10 As 166/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 166/2024- 53 - text  10 As 166/2024 - 56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: Z. P., zastoupeného advokátkou Mgr. Irenou Pavlíkovou, Brodecká 1668, Dobříš, proti žalovanému: Městský úřad Nový Knín, Jiřího z Poděbrad 1, Nový Knín, zastoupeného advokátkou Mgr. Karolínou Novou, Biskupský dvůr 2, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2024, čj. 39 A 13/202467, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a průběh předchozího řízení [1] Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. XA, jehož součástí je stavba (chata), a je rovněž vlastníkem přilehlého pozemku parc. č. XB (zahrada), vše v k. ú. M. a zapsáno na LV č. X u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram. Uvedená nemovitost žalobce leží na okraji chatové oblasti. [2] V roce 2022 bylo na vedlejším pozemku, který je ve vlastnictví obce, vybudováno kontejnerové stání pro komunální odpad – zpevněná plocha s dlažbou a betonové oplocení – o velikosti 56,8 m². Kontejnerové stání je umístěno v těsné blízkosti chatové oblasti (cca 6 m od pozemku žalobce). [3] Dne 26. 3. 2023 podal žalobce žalovanému (jakožto příslušenému stavebnímu úřadu) žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, týkajících se daného kontejnerového stání (ohledně existence stavebního povolení, projektové dokumentace atp.). Po několika urgencích zaslal žalovaný dne 18. 5. 2023 žalobci dopis, ve kterém mu poskytl požadované informace. Žalobce tak zjistil, že kontejnerové stání je vybudováno bez jakéhokoliv rozhodnutí či jiného úkonu. Žalovaný uvedl, že postupoval dle § 80 odst. 3 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona ve znění do 31. 12. 2023, podle kterého pro odstavné, manipulační, prodejní, skladové nebo výstavní plochy do 300 m², které neslouží pro skladování nebo manipulaci s hořlavými látkami nebo látkami, které mohou způsobit znečištění životního prostředí, není nutné vydávat územní rozhodnutí ani územní souhlas. Projednávaná zpevněná plocha do této definice spadá, proto o ní žalovaný nevedl žádné povolovací řízení ani nevydával územní souhlas. [4] Žalobce s názorem žalovaného nesouhlasil a dne 23. 5. 2023 podal podnět k zahájení řízení o odstranění stavby. Žalovaný na tento podnět nereagoval, proto se žalobce obrátil na Krajský úřad Středočeského kraje. Ten přikázal žalovanému, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení přípisu vyjádřil k podnětu žalobce ze dne 23. 5. 2023. Žalobce následně zaslal žalovanému své stanovisko k věci, ve kterém uvádí, že nutnou podmínkou pro aplikaci § 80 odst. 3 písm. b) stavebního zákona je, aby objekt (v tomto případě kontejnerové stání) nebyl vybudován stavební činností. V daném případě se však jedná o zpevněnou plochu tvořenou zámkovou dlažbou s obrubníky a betonovým oplocením. Podle žalobce se tak jedná o stavbu ve smyslu stavebního zákona a ve věci měl být vydán (minimálně) územní souhlas. Na podporu svého tvrzení doložil rozhodnutí stavebních úřadů z okolních obcí, které v obdobných případech územní souhlas vydaly. [5] V návaznosti na shora uvedené zahájil žalovaný řízení o odstranění stavby týkající se oplocení kontejnerového stání (na základě žádosti stavebníka – obce Mokrovraty) a nařídil jednání ve věci. Následně probíhající řízení přerušil z důvodu podání žádosti o dodatečné stavební povolení. Na podnět týkající se samotné zpevněné plochy nijak nereagoval. [6] Žalobce proto podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem ke krajskému soudu a zopakoval, že odkaz stavebního úřadu na § 80 odst. 3 stavebního zákona je chybný. Uvedl, že je potřeba vést řízení o odstranění stavby také ohledně samotného kontejnerového stání (zpevněné plochy), nikoliv pouze oplocení. Dále namítl, že nacházíli se v územním obvodu stavebního úřadu „černá stavba“ a stavební úřad zůstává nečinný, pak svou nečinností zasahuje do veřejných subjektivních práv osob dotčených existencí a užíváním stavby. Uvedená stavba je umístěna nezákonně bez příslušného povolení a obtěžuje žalobce (i ostatní vlastníky nemovitostí) imisemi (hluk, zápach, zhoršené hygienické podmínky apod.). Dříve byly kontejnery umístěny cca 80 metrů od chatové oblasti (na jejím okraji), a proto vlastníci nebyli obtěžováni uvedenými negativními vlivy. Na ústním jednání ze dne 6. 9. 