3 As 156/2023 — Nejvyšší správní soud

3 As 156/2023- 90 - text  3 As 156/2023 - 96 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. M., zastoupený Mgr. Kateřinou Všetíčkovou, advokátkou se sídlem Česká 141/31, Brno, proti žalované: Vězeňská služba, Vazební věznice Praha Ruzyně, se sídlem Staré náměstí 3, Praha 6, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2023, č. j. 15 A 110/2022  48, takto: I. Kasační stížnost žalobce proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2023, č. j. 15 A 110/2022  48, se zamítá. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2023, č. j. 15 A 110/2022  48, se ve výrocích I. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Kateřině Všetíčkové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 15 683 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek Městského soudu v Praze [1] Žalobce podal k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu na ochranu před nezákonnými zásahy žalované, spočívajícími v tom, (i) že proti němu byly v jednotlivých v žalobě označených dnech v období od 3. 11. 2022 do 15. 11. 2022, kdy byl umístěn na cele č. X ve V., opakovaně užity v žalobě specifikované donucovací prostředky, (ii) že u sebe v období od 3. 11. 2022 do 15. 11. 2022 nemohl mít přenosný radiopřijímač, a (iii) že mu v témže období nebylo umožněno zaslat úřední korespondenci zdarma, ačkoliv je nemajetný. [2] Městský soud rozsudkem ze dne 20. 6. 2023, č. j. 15 A 110/2022  48, určil, že zásah spočívající v tom, že žalovaná neumožnila žalobci v období od 3. 11. 2022 do 15. 11. 2022 používat jeho vlastní přenosný radiopřijímač, byl nezákonný (výrok I.), ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). [3] Městský soud uvedl, že právo žalobce coby odsouzeného používat za stanovených podmínek ve výkonu trestu vlastní přenosný radiopřijímač vyplývá z § 4 odst. 3 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „vyhláška“). Toto ustanovení ani žádná jiná obecně závazná právní norma neukládá žalobci povinnost předložit vlastní přenosný radiopřijímač, který byl již jednou podroben kontrole technických parametrů a opatřen pečetí prokazující provedení této kontroly, k opakované kontrole technických parametrů. Jediné, co je v takovém případě příslušník vězeňské služby oprávněn zkoumat, je neporušenost pečeti, kterou je radiopřijímač opatřen. Jeli pečeť shledána neporušenou, není důvod, proč by žalobce nemohl radiopřijímač používat. Dle § 45 odst. 3 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby ČR č. 33/2019, o vězeňské a justiční stráži (dále jen „nařízení o vězeňské a justiční stráži“), kterého se žalovaná dovolává, vězněná osoba, která je přemisťována do jiné věznice nebo vězeňského zdravotnického zařízení na přechodnou dobu eskortou k umístění a přemístění, se vybavuje pouze věcmi osobní potřeby. Žalovaná uvedla, že dle citovaného ustanovení radiopřijímač mezi věci osobní potřeby nepatří. Dle městského soudu nařízení o vězeňské a justiční stráži bez zákonného zmocnění omezuje právo odsouzených na používání vlastního radiopřijímače ve výkonu trestu, a je tak v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z uvedených důvodů městský soud shledal, že zásah spočívající v tom, že žalovaná neumožnila žalobci v období od 3. 11. 2022 do 15. 11. 2022 používat jeho vlastní přenosný radiopřijímač, byl nezákonný. [4] K použití donucovacích prostředků při předvádění žalobce v žalované věznici městský soud nejprve připomenul, že se obdobným tvrzeným zásahem ve věci téhož žalobce zabýval již v rozsudku ze dne 29. 6. 2020, č. j. 10 A 109/2019  91 (dále jen „rozsudek MS z června 2020“), kterým žalobu v části týkající se nezákonnosti používání donucovacích prostředků zamítl jako nedůvodnou (v tehdejší věci žalobce spatřoval nezákonný zásah v používání donucovacích prostředků při jeho eskortách z žalované věznice a Vazební věznice Praha – Pankrác k soudním jednáním, při soudních jednáních a při předvedení a každém vyvedení z cely – pozn. NSS). Městský soud zrekapituloval skutečnosti, z nichž vycházel v rozsudku MS z června 2020 a které svědčily o žalobcových sklonech k agresivitě. Konstatoval, že žalobce byl v roce 2016 odsouzen za zvlášť závažný násilný zločin, v roce 2017 projevoval verbální agresivitu vůči předsedkyni senátu, později na jednání soudu v občanskoprávním řízení pronesl zbraň, kterou mohl být nebezpečný sobě i svému okolí, a ve Věznici Mírov byl od roku 2014 do roku 2018 veden jako možný pachatel násilí. Sám žalobce upozornil Městské státní zastupitelství, že má v úmyslu ve svém jednání pokračovat, a proto byl dne 17. 