6 As 43/2022 — Nejvyšší správní soud

6 As 43/2022- 21 - text  6 As 43/2022 - 23 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: doc. MUDr. F. V., CSc., zastoupeného Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem, sídlem Radniční 489/7A, České Budějovice, proti žalovanému: státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, sídlem Goethova 1949/2, České Budějovice, proti usnesení žalovaného ze dne 22. 11. 2021, č. j. KZV 13/2021154, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 2. 2022, č. j. 63 A 2/202238, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 2. 2022, č. j. 63 A 2/202238, se ruší. II. Žaloba se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl přibrán do trestního řízení podle § 105 odst. 1 a 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, jako znalec k prohlídce a pitvě mrtvoly (§ 115 odst. 1 trestního řádu) a vypracování znaleckého posudku. Za provedení těchto úkonů si vyúčtoval znalečné, s jehož výší se ale neztotožnila Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje (dále jen „policejní orgán“). [2] Policejní orgán proto usnesením podle § 110b trestního řádu ve spojení s § 31 odst. 7 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“) a vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném, určil žalobci znalečné ve výši 22 732,27 Kč a ohledně zbylé částky 2 178 Kč návrh žalobce zamítl. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost. [3] Žalovaný usnesením označeným v záhlaví podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl stížnost žalobce jako nedůvodnou. [4] Žalobce se proti tomuto usnesení bránil žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V ní mimo jiné uvedl, že podle usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2003 sp. zn. I. ÚS 360/03 (U 22/31 Sb.NU 339) je rozhodnutí o určení znalečného svou povahou rozhodnutím správním, i když je činěno v trestním řízení. [5] Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. f) s. ř. s. Podle krajského soudu je přezkum napadeného usnesení státního zástupce ve správním soudnictví vyloučen zvláštním zákonem, a to trestním řádem. Policejní orgán i státní zástupce totiž ve věci rozhodovali jako orgány činné v trestním řízení, a právě trestní řád byl tudíž při rozhodování o výši znalečného klíčový. Krajský soud dále označil usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 360/03, jehož se dovolává žalobce, za překonané. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2016 č. j. 10 As 11/2016153, je nepřípustné, aby správní soud přezkoumával zákonnost postupů provedených orgány činnými v trestním řízení podle trestního řádu. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [6] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. [7] Podle stěžovatele nebylo usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 360/03, na které odkázal již v žalobě, překonáno. Ústavní soud odkazuje na toto usnesení i v novějších rozhodnutích, například v usnesení sp. zn. IV. ÚS 3583/15 ze dne 13. 12. 2016. Stěžovateli není známo rozhodnutí Ústavního soudu, které by věc řešilo odlišně. Nedošlo ani k takové změně právní úpravy, která by závěr Ústavního soud činila nepoužitelným. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 11/2016153, na který odkázal krajský soud, se týká přezkumu postupu podle § 157a trestního řádu, a nikoliv přezkumu rozhodnutí o znalečném podle § 110b trestního řádu, a navíc se ve věci řešené tímto rozsudkem nejednalo o majetkový nárok. [8] Nesprávná je podle stěžovatele také úvaha krajského soudu, že klíčovým předpisem pro rozhodování o výši znalečného byl trestní řád. Při výši znalečného se totiž postupuje podle zvláštních právních přepisů, a to zejména podle zákona o znalcích a vyhlášky o znalečném. [9] Přezkoumání napadeného rozhodnutí ve správním soudnictví by podle stěžovatele nevedlo ke dvojkolejnosti přezkumu, neboť trestní soudy již toto rozhodnutí v žádném z řízení upravených trestním řádem přezkoumat nemohou. Krajský soud vyslovil nedostatek své pravomoci s vědomím, že stěžovatel nemá možnost domoci se soudního přezkumu jinak – ani podáním ústavní stížnosti by totiž stěžovatel nemohl dosáhnout přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí. Krajský soud tak rozhodl v rozporu s právní větou nálezu sp. zn. II. ÚS 3173/16 ze dne 14. 3. 