7 As 26/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 26/2023- 27 - text  7 As 26/2023 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Město Klatovy, se sídlem náměstí Míru 62, Klatovy, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2022, č. j. 9 A 75/202126, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2021, č. j. MZP/2021/520/602, sp. zn. ZN/MZP/2021/ 520/131 (dále též „napadené rozhodnutí“) žalovaný dle § 80 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále též „ZOPK“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále též „inspekce“) ze dne 8. 3. 2021, č. j. ČIŽP/43/2021/609 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím inspekce výrokem I. uznala žalobce vinným z přestupku podle ust. § 88 odst. 1 písm. e) ZOPK, kterého se měl dopustit tím, že v období od 8. 6. do 16. 6. 2020, a to v hnízdním období ptáků, při čištění a zasíťování dutin v Černé věži v Klatovech (součást budovy na adrese náměstí Míru 60, 339 01 Klatovy) nedovoleně zasahoval do přirozeného vývoje ptáků tak, že: a) Úmyslně odchytil 3 mláďata poštolky obecné (Falco tinnunculus) na Černé věži v Klatovech s tím, že tato mláďata následně předal do záchranné stanice živočichů ve Spáleném Poříčí, což je v rozporu s § 5a odst. 1 písm. a) ZOPK, kterým je v zájmu ochrany druhů ptáků, kteří volně žijí na evropském území členských států Evropských společenství (dále též „ptáci“ nebo „volně žijící ptáci“), zakázán jejich odchyt jakýmkoli způsobem; b) úmyslně odstranil 1 hnízdo poštolky obecné na Černé věži v Klatovech, což je v rozporu s § 5a odst. 1 písm. b) ZOPK, kterým je zakázáno úmyslné odstraňování hnízd; c) úmyslně vyrušoval poštolky obecné během odchovu mláďat, konkrétně přemístil 1 obsazené hnízdo s 5 mláďaty poštolky obecné na jiné, výše položené místo na Černé věži v Klatovech, což je v rozporu s § 5a odst. 1 písm. d) ZOPK, kterým je zakázáno úmyslné vyrušování ptáků zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ptácích. [2] Za spáchání uvedeného přestupku byla žalobci dle § 88 odst. 3 písm. a) ZOPK uložena pokuta ve výši 25 000 Kč. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí inspekce uložila žalobci povinnost úhrady nákladů řízení částkou ve výši 1 000 Kč dle § 95 odst. 1 přestupkového zákona a § 79 odst. 5 správního řádu a v souladu s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám a o výši paušální částky nákladů řízení, neboť řízení ve věci bylo vyvoláno porušením právní povinnosti žalobce ve smyslu výroku I. prvostupňového rozhodnutí. II. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který ji shora označeným rozsudkem zamítl. [4] Městský soud považoval za nesporné, že se žalobce dopustil vůči hnízdění mláďat poštolky obecné na Černé věži v Klatovech zásahu do vývoje těchto druhů, aniž by se při zjištění kolize ochrany zájmů (ochrany druhů hnízdících ptáků a ochrany kulturní památky) obrátil na příslušný orgán ochrany přírody za účelem nezbytného opatření a dalšího postupu podle zákona. Tím měl za dostatečně prokázané, že k vytýkanému jednání došlo. Městský soud přisvědčil žalovanému v tom, že byla naplněna míra společenské škodlivosti. Ačkoliv se žalobce snažil vůči dotčeným jedincům poštolky obecné jednat ohleduplně, jak také inspekce zohlednila v odůvodnění výměry uložené pokuty, prokazatelně postupoval v rozporu s § 5a ZOPK, neboť si v rozporu s § 5b ZOPK před zásahem ve věži obydlené volně žijícími ptáky neobstaral patřičné rozhodnutí. Zdůraznil, že zákon žalobci neumožňoval „operativně“ na místě rozhodovat o postupu odlišném od § 5a ZOPK a odchytit mláďata poštolky obecné. Dodal, že žalobce musel vědět, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, už jen proto, že jakožto obec je v přenesené působnosti i vykonavatelem státní správy v oblasti ochrany přírody. [5] Městský soud rovněž poukázal na to, že inspekce při určení výše pokuty zároveň přihlédla i k § 88a ZOPK, podle kterého je výnos pokuty uložené žalobci zároveň z části i příjmem žalobce. Proto podle ní bylo na místě uložit žalobci vyšší pokutu. Podle soudu šlo o úvahu adekvátní s ohledem na smysl správního trestání, spočívající v jeho preventivním, výchovném, ale i v represivním