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání 6 přestupků podle § 12a odst. 1 písm. h) zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění účinném od 1. 7. 2015 (dále jen „zákon o hospodaření energií“). [2] Správní orgán I. stupně provedl dne 15. 4. 2019 u stěžovatelky kontrolu dodržování zákona o hospodaření energií. Výsledky kontroly zaznamenal do protokolu o kontrole ze dne 30. 4. 2019, č. j. SEI-1855/2019/10.101-6; tyto výsledky kontroly byly následně stěžejním podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Na základě provedené kontroly správní orgán I. stupně zjistil, že stěžovatelka jako stavebník při výstavbě nových budov (6 rodinných domů v obci Bašť) nedoložila v době ohlášení staveb příslušnému stavebnímu úřadu v období od 10. 4. 2017 do 3. 7. 2017 průkazy energetické náročnosti budovy (dále také jen „PENB“) prokazující splnění požadavků na energetickou náročnost budov na nákladově optimální úrovni od 1. 1. 2013 podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o hospodaření energií a nezajistila těmito PENB podle § 7 odst. 1 písm. d) téhož zákona posouzení technické, ekonomické a ekologické proveditelnosti alternativního systému dodávek energie. Správní orgán I. stupně uložil stěžovatelce za spáchané přestupky pokutu v celkové výši 200 000 Kč. [3] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala stěžovatelka odvolání, na základě kterého žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že upřesnil znění výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně a snížil uloženou pokutu na 160 000 Kč. II. Rozhodnutí městského soudu [4] Stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou městský soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [5] Městský soud především zdůraznil, že stěžovatelka byla jako stavebník povinna splnit podle § 7 odst. 1 zákona o hospodaření energií požadavky na energetickou náročnost budov podle předpisů účinných ke dni ohlášení staveb. Za rozhodný je nutné považovat právě den ohlášení stavby, nikoli den vyhotovení PENB, což znamená, že požadavky kladené na PENB je nutno hodnotit podle předpisů účinných ke dni ohlášení stavby. Jelikož stěžovatelka ohlásila stavbu 4 rodinných domů dne 10. 4. 2017 a 2 rodinných domů dne 3. 7. 2017, byla povinna k ohlášení staveb doložit takové PENB, které budou odpovídat požadavkům účinné právní úpravy právě k těmto datům. Tomu dle městského soudu odpovídá také požadavek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov. [6] Městský soud dále odmítl názor stěžovatelky, že v dané věci bylo namístě aplikovat přechodné ustanovení vyhlášky č. 230/2015 Sb., která novelizovala vyhlášku č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov. Podle přechodného ustanovení vyhlášky č. 230/2015 Sb. (čl. II této vyhlášky) se průkaz zpracovaný přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky považuje za průkaz energetické náročnosti budovy vydaný podle vyhlášky č. 78/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky. Z tohoto přechodného ustanovení podle městského soudu nelze dovozovat, že všechny dříve zpracované PENB je nutno považovat za průkazy souladné s novými požadavky na tyto průkazy. Toto přechodné ustanovení se zjevně týká pouze takových průkazů, které byly zpracovány již za účinnosti vyhlášky č. 78/2013 Sb., avšak ještě nesplňovaly požadavky stanovené novelou provedenou vyhláškou č. 230/2015 Sb. Za nesmyslné označil městský soud tvrzení, aby průkazy vyhotovené s odstupem více než 2,5 roku byly touto novelizací retroaktivně prohlášeny za souladné s požadavky kladenými novou vyhláškou. Ad absurdum by výklad stěžovatelky znamenal, že veškeré dříve vypracované průkazy (např. průkazy vypracované dle vyhlášky č. 291/2001 Sb.) by bylo možné dokládat k nově ohlašovaným stavbám. [7] Není podstatné, že Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo vyhlášku č. 78/2013 Sb. Až dne 22. 3. 