1 As 5/2024

Nejvyšší správní soud obdržel dne 19. 1. 2024 včasnou kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 11. 12. 2023, č. j. 17 Az 29/2023  13, kterým krajský soud zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce. Namítal, že u něj byly splněny obě podmínky pro ustanovení zástupce (předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a nezbytná potřeba ochrany práv), a proto mu měl krajský soud zástupce ustanovit.

Nejvyšší správní soud ze spisu předloženého krajským soudem zjistil, že řízení o kasační stížnosti trpí neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Krajský soud totiž rozsudkem ze dne 22. 1. 2024, č. j. 17 Az 29/2023  38, ve věci meritorně rozhodl a žalobu zamítl.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 30. 1. 2008, č. j. Nad 1/200862, ze dne 1. 2. 2006, č. j. 1 As 23/2005  146, ze dne 20. 10. 2003 č. j. 6 Ads 42/2003  79, ze dne 29. 6. 2006, č. j. 4 Ads 2/2005  34, ze dne 11. 4. 2013, č. j. 4 As 14/2013  17, či ze dne 24. 8. 2016, č. j. 8 As 124/2016  25) představuje skončení řízení před krajským soudem neodstranitelný nedostatek podmínky řízení o kasační stížnosti směřující proti procesnímu usnesení krajského soudu. I kdyby totiž Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a napadené usnesení krajského soudu zrušil, „nemohlo by se tím ‚otevřít‘ pravomocně ukončené řízení před krajským soudem. Věcné projednání kasační stížnosti by tak nemohlo vést k účinné ochraně práv stěžovatele.“ (usnesení ze dne 10. 7. 2018, č. j. 1 As 193/2018  17).

Nejvyšší správní soud zároveň s ohledem na usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 5. 2021, č. j. Ars 3/201943, č. 4209/2021 Sb. NSS, ověřil, zda byla proti rozsudku krajského soudu o zamítnutí žaloby podána kasační stížnost, s tím, že by případně vyčkal na rozhodnutí v tomto řízení (a potenciální znovuotevření řízení před krajským soudem, které by mu umožnilo rozhodnout o kasační stížnosti proti usnesení o neustanovení zástupce). Rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 16. 2. 2024, k dnešnímu dni proto již uběhla lhůta k podání kasační stížnosti proti tomuto rozsudku, aniž by stěžovatel kasační stížnost podal. Jsou tudíž splněny podmínky pro odmítnutí kasační stížnosti proti usnesení o neustanovení zástupce v řízení o žalobě podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.

Nejvyšší správní soud nicméně považuje za nutné zdůraznit, že krajský soud pochybil, jestliže nevyčkal uběhnutí lhůty pro podání kasační stížnosti proti napadenému usnesení, resp. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o této kasační stížnosti, a věcně rozhodl. Nic na tom nemění skutečnost, že soudu běžela šedesátidenní lhůta k vydání rozhodnutí podle § 32 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, z důvodu, že stěžovatel byl zajištěn. Tato lhůta je pouze lhůtou pořádkovou a jak plyne z úředního záznamu založeného na č. l. 26 spisu, krajský soud si byl vědom, že ji již stejně nedodržel s ohledem na změnu soudce, jemuž byla věc přidělena. Dostatečně vážným důvodem pro překročení této lhůty by byla právě nutnost poskytnout žalobci procesní prostor, aby se mohl účinně domáhat přezkumu usnesení o neustanovení zástupce. Toto pochybení krajského soudu ovšem nelze v nynějším řízení o kasační stížnosti zhojit a s ohledem na to, že stěžovatel nepodal proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé kasační stížnost, nelze ji napravit ani případně v rámci přezkumu rozsudku krajského soudu. Nejvyšší správní soud proto neměl jinou možnost než kasační stížnost odmítnout pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.