7 As 13/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 13/2023- 26 - text  7 As 13/2023 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: D. K, zastoupen Mgr. Michalem Žůrkem, advokátem se sídlem Vrchlického sad 1893/3, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2022, č. j. 22 A 14/2020111, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce Mgr. Michala Žůrka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. MSK 182660/2019, bylo na základě odvolání žalobce částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu Bruntál (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 10. 2019, ve věci námitek žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů. II. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“). Rozsudkem ze dne 16. 11. 2021, č. j. 22 A 14/202052, krajský soud žalobu zamítl. [3] Žalobce napadl rozsudek kasační stížností, které Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 7 As 35/202020, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kasační soud nepřisvědčil názoru krajského soudu, že žalobce tvrzení týkající se vad pokutových bloků konkretizoval opožděně, a proto se jimi soud nemohl zabývat. [4] Krajský soud po vrácení věci rozsudkem identifikovaným v záhlaví tohoto rozhodnutí žalobu zamítl. S odkazem na kasační rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se zaobíral jednotlivými tvrzeními žalobce uplatněnými v žalobě a v rámci ústních jednání vedených před krajským soudem. Souhrnně dovodil, že správní orgány postupovaly v souladu s právní úpravou a judikaturou. Nedopustily se ani žádných vad. Jejich rozhodnutí jsou plně přezkoumatelná. Správní orgány obou stupňů náležitě zjistily i skutkový stav věci. Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 28. 10. 2016, série HG/2014 č. G2113068 (dále též „pokutový blok“), krajský soud mj. uvedl, že výsledkem blokového řízení je správní rozhodnutí ve formě pokutového bloku, který je třeba považovat za veřejnou listinu ve smyslu § 53 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), jejíž nepravdivost musí být prokázána nade vši pochybnost. Znalecké posudky ale takovou pravděpodobnost zpochybnění podpisu neprokázaly, a krajský soud proto dospěl k závěru, že předmětný pokutový blok je podkladem způsobilým k zápisu bodů žalobci do registru řidičů. Stejně tak neshledal důvodné ani další námitky, a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III. [5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatel je toho názoru, že se krajský soud v dalším řízení neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným ve zrušujícím rozsudku ze dne 30. 3. 2022, č. j. 7 As 35/202220. Dále poukazoval na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu a vady řízení. V tomto ohledu uváděl, že v průběhu soudního řízení došlo ke změně obsazení senátu (v senátu nově zasedal JUDr. Petr Hluštík), aniž by byl stěžovatel vyrozuměn, proč k této změně v obsazení senátu došlo. Stěžovatel dále namítal nezpůsobilost pokutového bloku (ze dne 28. 10. 2016, série HG/2014 č. G2113068) k záznamu bodů v registru řidičů z důvodu zpochybnění platnosti na něm uvedeném podpisu stěžovatele. Nesouhlasil s opačnou argumentací krajského soudu. Stěžovatel uvedl, že za situace, kdy existují pochyby o pravosti podpisu pokutového bloku, nelze mít bez dalšího za to, že z jeho strany bylo akceptováno projednání přestupku v blokovém řízení, na základě kterého došlo k zápisu bodů do evidenční karty řidiče. Právě tímto podpisem totiž obviněný z přestupku potvrzuje, že souhlasí se zjištěnými skutečnostmi v blokovém řízení a z nich vyplývající právní kvalifikací přestupku, vzdává se běžného správního řízení a nemůže závěry učiněné v blokovém řízení později zpochybňovat, čímž dochází k naplnění podmínek blokového řízení stanovených v § 84 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění (účinný do 30. 6. 2017, dále též „zákon o přestupcích“). Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [6] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém pouze navrhl zamítnutí kasační stížnosti. V. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [8] Jelikož se jedná o opakovanou kasační stížnost, vážil zdejší soud nejprve její přípustnost z hlediska § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, jeli jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Ze zákazu opakované kasační stížnosti judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu dovodila nad rámec doslovného znění § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. i další výjimky. Kasační stížnost je nutno považovat za přípustnou mj. tehdy, pokud Nejvyšší správní soud vytkl v původním rozsudku prvoinstančnímu soudu procesní pochybení, nepřezkoumatelnost nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně pokud se ve zrušujícím rozsudku závazně nevyjádřil ke všem sporným otázkám. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu a odporovalo by účelu a smyslu správního soudnictví (v podrobnostech viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009165, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). V intencích výše uvedeného nelze námitky uplatněné v kasační stížnosti považovat za nepřípustné. Nejvyšší správní soud proto přistoupil k jejímu věcnému posouzení. [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami poukazujícími na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Bylo by totiž předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, byloli by současně napadené rozhodnutí skutečně nepřezkoumatelné. [11] Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. [12] Z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu vyplývá, že soudní rozhodnutí je přezkoumatelné, pokud je z něj patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje argumentaci účastníků řízení za nedůvodnou (podpůrně srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05, III. ÚS 961/09, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352). [13] Uvedeným požadavkům napadený rozsudek dostál. Z rozsudku je patrné, z jakého skutkového stavu krajský soud vyšel, jak zohlednil podstatné skutkové okolnosti a jak na skutkový stav aplikoval rozhodnou právní úpravu. Z argumentace krajského soudu je dostatečně zřejmé, proč krajský soud dospěl k jím uvedeným závěrům, resp. proč neshledal žalobní námitky stěžovatele důvodnými. Nepřezkoumatelnost nelze spatřovat ani v tom, z jaké judikatury krajský soud vyšel. Tato judikatura poskytuje jednoznačnou oporu pro závěry krajského soudu. Krajský soud přezkoumatelně vypořádal i další žalobní argumentaci. Lze si samozřejmě představit ještě podrobnější odůvodnění, není však povinností správního soudu reagovat na každý dílčí argument uplatněný v podání a ten obsáhle vyvrátit; úkolem soudu je uchopit obsah a smysl argumentace a vypořádat se s ní (podpůrně srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05, IV.