8 As 28/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 28/2023- 61 - text  8 As 28/2023-63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Statutární město Kladno, se sídlem náměstí Starosty Pavla 44, Kladno, zastoupený Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem Gorkého 502, Kladno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nezahájení přestupkového řízení se Středočeským krajem, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2023, čj. 30 A 2/2023-33, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Brně domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nezahájení přestupkového řízení se Středočeským krajem na základě žalobcova podnětu z 28. 6. 2022. Konkrétně požadoval, aby soud určil, že provedený zásah žalovaného je nezákonný a dále, aby žalovanému přikázal „provést účinné vyšetřování podnětu Žalobce ze dne 28. 6. 2020 ve spojení s jeho podnětem k přijetí opatření proti nečinnosti ze dne 2. 11. 2022 týkajícího se porušení povinnosti Středočeského kraje zajišťovat dopravní obslužnost v souladu s plánem dopravní obslužnosti Středočeského kraje a zahájit příslušné přestupkové řízení se Středočeským krajem“. Tvrzeného přestupku se měl žalovaný dopustit nezajištěním dopravní obslužnosti v souladu s pořízeným plánem dopravní obslužnosti území ve smyslu § 33 odst. 1 písm. k) bodu 2 ve spojení s § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů (dále „zákon č. 194/2010 Sb.“). [2] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení spočívající v myslitelném tvrzení nezákonného zásahu. Z judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu totiž jednoznačně plyne, že nikdo nemá veřejné subjektivní právo na zahájení řízení z moci úřední týkajícího se stíhání pachatele přestupku. Tento závěr jednoznačně potvrdil i nedávný rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39, č. 6/2021 Sb. NSS, ve věci ŽAVES, a na něj navazující judikatura. II. Obsah kasační stížnosti a další vyjádření účastníků [3] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [4] Namítl, že se nedomáhal ochrany svého veřejného subjektivního práva na zahájení přestupkového řízení, jak nesprávně uvedl krajský soud, nýbrž veřejného subjektivního práva na účinné vyšetřování okolností, které vedly k omezení zákonného rozsahu dopravní obslužnosti zajišťované Středočeským krajem, a to bez ohledu na formální zahájení či další průběh přestupkového řízení. Stěžovatel jako přímo zasažený subjekt nemá žádnou možnost ochrany proti nezákonnému postupu Středočeského kraje. Smyslem šetření a postihu za jednání naplňující skutkovou podstatu přestupku má být ochrana společnosti proti jednání, které je v rozporu s právní úpravou a veřejným zájmem. Žalovaný však nedostál této své zákonné povinnosti věc řádně a objektivně prošetřit. Krajský soud nesprávně přijal argumentaci, že žalovanému kompetence podle § 33 odst. 1 písm. k) zákona č. 194/2010 Sb. nepřísluší. Za závažnou vadu napadeného usnesení stěžovatel považuje skutečnost, že se krajský soud vůbec nevyjádřil k podstatě věci. Tedy k tomu, zda je přípustné, aby se správní orgán vyloučil z výkonu zákonem stanovené kompetence. [5] Podle stěžovatele krajský soud vyšel z nesprávného výkladu podmínek pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s. Zcela nesprávný je závěr krajského soudu, že se daná věc stěžovatele přímo netýká. Vždyť stěžovatel trpí právě v důsledku toho, že Středočeský kraj neplní zákonem stanovené povinnosti na úseku dopravní obslužnosti a současně žalovaný jako orgán zákonem povolaný ke „kontrolní činnosti“ na úseku dopravní obslužnosti neplní zákonem stanovenou úlohu. Nepřijatelný je závěr krajského soudu, že ani potrestání pachatele v přestupkovém řízení by nevedlo k nápravě žalobcem namítaného protiprávního stavu. [6] Podstatu zásahu do svých veřejných subjektivních práv stěžovatel spatřuje zejména v nátlakové strategii, která provázela zavádění tzv. Standardů dopravní obslužnosti v rámci Středočeského kraje. K tomu odkázal na závěry komentářové literatury vycházející z příslušné judikatury Nejvyššího správního soudu, podle níž bude aktivní