2023 bylo prokázáno, že kontejnerové stání je velmi frekventované. Stavba se nachází přímo vedle chaty žalobce, který s jejím umístěním nesouhlasí. Přípustnost podané žaloby odůvodnil právními závěry plynoucími z rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/201939 (ŽAVES). Proto navrhl, aby krajský soud určil, že nezahájení řízení o odstranění stavby (ohledně zpevněné plochy) je nezákonným zásahem, a současně žalovanému přikázal zahájit řízení o odstranění stavby (§ 129 odst. 2 stavebního zákona). [7] Krajský soud žalobu usnesením odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uzavřel, že pro vedení řízení chybí podmínka spočívající v myslitelném tvrzení nezákonného zásahu (žalobci chybí aktivní procesní legitimace). S odkazem na závěry ustálené judikatury (zejména rozhodnutí ŽAVES) krajský soud uzavřel, že nečinnost správního orgánu při uplatnění úřední moci (nezahájení řízení z moci úřední) přímo nezasahuje do veřejného hmotného subjektivního práva stěžovatele. „Je totiž patrné, že žalobcových práv (alespoň dle jeho tvrzení) se ve skutečnosti přímo nedotýká samotná zpevněná plocha (zámková dlažba), nýbrž až kontejnery, které jsou na ní umístěny. Právě od jejich existence odvozuje veškeré důsledky zasahující jeho právní sféru – užívání kontejnerů produkuje hluk (ať už spojený s vhazováním a vysypáváním odpadů či s automobily, které k nim přijíždějí), z nich (resp. z odpadů v nich) se šíří zápach a jejich důsledkem (resp. opět důsledkem odpadů) jsou zhoršené hygienické podmínky. To ostatně sám stěžovatel implicitně přiznává, když nynější stav srovnává s dřívějším, kdy byly kontejnery (a nikoliv kontejnerové stání) umístěny ve větší vzdálenosti, kde mu (ani jiným obyvatelům chatové oblasti) nevadily. Přestože se tedy žalobce domáhá odstranění zpevněné plochy (zámkové dlažby), netvrdí, že by se ona samotná jakkoliv přímo dotýkala jeho práv. Veškerá tvrzení ohledně své aktivní legitimace směřuje vůči kontejnerům. Zpevněná plocha v podobě zámkové dlažby se tedy stěžovatele dotýká toliko nepřímo (zprostředkovaně) tím, že na ni lze kontejnery umístit. Přímé dotčení jeho práv tak, jak je popisuje, je teprve důsledkem umístění kontejnerů. Kontejnery by však na stejném místě mohly stát i bez toho, aby pod nimi byla zřízena zpevněná plocha. Fakticky ani právně tomu nic nebrání (viz ust. § 5 vyhlášky č. 173/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, který provádí § 30 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, stanoví toliko požadavky na samotné prostředky, tj. kontejnery, v nichž se odpady soustřeďují). Žádný právní předpis totiž vybudování zpevněné plochy pro stání kontejnerů nevyžaduje. I kdyby tedy kontejnerové stání neexistovalo (případně bylo odstraněno, jak se stěžovatel domáhá), důsledky samotných kontejnerů, proti nimž se stěžovatel domáhá ochrany, by stále přetrvávaly. Na základě svých tvrzení by se stěžovatel ani nemohl žalobou podle § 65 odst. 1 s. ř. s. bránit proti rozhodnutí, jež by bylo výsledkem řízení o odstranění stavby, jak vyžaduje rozšířený senát. Samotná stavba kontejnerového stání ani její (ne)odstranění se totiž žalobcových práv přímo (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) nedotýká.“ Na závěr soud uvedl, že nebylo nutné žalobce vyzývat k doplnění tvrzení ohledně jeho aktivní procesní legitimace. Žalobce totiž dostatečně vylíčil, v čem konkrétně spatřuje dotčení své právní sféry – a to především v umístění samotných kontejnerů, a nikoliv v existenci zpevněné plochy jako takové. [8] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce nyní posuzovanou kasační stížnost. 2. Obsah kasační stížnosti [9] Žalobce (stěžovatel) se kasační stížností domáhá zrušení uvedeného usnesení krajského soudu z důvodu vymezeného v ustanovení § 103 odst. 1. písm. e) s. ř. s. [10] Stěžovatel poukazuje na § 46 odst. 1 s. ř. s., podle kterého se soud před odmítnutím návrhu z důvodu odstranitelných nedostatků podmínek řízení musí pokusit o jejich odstranění. Domnívalli se tedy krajský soud, že tvrzená podmínka řízení není splněna, byl povinen stěžovatele vyzvat k jejímu doplnění a až případně poté (nebylali by vada odstraněna) mohl žalobu odmítnout. Krajský soud tak však neučinil s odůvodněním, že stěžovatel dostatečně vylíčil, v čem spatřuje dotčení své právní sféry, a nebylo tak třeba tvrzení doplňovat. Tento postup stěžovatel označuje za nezákonný. [11] Stěžovatel má za to, že dotčenou stavbu je třeba hod