9 As 81/2022 — Nejvyšší správní soud

9 As 81/2022- 44 - text  9 As 81/2022 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Ing. R. M., zast. Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, proti žalovanému: ministr obrany České republiky, se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2020, č. j. MO 205598/20208694, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2022, č. j. 18 Ad 7/202051, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky (dále jen „služební orgán I. stupně“) ze dne 29. 5. 2020, č. j. MO 156198/2020 – 1304, jehož výrokem II. nevyhověl z důvodu promlčení části žádosti žalobkyně o náhradu škody na zdraví, a to v rozsahu náhrady za bolest ve výši 5 000 Kč ve vztahu k opakovaným punkcím provedeným v roce 2013, za ztížení společenského uplatnění v celkové výši 650 000 Kč a nároku na náhradu za účelně vynaložené náklady uhrazené na léčebně rehabilitační péči ve výši 2 520 Kč ve vztahu ke služebnímu úrazu ze dne 4. 1. 2009. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Městský soud neshledal důvodnou námitku nesprávně stanoveného dne, od kterého počala běžet subjektivní promlčecí lhůta. Co se týče náhrady za bolest ohledně punkcí pravého kolene, které byly provedeny ve dnech 8. 7. 2013, 29. 7. 2013, 30. 10. 2013 a 18. 11. 2013, žalobkyně se o vzniku škody dozvěděla ve dnech, kdy byly tyto úkony vykonány. Dvouletá promlčecí lhůta tedy uplynula dne 8. 7. 2015, 29. 7. 2015, 30. 10. 2015 a 18. 11. 2015. Nárok na náhradu za bolest, který byl uplatněn dne 18. 3. 2020, byl tedy v době uplatnění nároku již promlčen. [3] Co se týče promlčení nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, subjektivní promlčecí lhůta běží od okamžiku, kdy lze objektivně provést vyhodnocení ztížení společenského uplatnění. Počátek běhu této lhůty je vázán na vyjádření lékaře. Z revizního posudku MUDr. Š. ze dne 13. 2. 2020 vyplývá, že ztížení společenského uplatnění bylo hodnoceno na základě lékařské zprávy ze dne 22. 5. 2017. Nejpozději tohoto dne mohla žalobkyně svůj zdravotní stav vnímat jako ustálený. Ode dne 22. 5. 2017 tedy běžela dvouletá promlčecí lhůta, která marně uplynula dne 22. 5. 2019. [4] Městský soud neshledal rozpor námitky promlčení vznesené žalovaným s dobrými mravy. Žalobkyně neuvádí výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly, proč se teprve v březnu 2020 domáhala nároků vzniklých v souvislosti se služebním úrazem ze dne 4. 1. 2009. Městský soud neshledal nutným nechat vypracovat znalecký posudek, jelikož v dané věci byla podstatnou otázka promlčení a nikoliv bodové ohodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Městský soud neprovedl ani výslech žalobčina ošetřujícího lékaře MUDr. K., neboť dospěl k závěru, že tento výslech by byl nadbytečný. Na závěr městský soud neshledal důvodnou ani námitku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření, replika a duplika [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodu podřazeného pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] Městský soud nesprávně posoudil otázku promlčení nároku na náhradu za bolest a náhradu za ztížení společenského uplatnění. Služební orgány ani městský soud se nezabývaly tím, že stěžovatelka jako vojačka Armády ČR si sama nezadává lékařské posudky či kontroly u vojenského poskytovatele zdravotních služeb. Lékařské posudky a kontroly stanovuje vojákům určený vojenský lékař a zdravotnické zařízení vojenského poskytovatele zdravotnických služeb. Vojenský lékař stěžovatelky MUDr. K. vydal nesprávné a neúplné posudky pro účely odškodnění jejího služebního úrazu, jelikož do nich nezahrnul uplatňovanou škodu na zdraví v podobě provedených punkcí. Celkový průběh léčení byl shrnut v revizi hodnocení bolestného a hodnocení ztížení společenského uplatnění, které provedl MUDr. Š. z Vojenského ústavu soudního lékařství Ústřední vojenské nemocnice v Praze (dále jen „VÚSL ÚVN Praha“) dne 13. 2. 2020. Služební orgán přičetl promlčení k tíži stěžovatelky, která však nemohla obdržené lékařské posudky odborně hodnotit. [7] Služební orgán I. stupně uplatnil námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, jelikož k promlčení došlo pochybením vojenského lékaře, ačkoliv ten měl zpracovat lékařský posudek řádně a včas a na základě komplexní lékařské dokumentace. Stěžovatelka byla povinna řídit se pokyny k léčbě od MUDr. K.. Tomuto lékaři v roce 2017 odevzdala lékařskou zprávu ze dne 22. 5. 2017, nicméně MUDr. K. nevyhodnotil její zdravotní stav jako ustálený. V lékařské zprávě ze dne 22. 5. 2017 stěžovatelku nic neinformovalo o jejím stavu vzhledem k trvalým následkům a ztížení společenského uplatnění. Stěžovatelka byla jako vojačka Armády ČR v nevýhodném a lehce zneužitelném postavení. Vojenský lékař MUDr. K. po určitou dobu hodnotil její zdravotní stav jako neustálený, což doložila městskému soudu písemným potvrzením tohoto lékaře ze dne 22. 7. 2020. Pokud měli MUDr. K. a MUDr. Š. na odbornou otázku ustálení zdravotního stavu různý názor, není chybou stěžovatelky, že svůj nárok na odbornou radu jednoho z nich neuplatnila včas. MUDr. Š. navíc systematicky protahoval zpracování revizního posudku ze dne 13. 2. 2020. MUDr. Š. poté stanovil datum ustálení zdravotního stavu ke dni 22. 5. 2017, kdy měla stěžovatelka vědět, že její zdravotní stav je ustálený, na základě lékařské zprávy, kterou jí VÚSL ÚVN Praha neposkytl úplnou. Postup služebních orgánů a vojenských lékařů se příčí dobrým mravům, jak je definuje judikatura Nejvyššího soudu. V době, kdy stěžovatelka utrpěla služební úrazy, byl platný rozkaz ministra obrany ze dne 22. 9. 1995, č. 52/1995, o vyšetřování a odškodňování pracovních úrazů, ze kterého plyne, že velitel je při vyšetřování úrazu povinen zjistit druh a rozsah újmy na zdraví poškozeného. Stěžovatelka proto věřila, že posudek o jejím zdravotním stavu bude vypracován v souladu s jejími oprávněnými nároky. Městský soud též odmítl provést výslech MUDr. K., na jehož základě by bylo možné zjistit motivaci k jeho chybným závěrům. [8] Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Závěry městského soudu považuje za správné. Kasační stížnost se opírá o neprokázaná tvrzení a stěžovatelka mění svou hlavní argumentaci, jelikož původně tvrdila, že nedošlo k promlčení nároků. V kasační stížnosti nicméně argumentuje zejména tím, že promlčení těchto nároků je v rozporu s dobrými mravy. Ze žádného právního či vnitřního předpisu nevyplývá povinnost vojenského lékaře hlídat promlčení náhrady škody na zdraví jeho pacientů. Vojenský lékař nemá povinnost aktivně a včas vyhodnocovat, zda je namístě nechat vypracovat lékařský posudek pro účely náhrady škody na zdraví. Výše uvedené je povinností poškozeného. Opomenutí stěžovatelky uplatnit nárok včas nelze klást za vinu vojenskému lékaři či žalovanému. Stěžovatelka neuvedla, kdy mělo podle ní dojít k ustálení zdravotního stavu pro účely přiznání náhrady za ztížení společenského uplatnění. Žalovaný na závěr nesouhlasí ani s tvrzením, že MUDr. Š. systematicky protahoval zpracování lékařského posudku. Stěžovatelka neuvádí důkazy, které by mohly snížit jeho důvěryhodnost. [9] Stěžovatelka v replice uvedla, že pokud by měl žalovaný pravdu, byla by účelově vyloučena část odpovědnosti Ministerstva obrany za zdravotní péči o vojáky. Žalovaný v průběhu správního řízení o odškodnění tří služebních úrazů stěžovatelky bez jakéhokoliv dokazování či jiné příčiny přičetl promlčení respektive zpoždění specifikace trvalých následků na pravém koleni na vrub stěžovatelky. MUDr. K. ve vyjádření ze dne 22. 7. 2020 zdůvodnil, proč v roce 2018 záměrně nehodnotil trvalé následky a nevystavil bodové ohodnocení k těmto následkům. Stěžovatelka na závěr doložila osobní vyjádření, ve kterém služebním orgánům vytkla přehnaný formalismus, který zjevně odporuje korektivu dobrých mravů. [10] Žalovaný v duplice zdůraznil, že stěžovatelka si pro zpracování posudku s bodovým ohodnocením mohla vybrat civilního lékaře. [11] Stěžovatelka v rámci tripliky nazvané Doplnění kasační stížnosti poukázala na vyjádření ředitele Kanceláře ministra obrany, dle kterého je v kompetenci příslušného lékaře každého centra zdravotních služeb v rezortu obrany posuzovat ustálenost zdravotního stavu pro účely vydání lékařského posudku k bodovému ohodnocení ve smyslu vyhlášky č. 346/2015 Sb., o postupu určování výše náhrady za bolest a ztížení společenské