6 As 379/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 379/2021- 45 - text  6 As 379/2021 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: R. Ž., zastoupená Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, sídlem Čimelice 112, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti: V. Ž., týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2020, č. j. KUJCK 67808/2020, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2021, č. j. 51 A 46/202045, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Obecní úřad Č. (dále též „obecní úřad“) vydal dne 23. 4. 2020 pod č. j. 2/2019/EO rozhodnutí, kterým zamítl žádost žalobkyně o zrušení údaje o místu trvalého pobytu osoby zúčastněné na řízení podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel). Obecní úřad dospěl k závěru, že v řízení sice bylo prokázáno, že bývalý manžel (osoba zúčastněná na řízení) již dotčený byt neužívá, neboť se z něj odstěhoval, avšak současně nebyl prokázán zánik jeho užívacího práva s ohledem na skutečnost, že byt patřil do nevypořádaného společného jmění žalobkyně a bývalého manžela (osoby zúčastněné na řízení). [2] Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí obecního úřadu potvrdil. K odvolací námitce žalobkyně, že k zániku užívacího práva osoby zúčastněné na řízení došlo dobrovolným odstěhováním se z bytu, žalovaný poukázal na zápis v katastru nemovitostí, dle kterého byt patřil do společného jmění žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení. Bývalý manžel (osoba zúčastněná na řízení) tedy byl spoluvlastníkem tohoto bytu, z čehož mu plynula i existence užívacího práva k němu. [3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích. V žalobě namítala, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné a že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a nesprávně jej posoudil. Žalovaný se dle jejího názoru nevypořádal s námitkami týkajícími se obsahu vlastnického práva a zániku práva užívacího. Nereagoval na důkazní návrhy žalobkyně a neprovedl navrhované důkazy, především výslechem svědků. Žalobkyně se domnívala, že prokázala zánik užívacího práva osoby zúčastněné na řízení, žalovaný však dospěl k opačnému závěru. Žalobkyně poukazovala na nemožnost vycházet ze zápisu v katastru nemovitostí, neboť se do něj zapisuje toliko právo vlastnické, nikoli však právo užívací. V této souvislosti namítala, že rozsah uvedených práv je naprosto odlišný a nelze je směšovat či zaměňovat. Dle žalobkyně osobě zúčastněné na řízení náleželo pouze tzv. holé vlastnictví, užívací právo k dotčenému bytu zaniklo tím, že se z bytu dobrovolně odstěhovala. [4] Krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je přezkoumatelné, neboť z něj jednoznačně vyplývá, že žalovaný považoval za zásadní spoluvlastnické právo osoby zúčastněné na řízení k dotčenému bytu, který patřil do nevypořádaného společného jmění, jehož existenci prokázal zápis v katastru nemovitostí. Dle krajského soudu tedy nebylo třeba provádět další dokazování. Krajský soud ve shodě s žalovaným dospěl k závěru, že obsahem vlastnického práva je mimo jiné právo věc užívat, přičemž toto právo bez dalšího nezaniká tím, že je vlastník dočasně nevykonává. Užívací právo osoby zúčastněné na řízení dle krajského soudu pramení z existence jeho spoluvlastnictví k bytu, přičemž nebylo zjištěno, že by v daném případě došlo k jeho zákonnému omezení. Krajský soud připomněl, že ke zrušení údaje o místu trvalého pobytu je zapotřebí kumulativního naplnění obou zákonem stanovených podmínek. Žalobkyni tedy nemohlo být vyhověno, neboť byla splněna pouze podmínka neužívání bytu bývalým manželem žalobkyně (osobou zúčastněnou na řízení), nikoli však již podmínka zániku užívacího práva k bytu. Toto právo totiž vyplývá z dosud existujícího spoluvlastnického práva bývalého manžela žalobkyně k bytu, který patřil do nevypořádaného společného jmění manželů. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž nejprve namítla nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů. Uvedla, že krajský soud se nezabýval tím, proč na daný případ nelze aplikovat § 768 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Stěžovatelka se domnívala, že nebyly vypořádány ani její námitky ohledně důkazní hodnoty zápisu v katastru nemovitostí, existence a zániku užívacího práva, nebylo reagováno na její důkazní návrhy (včetně výslechu svědků, výslechu osoby zúčastněné na řízení a záznamu o podaném vysvětlení). Rovněž namítala, že krajský soud považoval stěžovatelku a bývalého manžela (osobu zúčastněnou na řízení) za spoluvlastníky dotčeného bytu, přestože byt je součástí jejich nevypořádaného společného jmění manželů. Stěžovatelka požadovala provedení důkazu rozsudkem o rozvodu manželství, který by dle jejího názoru vyvrátil závěr soudu o tzv. neodvozeném titulu osoby zúčastněné na řízení k bydlení. Stěžovatelka argumentovala tím, že pokud osoba zúčastněná na řízení byt opustila, došlo k zániku jejího užívacího práva, a tedy správní orgány měly vyhovět její žádosti o zrušení údaje o místu trvalého pobytu. [6] Žalovaný ve vyjádření poukázal na nedůvodnost podané kasační stížnosti a navrhl její zamítnutí. Konstatoval, že správní orgány se dostatečně vypořádaly se všemi námitkami stěžovatelky a řádně posoudily skutkový i právní stav věci. [7] Osoba zúčastněná na řízení práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu, neboť pouze v případě přezkoumatelného soudního rozhodnutí lze posuzovat důvodnost uplatněných námitek. Za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou považována taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (např. již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352). Soudy však nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jak v této souvislosti vyslovil Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém“ (viz též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/201443, nebo ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014108). Nejvyšší správní soud zároveň připomíná, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatelky o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která Nejvyššímu správnímu soudu znemožňuje napadené rozhodnutí věcně přezkoumat (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/201624, a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/201735). V souzené věci je z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, že namítanou nepřezkoumatelností netrpí. Krajský soud se zabýval všemi okolnostmi případu, na které stěžovatelka poukazovala v podané žalobě, vypořádal se s jejími námitkami a vznesenými důkazními návrhy, včetně odkazů na judikaturu. Nejvyšší správní soud proto mohl přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozsudku. [10] V projednávané věci je mezi účastníky řízení veden spor o to, zda na základě stěžovatelčiny žádosti měl být zrušen údaj o místě trvalého pobytu osoby zúčastněné na řízení (bývalého stěžovatelčina manžela) na adrese Č. X. [11] Podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel rozhodne ohlašovna o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, zanikloli užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana, a neužíváli občan tento objekt nebo jeho vymezenou část. Podle odst. 2 téhož ustanovení zákona ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místě trvalého pobytu podle odstavce 1 písm. c) jen na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh oprávněné osoby uvedené v § 10 odst. 6 písm. c). Navrhovatel je v takovém případě povinen existenci důvodů uvedených v odstavci 1