6 As 231/2022

Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí označeného v návětí, jímž žalovaný odmítl jeho žádost o poskytnutí informace v podobě sdělení, zda postupoval správně při odmítnutí metody detekce nemoci v době, kdy se začíná aktivovat imunitní systém, kterou žalobce žalovanému jako diagnostickou metodu nabídl.

Usnesením označeným v návětí Krajský soud v Praze postoupil věc Městskému soudu v Praze, který je s ohledem na sídlo žalovaného místně příslušný [§ 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].

Proti tomuto usnesení podal žalovaný kasační stížnost. Namítal, že žaloba je nepřípustná pro nevyčerpání řádných opravných prostředků, a jako taková neměla být postoupena místně příslušnému soudu.

Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti věnoval zejména popisu a obhajobě své metody.

Nejvyšší správní soud ze spisu předloženého Městským soudem v Praze zjistil, že řízení o kasační stížnosti trpí neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Městský soud totiž usnesením ze dne 25. října 2022 č. j. 6 A 74/202224, jež nabylo právní moci téhož dne, žalobu odmítl (právě pro nevyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení).

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 30. ledna 2008 č. j. Nad 1/200862, ze dne 1. února 2006 č. j. 1 As 23/2005146, ze dne 20. října 2003 č. j. 6 Ads 42/200379, ze dne 29. června 2006 č. j. 4 Ads 2/200534, ze dne 11. dubna 2013 č. j. 4 As 14/201317 či ze dne 24. srpna 2016 č. j. 8 As 124/201625) představuje skončení řízení před krajským (zde městským) soudem neodstranitelný nedostatek podmínky řízení proti procesnímu usnesení krajského soudu vydaného v rámci tohoto řízení. I kdyby totiž Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a napadené usnesení krajského soudu zrušil, „nemohlo by se tím ‚otevřít‘ pravomocně ukončené řízení před krajským soudem. Věcné projednání kasační stížnost by tak nemohlo vést k účinné ochraně práv stěžovatele“ (usnesení ze dne 10. července 2018 č. j. 1 As 193/201817).

Nejvyšší správní soud zároveň s ohledem na usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. května 2021 č. j. Ars 3/201943, č. 4209/2021 Sb. NSS, ověřil, zda byla proti usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby podána kasační stížnost s tím, že by případně vyčkal na rozhodnutí v tomto řízení (a potenciální znovuotevření řízení před městským soudem, které by mu umožnilo rozhodnutí o kasační stížnosti proti usnesení o postoupení věci).

Kasační stížnost proti usnesení o odmítnutí žaloby však podána nebyla. Jsou tudíž splněny podmínky pro odmítnutí kasační stížnosti proti usnesení o postoupení věci podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta.