9 As 234/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 234/2023- 32 - text  9 As 234/2023 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Ing. J. R., zast. JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Starobranská 327/4, Šumperk, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: MUDr. M.R., zast. JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem Dražkovice 181, Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2022, č. j. MZE59901/202210051, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 18 A 5/202346, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl námitku žalobce proti oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru Olomouc, pracoviště Šumperk (dále jen „SZIF“) ze dne 7. 9. 2022, č. j. SZIF/2022/0570967, kterým neprovedl část ohlášených změn v evidenci půdy, a to ohledně vymezených dílů půdních bloků nacházejících se ve čtvercích 5501050, 5601060 a 5701070 v k.ú. X (LV č. X), k.ú. X (LV č. X) a k.ú. X (LV č. X). Podle SZIF žalobce nesplnil podmínky § 3g zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“), jelikož nepředložil souhlas stávajícího uživatele ani jinou dohodu nebo doklad prokazující právní důvod užívání pozemků. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Městský soud nesouhlasil s tím, že žalobci svědčí právní titul k užívání dotčených pozemků, respektive že je oprávněn provést požadovanou změnu v evidenci půdy. Dle ustálené judikatury jsou v otázce aktualizace údajů v evidenci půdy podstatné údaje v ní uvedené. Pouze osobu zapsanou v evidenci půdy je pro účely evidence třeba považovat za uživatele půdy. Žalobce nedoložil právní důvod užívání pozemků. Předložil pouze výpisy z katastru nemovitostí, na kterých je uveden jako vlastník pozemků. Samotné zapsání vlastnického práva však podle dosavadní judikatury není dostatečným právním titulem k užívání těchto pozemků, jelikož je nabyl za trvání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). V takovém případě je třeba ve smyslu § 714 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), respektovat, že v právních záležitostech jednají manželé společně, popřípadě jeden z nich jedná se souhlasem toho druhého. Změna zápisu v evidenci půdy proto může být provedena pouze s doloženým souhlasem bývalé manželky (dále jen „OZNŘ“), dohodou o vypořádání SJM nebo rozhodnutím soudu o vypořádání SJM. Úkolem správních soudů není, aby se zabývaly otázkou, zda byla OZNŘ do evidence půdy zapsána oprávněně či nikoli. [3] Zkoumání faktického užívání pozemků je dle městského soudu relevantní jen do té míry, do jaké z něj lze usuzovat na existenci právního důvodu užívání. Správní orgány proto musejí zjišťovat, zda osoba, která tvrdí, že pozemky fakticky užívá, k tomu disponuje právním titulem. Žádný z předložených důkazů neobsahoval indicie ohledně změny právního důvodu užívání. [4] Městský soud na závěr označil za mimoběžný výklad pojmů „zemědělec“ a „příjemce dotací“ ve smyslu unijní legislativy. Ustanovení § 3g odst. 2 zákona o zemědělství zavazuje v prvé řadě samotného uživatele ohlašujícího změnu, aby předložil dohodu nebo jiný doklad o právním důvodu užívání. II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] Městský soud dospěl k nesprávnému závěru, že je vázán předchozí judikaturou, která řešila spor založený na dřívějším ohlášení změny v evidenci půdy. Každé ohlášení změny v evidenci půdy je však nutné posuzovat skutkově i právně samostatně, vždy podle stavu ke dni ohlášení změny užívání vůči SZIF. V každém řízení je třeba řešit rozhodné skutkové i právní otázky uplatněné účastníky řízení. V rozhodovací praxi městského soudu a Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) je zjevná tendence přejímat některé právní závěry z dřívějších rozhodnutí ve věcech týchž účastníků jako správné a jednou pro vždy vyřešené. Správním soudům však nic nebrání, aby se odklonily od dřívějších právních závěrů a dospěly k odlišnému řešení, které bude lépe odpovídat podstatě řešené problematiky. Nelze přehlédnout skutečnost, že právní náhled na spory účastníků řízení vznikl při řešení