1 Azs 195/2024

Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, který uložil žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění. Současně mu stanovil dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území, v délce 12 měsíců a dále dobu k vycestování v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí.

Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále „městský soud“) zamítl. K tvrzené nepřezkoumatelnosti uvedl, že se žalovaná obsáhle vypořádala se všemi odvolacími námitkami. Jdeli o námitku nepřiměřenosti zásahu do rodinného a soukromého života žalobce, vyšel městský soud z kritérií stanovených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a v postupu žalované neshledal žádné pochybení. Žalobce je svobodný, bezdětný, v ČR nemá družku ani jiné osoby blízké. Sám připustil, že vycestování pro něj není problém. Příbuzné má v zemi původu a ve Velké Británii. Ohledně nebezpečí vážné újmy hrozící při vycestování do země původu městský soud konstatoval, že správní orgány vycházely z dostatku aktuálních a objektivních informací v závazných stanoviscích dotčeného orgánu. Jejich obsah žalovaná musela přenést do výrokové části rozhodnutí. I závěr o možnosti vycestovat žalovaná dostatečně podložila a zdůvodnila, přičemž žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by jej mohly zpochybnit.

Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Uvedl, že v předchozím řízení dostatečně popsal důvody, které mu znemožňují vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Ačkoliv stěžovatel ve správním řízení uvedl, že vycestování nepovažuje za problém, bezpečnostní situace v zemi původu se v mezidobí významně zhoršila. Správní orgány i městský soud dle stěžovatele vycházely z neaktuálních informací o zemi původu. V současné době zde dochází k raketovým a bombovým útokům, které ohrožují civilní obyvatelstvo. V zemi původu existuje rovněž vnitřní střet rozdílných politických zájmů. Také letecké spojení do Izraele je méně dostupné. Stěžovateli hrozí při návratu nebezpečí související s možným povoláním do armády, kam nechce nastoupit. Z těchto skutečností plyne ohrožení jeho zdraví a života a rovněž chybějící účinná pomoc orgánů tamní státní moci. Za této situace stačilo rozhodnout o povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců. Správní orgány ani městský soud dostatečně nezjistily skutkový stav věci a jejich rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. Došlo také k porušení dalších základních zásad správního řízení. Městský soud nenapravil ani pochybení žalované v posouzení zásahu do soukromého a rodinného života, která nezohlednila omezení pohybu stěžovatele.

Žalovaná měla za to, že kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. S obsahem napadeného rozsudku se ztotožnila.

Kasační stížnost je přípustná. Jelikož v dané věci rozhodoval samosoudce, zabýval se Nejvyšší správní soud předně přijatelností kasační stížnosti ve smyslu § 104a odst. 1 s. ř. s. Rozhodovalli před krajským (městským) soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského (městského) soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, č. 933/2006 Sb. NSS, k uplatnitelnosti na současnou právní úpravu viz rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021  28).

Kasační stížnost je nepřijatelná.

Co se týče tvrzené nepřezkoumatelnosti, Nejvyšší správní soud odkazuje na judikaturu popisující, jaké vady naplňují kasační důvod nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu, resp. správního rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003  75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007  107, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008  76, nebo usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006  74, č. 1566/2008 Sb. NSS, dále viz rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009  46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010  53, ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 362/2018  23, či ze dne 24. 9. 2003, č. j. 7 A 547/2002  24). Z pohledu uvedené judikatury Nejvyšší správní soud neshledal žádné pochybení městského soudu, které by svědčilo o přijatelnosti kasační stížnosti. Závěry městského soudu, ale i žalované, jejichž dostatečnost stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje, jsou logické, srozumitelné a přiléhavě reagují na argumentaci stěžovatele.

V nyní posuzované věci bylo pravomocně rozhodnuto o správním vyhoštění stěžovatele, přičemž žalovaná na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu uzavřela, že je jeho vycestování možné. Stěžovatel nicméně tvrdí, že ve vycestování mu brání překážka podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud opakovaně ve své judikatuře s odkazem na § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, konstatoval závaznost obsahu závazného stanoviska k vycestování pro výrokovou část rozhodnutí o správním vyhoštění. Správní orgán rozhodující o vyhoštění v takovém případě nemá možnost učinit si o možnosti vycestování cizince úvahu sám či se od vydaného stanoviska odchýlit (rozsudek NSS ze dne 6. 1. 2015, č. j. 8 Azs 110/2014  53, ze dne 15. 4. 2015, č. j. 1 Azs 21/2015  37, ze dne 17. 8. 2017, č. j. 10 Azs 198/2017  38, či ze dne 27. 6. 2019, č. j. 1 Azs 129/2019). To samozřejmě nebrání přezkumu závazného stanoviska v rámci přezkumu konečného rozhodnutí. Závazné stanovisko tedy musí být odůvodněno a opřeno o dostatečné podklady pro jeho vydání (rozsudek ze dne 6. 1. 2015, č. j. 8 Azs 110/2014  53). Posouzení městského soudu se v otázce úplnosti a aktuálnosti podkladových informací od uvedené judikatury nijak neodchyluje.

