2 As 249/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 249/2023- 58 - text  2 As 249/2023 - 63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyň: a) V. D., b) Z. P., obě zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem Jaselská 197/14, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2022, č. j. MMR66450/202283, o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2023, č. j. 57 A 9/202372, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení, zda při vyvlastnění pozemku byla splněna podmínka přípustnosti vyvlastnění za účelem uskutečnění stavby dopravní infrastruktury spočívající v tom, že vlastnické právo k němu nebylo možné získat dohodou nebo jiným způsobem [§ 3 odst. 1 věta druhá zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo k stavbě (zákon o vyvlastnění), a contrario]. Její splnění vyžadovalo, aby byl vyvlastňovaným 90 dnů před podáním žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení doručen návrh kupní smlouvy splňující zákonné požadavky. Současně se měl vyvlastnitel ve lhůtě nejméně 30 dnů před podáním této žádosti pokusit s vyvlastňovanými o návrhu smlouvy jednat [§ 3 odst. 6 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2020; od 1. 1. 2024, kdy byl změněn název zákona novelou provedenou zákonem č. 465/2023 Sb., jde o zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury]. [2] Žalobkyně byly rovnodílnými spoluvlastnicemi pozemku parc. č. X (orná půda) o výměře 933 m², v k. ú. R. Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje, rozhodnutím ze dne 12. 8. 2022, č. j. PKRR/3283/22, výrokem I. odňal žalobkyním vlastnické právo k tomuto pozemku, rozhodl o jeho přechodu na vyvlastnitele (nyní osoba zúčastněná na řízení, pro zjednodušení dále označovaná pouze jako vyvlastnitel) a určil, že vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění do 4 let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Výrokem II. stanovil krajský úřad náhradu za vyvlastnění ve výši 570 850 Kč a uložil vyvlastniteli, aby vyvlastňovaným nahradil náklady na vyhotovení znaleckého posudku. [3] Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyň proti výroku I. zamítl a v tomto rozsahu rozhodnutí krajského úřadu potvrdil, výrok II. však k odvolání vyvlastnitele zrušil a věc vrátil k novému projednání. Proti výroku I. rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránily žalobou u krajského soudu, který ji zamítl. Žalobní námitky zpochybňovaly řádnost pokusu o odkoupení pozemku vyvlastnitelem. Nabízená cena totiž neodpovídala stavebnímu pozemku, neboť ocenění vycházelo ze současného účelu užívání (orná půda). Znalecký posudek byl zpracován účelově, aby nabídková cena byla co nejnižší. Podle krajského soudu měl znalecký posudek předložený vyvlastnitelem všechny zákonné náležitosti a žalobkyně jej v rámci jednání o odkupu nijak relevantně nezpochybnily. Námitka, že znalec měl do referenčního rámce pro stanovení ceny obvyklé zahrnout jiné pozemky, nemohla být úspěšná. [4] Přezkum smluvního jednání před zahájením vyvlastňovacího řízení podle krajského soudu slouží jako obrana proti nezákonnosti postupu vyvlastnitele, tedy k odstranění případných zásadních vad. Žalobkyně však zpochybňují správnost závěrů znalce, tedy výsledek jeho odborné činnosti. Nesprávnost a nepřesvědčivost znaleckých závěrů se však typicky řeší zpracováním revizního znaleckého posudku. Pro to je však prostor až v rámci řízení o vyvlastnění, při formulaci výroku o správnosti výše stanovené náhrady, bez vlivu na zákonnost výroku o vyvlastnění. Náhradu přezkoumává civilní soud v řízení podle částí páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.). Věcná nesprávnost znaleckého posudku předloženého v kontraktační fázi nemůže založit nezákonnost procesu předcházejícího vyvlastnění, pokud byl naplněn požadavek doložení znaleckého posudku splňujícího zákonné náležitosti, k čemuž v projednávaném případě došlo. I když by zjevné vybočení z odborné otázky mohlo způsobit nezákonnost znaleckého posudku, například za situace, v níž by vyvlastňovaný byl aktivní a upozorňoval (např. na základě jiného znaleckého posudku) na exces ve znalecké úvaze, nepřezkoumatelnost