6 Ads 81/2022 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 81/2022- 44 - text  6 Ads 81/2022 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Mgr. J. K. K., proti žalovanému: náměstek ministra vnitra pro státní službu, sídlem Jindřišská 34, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2020, č. j. MV–159202/OSK2020, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2022, č. j. 30 Ad 8/202065, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalobkyně byla od 1. 3. 2019 státní zaměstnankyní ve služebním poměru u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. [2] Dne 25. 7. 2019 byla žalobkyni na pracovišti doručována písemnost, kterou služební orgán žalobkyni oznamoval zrušení jejího služebního poměru ve zkušební době podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě. Žalobkyně odmítla písemnost převzít a dopisem ze dne 8. 10. 2019 žalobkyně požádala o její zaslání do datové schránky. Písemnost byla žalobkyni do datové schránky doručena dne 16. 10. 2019. [3] Dne 30. 10. 2019 obdržel služební orgán podání žalobkyně označené jako „Odvolání proti zrušení služebního poměru ve zkušební době podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona o státní službě“. Podání služební orgán posoudil jako žádost o zahájení řízení o určení právního vztahu dle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Rozhodnutím ze dne 11. 12. 2019 služební orgán rozhodl tak, že služební poměr stěžovatelky byl ke dni 31. 7. 2019 podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona o státní službě zrušen ve zkušební době. [4] Proti rozhodnutí služebního orgánu ze dne 11. 12. 2019 podala stěžovatelka odvolání, o němž rozhodl náměstek ministra vnitra pro státní službu rozhodnutím ze dne 6. 4. 2020 tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí služebního orgánu potvrdil. [5] Proti rozhodnutí o odvolání brojila žalobkyně žalobou u krajského soudu. [6] K námitce, že služební orgán měl služební poměr žalobkyně ukončit formou rozhodnutí, krajský soud uvedl, že v případě skončení služebního poměru ve zkušební době končí služební poměr ze zákona. V případech dle § 74 zákona o státní službě služební orgán nevede řízení a nevydává rozhodnutí, na rozdíl od skončení služebního poměru podle § 72 a § 73 zákona o státní službě. Dále doplnil, že oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době není ani správním rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [7] Nedůvodnou shledal krajský soud též námitku týkající se chybného odkazu na § 74 písm. f) zákona o státní službě. Krajský soud vyhodnotil, že jde o zjevnou chybu v psaní. Z kontextu oznámení je zřejmé, že služební orgán zamýšlel oznámit zrušení služebního poměru ve zkušební době podle § 74 odst. 1 písm. f) zákona o státní službě, což bylo zřejmé i žalobkyni. [8] K námitkám, že služební orgán měl písemnost o zrušení služebního poměru doručovat dle § 19 správního řádu do datové schránky žalobkyně a že dne 25. 7. 2019 jí byla k převzetí předložena jiná písemnost, než jaká jí byla doručena do datové schránky, krajský soud zdůraznil, že rozhodující je skutečnost, zda se písemnost dostala do rukou adresáta. Jeli adresát s obsahem písemnosti obeznámen, otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Prokazovat doručení písemným dokladem není třeba, jeli z postupu adresáta zjevné, že mu bylo doručeno. Podle krajského soudu je třeba § 19 správního řádu aplikovat v situaci, kdy správní orgán nemůže písemnost doručit na místě. Dle krajského soudu žalobkyně prokazatelně věděla, že obsahem písemnosti, kterou se jí služební orgán pokusil dne 25. 7. 2019 doručit, bylo zrušení jejího služebního poměru ve zkušební době služebním orgánem ke dni 31. 7. 2019. [9] Důvodné neshledal krajský soud ani námitky, že žalobkyně se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohla s předkládanou písemností seznámit a převzít ji a že jí nebylo předloženo písemné poučení o následcích odepření převzetí písemnosti. Krajský soud uzavřel, že zjištění skutkového stavu bylo dostatečné k přijetí závěru, že ve smyslu § 24 odst. 4 správního řádu bylo oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době žalobkyni doručeno dnem, kdy došlo k neúspěšnému pokusu o jeho doručení, tj. 25. 7. 2019, a že obsah oznámení doručovaného dne 25. 7. 