Nejvyšší správní soud v minulosti také konstatoval, že obecný poukaz na konflikt probíhající na části území země původu a hypotetické hrozby z toho plynoucí, včetně hrozby povolání do armády, nemohou být samy o sobě důvodem vzniku překážky vycestování. To platí tím spíš v situaci, kdy cizinec při pohovoru uvede, že vycestovat pro něj nepředstavuje problém (rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2020, č. j. 2 Azs 436/2018  20, bod 10, či ze dne 27. 9. 2017, č. j. 10 Azs 246/2017, bod 39). Existuje rovněž četná judikatura kasačního soudu pojednávající o tom, že v situaci územně omezeného konfliktu připadá pro cizince v úvahu primárně vnitřní přesídlení v rámci země původu, probíháli konflikt právě v části státu, v níž má daná osoba pobývat. Vyhoštění, resp. vycestování do země původu, totiž není spjato s příkazem vycestovat do konkrétního místa, ale toliko do země původu (rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2021, č. j. 3 Azs 196/2020  30, či ze dne 24. 5. 2017, č. j. 1 Azs 65/2017  50, bod 30). Ani právní posouzení možnosti vycestovat provedené městským soudem z pohledu citované judikatury nezakládá přijatelnost kasační stížnosti.

Co se týče zásahu do soukromého a rodinného života, Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud posoudil i otázku přiměřenosti zásahu do stěžovatelova soukromého a rodinného života v souladu s ustálenou judikaturou (rozsudky NSS ze dne 5. 3. 2013, č. j. 8 As 118/2012  45, ze dne 22. 1. 2015, č. j. 1 Azs 140/2014  42, ze dne 22. 7. 2016, č. j. 5 Azs 39/2015  32, ze dne 27. 9. 2019, č. j. 5 Azs 189/2018  22 či ze dne 13. 1. 2021, č. j. 6 Azs 313/2020  40). Podle této judikatury musí závěr správních orgánů o přiměřenosti uloženého správního vyhoštění vůči soukromému a rodinnému životu stěžovatele vycházet z konkrétních skutkových okolností dané věci, které jsou posuzovány v rámci sady ustálených kritérií (ty městský soud v napadeném rozsudku zohlednil). Neuvedeli stěžovatel v průběhu řízení žádnou výjimečnou okolnost, která by činila jeho vyhoštění nepřiměřeným s ohledem na jeho soukromý či rodinný život, a ani správní orgány žádnou takovou okolnost neshledají, lze ke správnímu vyhoštění přistoupit.

Jednáli se o tvrzení o porušení dalších základních zásad správního řízení, stěžovatel zde zůstal ve zcela nekonkrétní rovině. Takto obecné tvrzení nelze považovat za projednatelnou kasační námitku a Nejvyšší správní soud se jím nemohl zabývat, neboť v souladu s dispoziční zásadou není povinen, ale ani oprávněn za stěžovatele domýšlet tvrzení, jež by podpořila opodstatněnost jím podané kasační stížnosti (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008  78, rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2024, č. j. 3 Afs 54/2023  40, bod 23, viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 875/20, či ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. I. ÚS 776/21). Nepřípustnou argumentaci pak představuje tvrzení stěžovatele o tom, že namísto správního vyhoštění postačovalo uložení mírnějšího rozhodnutí o povinnosti opustit území, a to proto, že jde o novou argumentaci, která nebyla uplatněna před městským soudem, ač uplatněna být mohla (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Stěžovatel před městským soudem rovněž vůbec neuplatnil námitku, že mu hrozí při návratu nebezpečí související s možným povoláním do armády, a proto je i tato námitka nepřípustná.

Závěry obsažené ve výše citovaných rozhodnutích Nejvyššího správního soudu plně dopadají i na situaci stěžovatele a není důvodu se od této judikatury jakkoliv odchýlit. Městský soud se nedopustil ani žádného hrubého pochybení, které by mohlo založit přijatelnost kasační stížnosti.

Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud ji tedy shledal ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020  33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Žalovaná měla ve věci úspěch, ze spisu však nevyplývá, že by jí v tomto řízení vznikly jakékoli náklady nad rámec běžné administrativní činnosti, proto jí soud jejich náhradu nepřiznal. Stěžovatel jako neúspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení nemá.