9 As 159/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 159/2023- 36 - text  9 As 159/2023 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: LUMINEX, společnost s ručením omezeným, se sídlem Petra Rezka 1203/10, Praha 4, zast. JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D., advokátem se sídlem Blanická 1008/28, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2022, č. j. MZP/2022/500/1151, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, č. j. 10 A 94/2022108, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví změnil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha, oddělení odpadového hospodářství (dále jen „ČIŽP“) ze dne 5. 4. 2022, č. j. ČIŽP/41/2022/4072, kterým byla žalobkyni na základě kontroly provedené dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), uložena pokuta ve výši 400 000 Kč dle § 122 odst. 2 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 542/2020 Sb.“). Žalovaný svým rozhodnutím změnil výši pokuty na 360 000 Kč, a to za tři přestupky spočívající v následujících skutcích: a. Žalobkyně jakožto výrobce elektrozařízení, která v období minimálně od 20. 1. 2020 do 14. 7. 2021 dovezla a na trh v ČR uvedla 29 930 ks elektrozařízení původem z Čínské lidové republiky, nezajistila ve stanoveném rozsahu zpětný odběr elektrozařízení, čímž porušila povinnost dle § 12 odst. 1 zákona č. 542/2020 Sb. Porušení povinnosti bylo identifikováno i ve spojení s § 65 odst. 1 písm. a) téhož zákona, dle kterého je výrobce elektrozařízení povinen zajistit bez vazby na koupi nových výrobků a bez nároku na úplatu zpětný odběr odpadních elektrozařízení pocházejících z domácností. Tímto jednáním naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 542/2020 Sb. b. Žalobkyně v období od 1. 1. 2020 do 20. 12. 2021 nepodala návrh na zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení spravovaného žalovaným, čímž porušila povinnost stanovenou v § 21 odst. 1 zákona č. 542/2020 Sb. Tímto jednáním naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 122 odst. 1 písm. g) zákona č. 542/2020 Sb. c. Žalobkyně nezpracovala roční zprávu o plnění povinností stanovených pro zpětný odběr za kalendářní rok 2020 a nezaslala ji žalovanému do 31. 3. 2021, čímž porušila § 28 odst. 1 zákona č. 542/2020 Sb. Tímto jednáním naplnila skutkovou podstatu přestupku dle § 122 odst. 1 písm. j) zákona č. 542/2020 Sb. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Neshledal důvodnou námitku nesprávného vyřízení jejích námitek proti protokolu o kontrole ze dne 4. 1. 2021. ČIŽP žalobkyni informovala, že dané námitky budou dle § 14 odst. 3 kontrolního řádu vyřízeny v rámci řízení o přestupcích. K námitce, že správní orgány porušily zásadu vstřícnosti poskytnutím informace o tom, že souhlas podle § 14 odst. 3 kontrolního řádu byl dán vedoucí daného oddělení ČIŽP, až v rámci napadeného rozhodnutí, městský soud konstatoval, že kontrolní řád nestanoví formu ani způsob udělení daného souhlasu. Jelikož vedoucí výše uvedeného oddělení vydala jako příslušná osoba dne 14. 2. 2022 oznámení o zahájení řízení o přestupcích, v němž je uvedeno, že námitky žalobkyně budou vypořádány dle § 14 odst. 3 kontrolního řádu, je zřejmé, že daný souhlas vydala organizačně výše postavená osoba, než byli dva kontroloři, kteří vydali protokol o kontrole ze dne 4. 1. 2021. [3] Žalobkyně v žalobě napadala i věcné vyřízení svých námitek proti protokolu o kontrole ze dne 4. 1. 2021. S danou námitkou se dle městského soudu dostatečně vypořádal žalovaný, který dal za pravdu ČIŽP, že žalobkyně byla v inkriminované době tzv. černým pasažérem, jelikož nebyla zapojena do žádného kolektivního systému a své povinnosti neplnila ani na individuální bázi. K námitce, že ČIŽP nereagovala na žádost žalobkyně o informaci o osobě, která na ni podala podnět, městský soud uvedl, že dle § 22 kontrolního řádu jsou z nahlížení do spisu vyloučeny dokumenty nebo jejich části, z nichž lze zjistit totožnost osoby, která podala podnět ke kontrole. Identita podatele podnětu proto nemohla být žalobkyni sdělena. Nereagování ČIŽP na žádost o zaslání podnětu k zahájení kontroly a souhlasu nadřízené osoby bylo sice v rozporu se zásadou vstřícnosti, tato skutečnost však neměla vliv na zákonnost rozhodnutí, jelikož žalobkyně nebyla zkrácena na svých právech a toto zkrácení ani netvrdila. [4] Městský soud neshledal důvodnou námitku, že ČIŽP neposkytla žalobkyni dostatečnou lhůtu na doplnění odvolání proti zamítnutí jejího návrhu na nařízení ústního jednání. Usnesení o zamítnutí návrhu bylo žalobkyni doručeno dne 8. 