2019 se nelišil od obsahu písemnosti doručené žalobkyni do datové schránky dne 16. 10. 2019. Krajský soud neshledal důvod pro provádění dokazování v žalobě navrženými svědeckými výslechy. Žalobkyni nic nebránilo, aby důkazní návrhy, které měly potvrzovat skutkovou verzi žalobkyně, učinila již ve správním řízení. V řízení o žádosti o určení právního vztahu vycházejí správní orgány primárně z důkazů navržených účastníky. [10] K námitce, že k doručení písemnosti došlo v prvních 14 dnech dočasné pracovní neschopnosti, krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1954/2000, a uvedl, že dne 25. 7. 2019, kdy žalobkyni služební orgán doručil oznámení, ještě nebyla uznána dočasně práce neschopnou. Lékař žalobkyni uznal práce neschopnou až po doručení oznámení, zpětné uznání státního zaměstnance neschopným práce neruší účinky předchozího doručení oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době. [11] Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [12] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost dle § 102 a násl. s. ř. s. [13] Stěžovatelka namítla nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného ohledně formy zrušení služebního poměru, aniž se vypořádal s argumenty stěžovatelky. Soud převzal argumentaci žalovaného ohledně priority osobního doručování písemností ve správním řízení. Soud se nevypořádal s argumentací uvedenou v replice stěžovatelky, že odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1954/2000 není na místě. [14] Stěžovatelka dále namítala nesprávnost závěru, že zrušení služebního poměru služebním orgánem ve zkušební době nemá povahu správního rozhodnutí. Dle stěžovatelky zrušení služebního poměru služebním orgánem ve zkušební době musí mít povahu správního rozhodnutí, aby státnímu zaměstnanci nebyla odňata možnost ochrany proti nezákonnému zrušení služebního poměru služebním orgánem ve zkušební době a možnost soudního přezkumu zákonnosti rozhodnutí služebního orgánu. Zrušení služebního poměru služebním orgánem ve zkušební době je dle stěžovatelky rozhodnutím služebního orgánu a vztahují se na ně ustanovení o řízení ve věcech služby. Zřejmě došlo k nesprávnému začlenění skončení služebního poměru dle odst. 1 písm. f) do § 74 zákona o státní službě, namísto jeho správného začlenění do § 72 zákona o státní službě. [15] Zrušení služebního poměru, které bylo stěžovatelce doručeno do datové schránky, nemá náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu správního řádu, a tedy není rozhodnutím, které je způsobilé přivodit právně relevantní následky. Zrušení služebního poměru odkazuje na neexistující zákonné ustanovení § 74 písm. f) zákona o státní službě. Soud nesprávně posoudil tuto vadu jako chybu v psaní. Rozhodnutí služebního orgánu o zrušení služebního poměru ve zkušební době bylo nezákonným rozhodnutím. [16] Stěžovatelka dále namítla, že služební orgán postupoval nezákonně, když odvolání stěžovatelky posoudil jako žádost o určení právního vztahu. Takový postup je v rozporu s § 142 odst. 2 správního řádu i s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Správní orgán I. stupně a následně i žalovaný podané odvolání nesprávně a účelově posoudili jako žádost dle § 142 správního řádu. Žalovaný nerozhodl o podaném odvolání, ale o žádosti, kterou stěžovatelka neučinila. [17] Podle stěžovatelky v jejím případě došlo k odnětí možnosti soudní ochrany. [18] Stěžovatelka též namítla, že krajský soud nesprávně posoudil námitku týkající se způsobu doručování písemnosti. V řízení ve věcech služby se má postupovat dle správního řádu. Povinností správního orgánu I. stupně bylo doručit písemnost v souladu s § 19 odst. 1 správního řádu do datové schránky stěžovatelky. Ustanovení § 19 odst. 1 správního řádu má ve vztahu k ustanovením o doručování upraveným v zákoně č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, povahu lex specialis. Závěr soudu ohledně možnosti doručovat fyzické osobě ve správním řízení osobně popírá smysl datových schránek a zákonem stanovenou primární povinnost správního orgánu doručovat do datové schránky. Odkaz žalovaného na § 45 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neobstojí. [19] Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem krajského soudu, že zrušení služebního poměru stěžovatelce nebylo doručeno v prvních 14 dnech pracovní n