žalobní legitimace dána vždy tehdy, pokud s ohledem na tvrzení žalobce není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní sféry v žádném případě dojít nemohlo. V nyní projednávané věci je zřejmé, že v důsledku postupu žalovaného k zásahu do veřejných subjektivních práv stěžovatele skutečně došlo. Zákon č. 194/2010 Sb. neobsahuje jiný obdobný procesní prostředek, na základě kterého by bylo možné věcně přezkoumat rozsah dopravní obslužnosti zajišťované v daném konkrétním případě Středočeským krajem. Přestupkové řízení na základě § 33 odst. 1 písm. k) bod 2 tohoto zákona tak svojí povahou fakticky chrání podstatně širší rozsah právních zájmů, než tomu bývá v jiných obdobných typech řízení. Jde především o právo stěžovatele na samosprávu a právo vlastnit majetek. Odmítnutí kompetence žalovaného k prošetření této věci v konečném důsledku vede k nepřípustnému odepření spravedlnosti ve vztahu ke stěžovateli. Zprostředkovaně jde i o zájmy širokého množství občanů Středočeského kraje jako cestujících. [7] Stěžovatel je tak přesvědčen, že v nyní projednávané věci jsou pro podání žaloby proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v nezahájení přestupkového řízení z moci úřední splněny jednotlivé podmínky stanovené rozsudkem čj. 6 As 108/2019-39 ve věci ŽAVES. [8] Ve zbytku kasační stížnosti se stěžovatel vyjadřoval k věcným otázkám zajišťování dopravní obslužnosti, konkrétnímu jednání Středočeského kraje v této souvislosti, samotnému spáchání přestupku Středočeským krajem, a dále k pravomoci žalovaného k zahájení řízení o tomto přestupku a postupu žalovaného při odložení stěžovatelova podnětu. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí něco jiného než v žalobě, z níž je zcela zřejmé, že nezákonný zásah žalovaného spatřoval v nezahájení řízení o přestupku. Toho se však domoci nemůže, neboť stěžovatel nemá žádné veřejné subjektivní právo na zahájení takového řízení. Krajský soud se kompetencí žalovaného nemohl věcně zabývat právě proto, že žalobu odmítl. Ve zbytku se žalovaný zabýval otázkou své pravomoci na úseku dopravní obslužnosti. [10] Replika, v níž stěžovatel pouze opakuje základ své předchozí argumentace, již pro nyní projednávanou věc nepřináší nic nového. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Kasační stížnost není důvodná. III.A Nepřípustnost námitek mířících do merita věci [12] Stěžovatel uvedl, že kasační stížnost podává z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. Jeli však kasační stížností napadeno usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu, přichází v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy namítaná nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Tento důvod pak v sobě zahrnuje i další důvody kasační stížnosti. V nyní projednávané věci tedy kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu, proto ani Nejvyšší správní soud nemůže přezkoumávat zákonnost toho, co podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem předcházelo. Předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu může být pouze otázka, zda krajský soud postupoval správně, pokud žalobu stěžovatele odmítl (např. rozsudek NSS z 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/200498, č. 625/2005 Sb. NSS). [13] Námitky mířící do merita věci (viz bod [8] výše), ať již je stěžovatel formálně podřadil pod kterýkoli z kasačních důvodů, tedy nikterak nereagují na argumentaci krajského soudu, neboť neuvádí, z kterých důvodů jsou nesprávné závěry, na jejichž základě krajský soud žalobu odmítl. Námitky nelze projednat, protože nesměřují proti rozhodovacím důvodům, a jsou tak nepřípustné podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírají o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. (rozsudek NSS z 18. 3. 2022, čj. 8 Afs 207/2020-49, bod 13 a tam citovaná judikatura). [14] Zbylými námitkami stěžovatel směřuje do nezákonnosti napadeného usnesení, neboť jimi napadá rozhodovací důvody, jež krajský soud vedly k odmítnutí žaloby. Tyto námitky odpovídají důvodu dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a jsou tak přípustné. III.B Nepřezkou