apod., v projednávaném případě k ničemu takovému nedošlo. Žalobkyně byly v kontraktačním procesu v tomto směru zcela pasivní, a nepředložily alternativní verzi reality, která by zpochybnila zákonnost znaleckého posudku vyvlastnitele. II. Argumentace účastníků řízení [5] Proti rozsudku krajského soudu podaly žalobkyně (stěžovatelky) kasační stížnost z důvodů, které podřadily pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Stěžovatelky uvádí, že jejich pozemek navazoval na zastavěné území města Rakovník. V roce 2008 došlo ke změně územního plánu a tento pozemek byl určen pro umístění silničního obchvatu a zařazen do funkční plochy silniční doprava. Vyvlastnitel zahájil jednání o možném odkupu nabídkou ceny 35 Kč za m2 vynásobené zákonným koeficientem 8, přičemž jím opatřený znalecký posudek ocenil pozemek podle skutečného využití jako orná půda. S tím stěžovatelky nesouhlasily a uvedly, že se jedná o stavební pozemek, což potvrdil i znalec Ing. Zdeněk Konopásek ve znaleckém posudku č. 7848/80/2021, který stanovil cenu za m2 pozemku částkou přibližně 2 000 Kč (tedy celkem 1 853 250 Kč). Vyvlastnitel tuto cenu odmítl s tím, že pozemek musí být oceňován jako pozemek zemědělský, tedy podle skutečného užití. [6] Právní názor, že pozemek je pro účely vyvlastnění nutné ocenit podle jeho skutečného využití, tedy jako ornou půdu, bez zohlednění toho, jak je určen územním plánem, je nesprávný. Protože se vyvlastnitel nepokusil o odkoupení pozemku za adekvátní cenu, nebyla splněna podmínka pro zahájení vyvlastňovacího řízení podle § 5 zákona o vyvlastnění ve spojení s § 3b odst. 1 písm. c) liniového zákona. Nabídková cena byla nepřiměřeně nízká, v hrubém rozporu s cenou obvyklou. Vyvlastňovaný pozemek je totiž pozemkem stavebním, od roku 2008 je v územním plánu veden v ploše pro silniční dopravu a předtím byl zařazen do plochy se smíšenou funkcí, určené pro bydlení, občanskou vybavenost a služby. Cena by navíc nebyla odpovídající, ani pokud by se jednalo o nestavební pozemek, znalecký posudek byl zpracován účelově a chybně. V rámci samotného vyvlastňovacího řízení stanovil vyvlastňovací úřad jako cenu obvyklou částku 570 850 Kč, což je téměř dvacetkrát víc než cena nabídnutá před vyvlastňovacím řízením. Podle § 10 odst. 5 zákona o vyvlastnění se cena pozemku sice určí podle skutečného stavu, nicméně se nemá přihlížet ke znehodnocení pozemku v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění. K tomu došlo při změně funkční plochy určené pro bydlení, občanskou vybavenost a služby na plochu silniční doprava v roce 2008. [7] Stěžovatelky nesouhlasí se závěrem krajského soudu, podle kterého věcná nesprávnost znaleckého posudku nemůže založit nezákonnost procesu předcházejícího vyvlastnění, pokud znalecký posudek splňoval zákonné náležitosti. Odkazují na judikaturu, podle které znalci nemohou za soudy a správní orgány řešit hmotněprávní otázky. Znalecký posudek je nutné hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz (nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4457/12, 132/2013 USn., a ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 2396/192, 180/2019 USn., bod 18). Stěžovatelky rozporují právní názor znalce, že pozemek je potřebné ocenit jako ornou půdu. Určení pozemku územním plánem jako pozemku stavebního má na jeho cenu velmi výrazný vliv. Pokud toto znalec pomine a pozemek ocení toliko podle jeho skutečného využití, jedná se o chybný právní názor, který činí jeho posudek neodpovídajícím a nepoužitelným. Kdyby byl pozemek oceněn jako stavební a cena se vynásobila správným koeficientem, stěžovatelky by smlouvu uzavřely. [8] Stěžovatelky upozorňovaly již během kontraktačního procesu, že pozemky byly dříve určeny jako pozemky stavební. Vzhledem k postupu znalce ale ztrácelo smysl, aby si již v této fázi nechaly vyhotovit znalecký posudek, když bylo zřejmé, že by k tomu budoucí vyvlastnitel při ocenění pozemku nepřihlédl. Navrhly napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [9] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Vyvlastnitel nenabídl během kontraktačního procesu stěžovatelkám cenu nepřiměřeně nízkou, ale cenu podloženo