1. 2019 zařazen v žalované věznici do přehledu vězněných osob s bezpečnostními poznatky. Při osobní prohlídce v roce 2019 byly u žalobce nalezeny předměty, které by mohly být použity jako zbraň, a listiny, z nichž vyplynulo vyhrožování útěkem a napadením příslušníků eskorty. Žalobce rovněž zaslal do žalované věznice v květnu 2019 dva dopisy, v nichž hrozil násilným jednáním. V rozsudku MS z června 2020 tak městský soud dospěl k závěru, že negativní poznatky o osobě žalobce a jeho jednání jsou dlouhodobého charakteru. Přestože poslední prokázané excesivní jednání žalobce se odehrálo v květnu 2019, přibližně roční časový odstup od tohoto jednání nepostačuje k závěru, že u žalobce již pominuly důvody pro používání donucovacích prostředků. Jednání žalované proto městský soud v rozsudku MS z června 2020 shledal jako přiměřené a v souladu se zákonem č. 555/1992 Sb., o Vězeňské a justiční stráži České republiky (dále jen „zákon o vězeňské a justiční stráži“). Dále podotkl, že žalovaná by měla vyhodnocovat, zda podmínky pro užití jednotlivých donucovacích prostředků stále trvají, a pokud dojde k nápravě chování žalobce, bude namístě, aby používání donucovacích prostředků zmírnila. Kasační stížnost proti rozsudku MS z června 2020 Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 8. 2022, č. j. 5 As 257/2020  93 (dále jen „rozsudek NSS ze srpna 2022“), zamítl. [5] Dle městského soudu žalobce nyní navazuje na výsledek projednání své předchozí žaloby, jelikož ze žalobních tvrzení vyplývá jeho přesvědčení, že žalovaná pochybila, pokud svůj přístup k němu ani přes časový odstup a zlepšení (nápravu) chování žalobce nezměnila. Ředitel žalované věznice rozhodnutím ze dne 4. 11. 2022 schválil u žalobce, jako osoby zařazené do přehledu vězněných osob s bezpečnostními poznatky, opatření podle čl. 5 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), i) a j) nařízení ředitele Vazební věznice Praha Ruzyně č. 14/2022, o vedení přehledu vězněných osob s bezpečnostními poznatky a stanovení preventivních opatření ve Vazební věznici Praha Ruzyně (dále jen „nařízení o vedení přehledu osob s bezpečnostními poznatky“). Ze správního spisu vyplývá, že žalovaná považovala za nezbytné vůči žalobci používat donucovací prostředky a uplatňovat preventivní opatření na základě stejných zjištění o jeho „závadovém chování“, jaká byla zohledněna již v rozsudku MS z června 2020. [6] Dne 3. 11. 2022 byl žalobce pouze převezen z Věznice Mírov do žalované věznice a po osobní prohlídce byl samostatně v doprovodu dvou příslušníků odveden na celu a dne 15. 11. 2022 byl pouze převezen zpět do Věznice Mírov; městský soud nespatřoval na těchto úkonech nic nezákonného a ani žalobce neuvedl žádnou skutečnost, která by jejich nezákonnost dokládala. Dále městský soud uvedl, že žaloba nesměřuje proti provedení a vlastnímu průběhu eskorty z žalované věznice k jednáním soudů ve dnech 7. 11. 2022 a 10. 11. 2022, ale pouze proti způsobu předvedení, které se odehrálo v rámci věznice. Předvádění žalobce v žalované věznici (ať již na vycházku, k telefonu, do sprchy či za jiným účelem) samostatně a za účasti psovoda se služebním psem a dalších dvou příslušníků, nelze dle městského soudu kvalifikovat jako užití donucovacích prostředků, ale jako realizaci preventivních opatření ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení o vedení přehledu osob s bezpečnostními poznatky, kterými nebylo zasaženo do právní sféry žalobce. Účast více příslušníků vězeňské služby při předvedení odsouzeného v rámci věznice ostatně není ani uvedena ve výčtu donucovacích prostředků dle § 17 odst. 2 zákona o vězeňské a justiční stráži. Neexistuje právo odsouzeného určovat, kolik příslušníků může být přítomno jeho předvedení. Totéž platí i pro samostatné předvádění odsouzeného; je na uvážení věznice, zda s ohledem na konkrétní okolnosti a jí dostupná zjištění přistoupí k jeho předvádění samostatně. Odsouzenému nesvědčí subjektivní právo na předvádění spolu s