účinku. Korekce výše pokuty s ohledem na to, že žalobce je příjemcem části výtěžku pokuty, zapříčinila, že výsledná výše pokuty, byť se žalobci ve srovnání s jinými stejně postiženými subjekty jeví nedůvodně rozdílná, byla s ohledem na postavení žalobce stanovena v přiměřené a účinné výši. Uzavřel, že správní orgány ve svých rozhodnutích dostatečně a odůvodněně vyhodnotily míru závažnosti jednání žalobce jako jednání méně závažného s ohledem na lokalitu a okolnosti, za nichž k odchytu mláďat došlo, a rovněž proto, že se žalobce snažil zásah do vývoje dotčených druhů ptáků zmírnit a nedošlo k jejich úmrtí. Nemohly však odhlédnout od toho, že zásah byl proveden v době hnízdění ptáků a došlo k narušení jejich přirozeného vývoje. III. [6] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítal, že nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku, neboť nebyla dosažena zákonem předpokládaná míra společenské nebezpečnosti. Nesouhlasil s argumentací městského soudu, že musel vědět o každoročním hnízdění ptáků, neboť hnízdění bylo v předchozích letech v uvedeném období již dávno ukončeno. Údržba památek pak byla z uvedeného důvodu naplánována právě na tento čas, přičemž úmyslem stěžovatele naopak bylo se době hnízdění vyhnout. Práce na Černé věži byly dlouhodobě plánovány, a to vzhledem k potřebě speciálního zařízení. Až při vlastním zásahu a prohlídce bylo zjištěno, že hnízdní pár provedl snůšku opožděně, proto bylo konkrétní hnízdo přesunuto o několik metrů výše mimo zájmovou oblast. Následným sledováním hnízdního otvoru bylo rovněž ověřeno, že všech pět mláďat bylo v pořádku vyvedeno a nedošlo u nich k žádné újmě. Odlišně postupoval u druhého hnízda, neboť o něm neměl žádné povědomí. Vývojové stádium mláďat bylo vyhodnoceno jako nevhodné k přenesení hnízda, proto došlo k přenesení mláďat do záchranné stanice živočichů, kde jim byla poskytnuta řádná péče a po dokončení vývoje byla vypuštěna zpět do volné přírody. Provedeným zásahem nebyly způsobeny žádné škody na životech ptáků a nebyl porušen žádný ze zájmů ochrany přírody a krajiny sledovaných v § 5a odst. 1 ZOPK. Věc konzultoval s Krajským úřadem Plzeňského kraje, a tímto orgánem doporučený postup následně realizoval. Tento postup bylo možné považovat za postup obdobný formálnímu stanovení odlišného postupu dle § 5b ZOPK. Vyvinul veškeré úsilí a opatrnost, aby k porušení ani ohrožení zákonem chráněných zájmů nedošlo. [7] Městský soud podle názoru stěžovatele blíže nezkoumal námitky stran konfliktu dvou právem chráněných zájmů – zájmu na ochranu přírody a krajiny a zájmu na ochranu památek, neboť Černá věž je zapsána v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek. Ačkoliv stěžovatel dlouhodobě respektuje přítomnost zvláště chráněných živočichů, je povinen chránit památkově chráněný objekt před poškozením. Zasíťování bylo provedeno pouze v dolní části, kde nebyl zjištěn hnízdní výskyt kavky obecné, do vyšších pater nebylo zasahováno. V situacích, kdy dochází ke konfliktu více zákonem chráněných zájmů či práv, je nutné chránit ten hodnotnější s minimalizací zásahu do práva „méně“ hodnotného. V uvedeném případě dle přesvědčení stěžovatele převážil zájem na ochraně nenahraditelného kulturního dědictví nad zcela minimálním možným ohrožením ochrany přírody. Zásah byl proveden tak, aby dotčenému ptactvu v konečném důsledku žádná újma nevznikla. Na zasíťování byla vynaložena nemalá částka z veřejného rozpočtu města, přičemž další navyšování této částky následným provedením zasíťování dvou otvorů až po vyvedení mláďat poštolky obecné lezeckou technikou by se mohlo jevit jako nepřiměřené ve vztahu k naplnění sledovaného účelu. Rovněž odsunutí termínu a přeobjednání speciální vysokozdvižné plošiny by znamenalo navýšení finančních výdajů z veřejných rozpočtů. [8] Stěžovatel rovněž nesouhlasil s odůvodněním výše uložené pokuty tím, že polovina stanovené pokuty připadá zpět stěžovateli. Podle § 2 odst. 4 správního řádu je správní orgán povinen postupovat tak, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Z odůvodnění výše stanovené pokuty vyplývá, že správní orgán bral v úvahu způsob rozdělení výnosu pokuty, a posuzoval stěžovatel