2017 (N 44/84 SbNU 499), podle které „[v] podmínkách právního státu platí zásada, že každý může očekávat efektivní ochranu základních práv státem, aby tato práva nebyla pouze teoretická či iluzorní. Není proto možné, aby orgány veřejné moci vzájemně popíraly svoji pravomoc a vůbec se nezabývaly podstatou tvrzeného zásahu do základních práv osob, jež se na ně se svými podáními obracely, a to obzvláště tehdy, kdy věděly, že druhý orgán tuto ochranu odmítl poskytnout z důvodu nedostatku pravomoci.“ [10] Stěžovatel uzavírá, že znalecká činnost je vždy vykonávána podle zákona o znalcích bez ohledu na to, zda jde o vypracování znaleckého posudku pro trestní řízení nebo například pro správní řízení. Není důvod, aby rozhodnutí policejního orgánu a státního zástupce o znalečném nepodléhala přezkumu správními soudy, podléháli jim rozhodnutí o znalečném ve správním řízení. Při rozhodování policejního orgánu nebo státního zástupce o znalečném podle § 110b trestního řádu je autoritativním způsobem rozhodováno o právu znalce ve vztahu k veřejnému rozpočtu, a jsou tak splněny znaky právní věci spadající do pravomoci správních soudů podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Trestní řád neumožňuje, aby byl přezkum usnesení státního zástupce v posuzované věci proveden trestními soudy, zároveň ale v žádném ze svých ustanovení nevylučuje přezkum ze strany správních soudů. Krajský soud odmítnutím žaloby nesprávně upřel soudní přezkum rozhodnutí o jeho majetkovém právu. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Napadeným usnesením krajský soud odmítl žalobu jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí lze podat pouze z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti tohoto rozhodnutí (viz již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005 č. j. 3 Azs 33/200498, č. 625/2005 Sb. NSS). [12] Nejvyšší správní soud shledal, že žaloba měla být odmítnuta pro nedostatek pravomoci správních soudů podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a nikoliv jako nepřípustná podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Napadené usnesení krajského soudu proto sice zrušil, ale zároveň sám rozhodl o odmítnutí žaloby. [13] Podle ustálené judikatury se pravomoc správních soudů (§ 4 s. ř. s.) nevztahuje na trestní řízení. Správní soudy tak nemohou poskytovat soudní ochranu proti úkonům orgánů činných v trestním řízení (viz ve vztahu k zásahové žalobě rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005 č. j. 2 Aps 2/200469, č. 623/2005 Sb. NSS; ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí rozsudek ze dne 27. 10. 2005 č. j. 6 As 58/200445, č. 1407/2007 Sb. NSS; a ve vztahu k nečinnostní žalobě rozsudek ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 28/200829). Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2016, č. j. 10 As 11/2016153, na který odkázal již krajský soud, tento obecný závěr potvrdil a na jeho základě dovodil, že zákrok policejního orgánu jako orgánu činného v trestním řízení nemůže být přezkoumán správními soudy v řízení o zásahové žalobě. Nejde tedy o rozhodnutí, které by mělo být vykládáno úzce a jen v kontextu tehdy řešené věci, jak tvrdí stěžovatel. [14] Tuto judikaturu a závěr, že pravomoc správních soudů se nevztahuje na trestní řízení a úkony orgánů činných v trestním řízení, Ústavní soud potvrdil nálezem ze dne 14. 3. 2017 sp. zn. II. ÚS 3173/16 (N 44/84 SbNU 499), bod 37 (kterého se paradoxně dovolává stěžovatel); a předtím v usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623), bodě 9 a násl. Podle nálezu sp. zn. II. ÚS 3173/16, bodu 38, je tedy pro učení pravomoci správních soudů klíčové, zda příslušný orgán v dané věci vystupoval jako orgán činný v trestním řízení a činil úkony trestního řízení, nebo nikoliv. [15] V posuzované věci byl stěžovatel jako znalec přibrán do trestního řízení. Policejní orgán rozhodoval o znalečném, které stěžovateli přizná, na základě § 110b trestního řádu, podle něhož výši znalečného určí orgán činný v trestním řízení, který znalce … k podání znaleckého posudku přibral. Nesouhlasíli orgán činný v trestním řízení s výší vyúčtovaného znalečného, rozhodne usnesením. Proti usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Kompetenci policejního orgánu rozhodnout o výši znalečného tedy zakládá trestní řád, a to výslovně jako orgánu činnému v trestním řízení. Policejní org