3. 2022 a od tohoto dne jí běžela patnáctidenní lhůta na podání odvolání. Dne 22. 3. 2022 podala blanketní odvolání, ve kterém požádala o prodloužení lhůty pro doplnění odvolání alespoň do 11. 4. 2022. ČIŽP vyhověla žádosti pouze částečně a lhůtu prodloužila o pět dní ode dne doručení daného usnesení. Žalobkyně odvolání doplnila 28. 3. 2022 o tvrzení, že již v kontrolním řízení žádala o schůzku, které by se účastnil její jednatel, jenž by se vyjádřil k projednávané věci. Městský soud připomněl, že nařízení ústního jednání není obligatorní a žalobkyni nebylo upřeno právo písemně se vyjadřovat ke zjištěním ČIŽP. V žalobě navíc neuvedla, jak byla neprovedením ústního jednání zkrácena na svých právech. [5] K námitce, že ČIŽP postupovala v rozporu se zásadou vstřícnosti, když žalobkyni poskytla pouze pětidenní lhůtu k doplnění odvolání, městský soud uvedl, že rozhodnutí o nenařízení jednání bylo usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, a proto nebylo rozsáhle odůvodněno. I patnáctidenní zákonná lhůta tak byla dostatečná k adekvátní procesní obraně. Tvrzení žalobkyně, že její zástupce čerpal dovolenou, není důvodem pro prodloužení lhůty k podání odvolání, jelikož se mohl nechat zastoupit na základě substituční plné moci. [6] Městský soud neshledal důvodnou ani námitku ohledně polehčujících okolností spočívajících v tom, že se v dané době měnila zákonná úprava a že chyběla podzákonná právní úprava k zákonu č. 542/2020 Sb. Zákon č. 542/2020 Sb. s účinností od 1. 1. 2021 v plném rozsahu nahradil dosavadní právní úpravu výrobků s ukončenou životností, obsaženou v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o odpadech“). Povinnosti, které žalobkyně nesplnila, vyplývaly z obou těchto zákonů. Žalobkyně neuvedla, jaká konkrétní podzákonná úprava jí chyběla v mezidobí od přijetí zákona č. 542/2020 Sb. do platnosti vyhlášky č. 16/2022 Sb., o podrobnostech nakládání s některými výrobky s ukončenou životností (dále jen „vyhláška č. 16/2022 Sb.“). [7] Městský soud též nesouhlasil s tím, že by žalovaný zvýhodňoval zapojení do kolektivního systému před individuálním systémem. Pouze upozornil na výhody, které by žalobkyně čerpala, pokud by se zapojila do kolektivního systému. Za polehčující okolnost nelze považovat údajnou snahu žalobkyně řešit vzniklou situaci prostřednictvím vyjednávání s provozovateli kolektivního systému a následným přistoupením do kolektivního systému společnosti REMA Systém, a. s. Jedná se totiž o samozřejmé jednání, které nelze hodnotit jako dobrou vůli žalobkyně, jelikož tím pouze napravila své protiprávní jednání v okamžiku, kdy ČIŽP zahájila kontrolu a posléze správní řízení. Tvrzení žalobkyně, že se snažila odškodnit potenciální poškozené v soukromoprávní rovině, městský soud považoval pouze za proklamativní. Skutečnost, že žalobkyně žádala ČIŽP o zaslání podnětu ke kontrole, nic nevypovídá o jejím reálném chování vedoucím ke snaze odškodnit možné poškození, které navíc ani nijak neoznačila. [8] Ke způsobu stanovení pokuty městský soud konstatoval, že ji správní orgány uložily v rámci zákonného rozpětí. Správní orgány též přihlédly k možným polehčujícím či přitěžujícím okolnostem a k přiměřenosti pokuty. Žalovaný odůvodnil, proč recidiva a nespolupráce žalobkyně nebyly přitěžující okolností, a proto snížil pokutu z 400 000 Kč na 360 000 Kč. Ačkoliv v rozhodnutí o odvolání chybí úvaha o tom, proč byla pokuta snížena právě o deset procent, městský soud připomněl, že obě správní rozhodnutí je třeba vnímat jako jeden celek. Dále přisvědčil žalovanému, že hierarchie důležitosti přitěžujících okolností plyne zčásti přímo a zčásti nepřímo z odůvodnění rozhodnutí ČIŽP a z povahy zohledněných skutečností. ČIŽP hodnotila jako stěžejní rozsah protiprávního jednání a skutečnost, že se jednalo o souběh přestupků. Zohlednila sice i protiprávní jednání žalobkyně z roku 2005 a chování