2013, tj. téměř tři měsíce poté, co byl zákonem č. 318/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013 novelizován § 7 zákona o hospodaření energií. Žalobkyně totiž stavby ohlásila až dne 10. 4. 2017 a dne 3. 7. 2017, tedy po více než čtyřech letech od nabytí účinnosti novely zákona o hospodaření energií provedené zákonem č. 318/2012 Sb. a od nabytí účinnosti vyhlášky č. 78/2013 Sb., kdy si již měla být vědoma nesouladu obsahu předloženého PENB s tehdy účinnou právní úpravou. [8] Městský soud nepřisvědčil stěžovatelce ani v tom, že se nejednalo o nové stavby, neboť byly zpracovány podle projektů přede dnem 6. 1. 2013. Novou stavbou ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o hospodaření energií je nutno rozumět takovou stavbu, jejíž realizace dosud nebyla ohlášena (nikoli stavbu, na kterou dosud nebyl vypracován projekt). Stejně tak městský soud uvedl, že i když byly stavby povoleny stavebním úřadem (resp. stavební úřad vydal souhlas s jejich výstavbou), při vydávání souhlasu stavební úřad nehodnotil, zda splňují stavby požadavky z hlediska zákona o hospodaření energií – to stavební úřad nemůže posuzovat. Stavební úřad při vydání souhlasu toliko ověřil, že stěžovatelka doložila veškeré potřebné doklady. Kontrolou zákona o hospodaření energií je pověřena právě žalovaná – pouze ta mohla hodnotit, zda stěžovatelkou předložené PENB splňují požadavky vyplývající ze zákona o hospodaření energií a z na něj navazujících prováděcích předpisů. Stejně tak městský soud nepovažoval za relevantní analogii s občanskými a dalšími průkazy. [9] Ve vztahu k uložené pokutě městský soud zdůraznil, že stěžovatelka se dopustila celkem 6 přestupků, přičemž za každý z nich jí mohla být uložena pokuta ve výši až 200 000 Kč. Městský soud odkázal na svůj rozsudek ze dne 29. 10. 2020, č. j. 15 A 11/2020-56, kterým zamítl žalobu týkající se téhož přestupku, přičemž v této věci soud neshledal nepřiměřenou pokutu za celkem 13 přestupků v obdobné věci (žalovaná uložila tamější žalobkyni pokutu za 13 stejných přestupků v celkové výši 200 000 Kč); ani pokutu uloženou stěžovatelce tak soud neshledal nepřiměřenou. K tomu městský soud zdůraznil, že uložené pokuty nelze srovnávat pouze aritmeticky s podobnými případy. Snížení pokuty žalovanou z 200 000 Kč na 160 000 Kč shledal soud řádně odůvodněné, přičemž neshledal důvody pro moderaci uložené pokuty. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [10] Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, ve které rozporovala závěry o spáchání přestupku podle § 12a zákona o hospodaření energií s odkazy na § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [11] Stěžovatelka především namítala, že v rámci tehdy účinného legislativního rámce zpracovala jeden typový projekt (pro jeden typ řadového domu), který byl následně opakovaně užíván pro výstavbu dalších takových typových domů a k němuž byl vyhotoven jeden typový PENB. Projektování proběhlo v roce 2012, PENB byl vyhotoven v roce 2013 a následně až do ohlášení staveb probíhala jednání i za účasti stavebního úřadu o parametrech výstavby v širším celku celé lokality. Všech 6 ohlášených staveb bylo na základě PENB ze dne 6. 1. 2013 postaveno, všechny tyto stavby byly zkolaudovány a stěžovatelce nelze vyčítat, že PENB nechala zpracovat v době, kdy již byl účinný novelizovaný zákon o hospodaření energií a ještě neexistovala vyhláška č. 78/2013 Sb. Jestliže § 7a odst. 4 zákona o hospodaření energií v souladu s čl. 11 odst. 8 směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov stanoví dobu platnosti PENB na 10 let, adresáti právních norem se na tuto dobu platnosti oprávněně spoléhají. Tato doba platnosti je stanovena i z důvodu, aby bylo možné PENB po určitou dobu využívat pro účely, pro něž byl vyhotoven. Městský soud se nezabýval důvody obecné desetileté platnosti PENB a nevypořádal se tak se zásadní námitkou stěžovatelky spočívající