nejranějších případů, u kterých si správní soudy osvojily argumentaci OZNŘ. Stěžovatel proto NSS žádá, aby odhlédl od dosavadní judikatury a v souladu s principem spravedlnosti se vypořádal s nyní uplatňovanou argumentací. [7] Městský soud nesprávně posoudil otázku právního důvodu užívání pozemků. V bodě 31. napadeného rozsudku uvedl, že v řízení o aktualizaci údajů v evidenci půdy je podmínkou pro ohlášenou změnu prokázání nového právního důvodu užívání. Nic takového ze zákona o zemědělství nevyplývá. Stěžovatel jako ohlašovatel změny užívání nový právní důvod užívání nemá a ani mít nemůže. Svůj právní důvod užívání odvozený od vlastnického práva měl již od koupě daných pozemků. Nemusí proto prokazovat, že právní důvod užívání zapsaného uživatele zanikl do dne, kdy ohlásil změnu užívání. [8] Dle městského soudu není vlastnické právo dostatečným titulem k užívání pozemků. Součástí vlastnického práva k věci je však i právo tuto věc užívat. Není proto zřejmé, proč by stěžovatel nesměl pozemky užívat a proč u něj údajně chybí právní důvod užívání pozemků, zatímco u OZNŘ nikoli. Právní důvod užívání vyplývající z vlastnického práva ve formě SJM mají ve skutečnosti oba. [9] Z napadeného rozsudku není zřejmé, proč městský soud nepodřadil stěžovatelem předložené výpisy z katastru nemovitostí pod pojem doklad prokazující právní důvod užívání ve smyslu § 3g odst. 2 a 4 zákona o zemědělství. Zmíněná zákonná úprava upřednostňuje toho uživatele, který doloží právní důvod užívání listinným důkazem, kterým stěžovatel na rozdíl od OZNŘ disponuje. Městský soud se však nezabýval smyslem slovního spojení „předložení dokladu prokazujícího právní důvod užívání zemědělské půdy“. Slovo „doklad“ nelze vyložit jinak než gramaticky, tedy že se jedná o listinu prokazující právní důvod užívání. Zákon o zemědělství nestanoví, že uživatel musí prokázat, že je výlučným vlastníkem pozemků. Je proto nadbytečné zabývat se otázkou, jestli je stěžovatel vlastníkem sám nebo s další osobou. Tím, že městský soud své odlišné právní úvahy při aplikaci výše uvedených ustanovení zákona o zemědělství nevysvětlil, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. [10] Městský soud dospěl k nepřijatelnému závěru, že není podstatné, zda byla OZNŘ do evidence zapsána neoprávněně. Městský soud v podstatě staví zápis do evidence půdy na roveň pravomocnému správnímu rozhodnutí, kterým ale tento zápis není. Pokud dodatečně vyjde najevo, že zápis určitého uživatele byl neoprávněný, nelze k němu přihlížet. Pokud městský soud stěžovateli vytýká, že nepředložil takové podklady, které by zápis OZNŘ překonaly, pak nevysvětlil, čím by měl toto překonání provést. [11] Stěžovatel nesouhlasí ani s posouzením otázky faktického užívání půdy. Městský soud tvrdí, že faktické užívání je pouze skutkovou otázkou a může být důkazem o právním důvodu užívání, ale samo o sobě nemá žádnou relevanci při rozhodování, koho SZIF zapíše jako uživatele do evidence půdy. Neudržitelnost této právní konstrukce je zjevná z navazujících úvah v bodě 35. napadeného rozsudku, kde městský soud uvádí, že samo faktické užívání není podmínkou pro zápis do evidence půdy, jelikož tím je již právní titul. Stěžovatel nikdy netvrdil, že samotné faktické užívání půdy stačí k zápisu do evidence. Městský soud poté mezi právními tituly pro užívání uvádí pouze výlučné vlastnictví, nikoliv SJM, které může být též právním titulem. Městský soud měl vysvětlit, proč nepovažuje SJM za právní důvod užívání. Napadený rozsudek je i z tohoto důvodu nepřezkoumatelný. SZIF nesmí do evidence půdy zapsat jako uživatele toho, kdo na půdě nehospodaří. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že kromě faktického užívání neprokázal právní důvod užívání, když doložil doklad o vlastnickém právu k pozemkům. [12] Městský soud se odvolává na rozsudek NSS ze dne 7. 3. 2023, č. j. 7 As 242/202240, který však není pramenem práva. Stěžovatel považuje právní závěry tohoto rozsudku za neudržitelné, jelikož přistupují k podmínkám zápisu do evidence půdy dle principu „buď a nebo“, který ale ze zákona o zemědělství nevyplývá. St