3 As 240/2023 — Nejvyšší správní soud

3 As 240/2023- 35 - text  3 As 240/2023 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: Moravská pohřební společnost, s.r.o., se sídlem tř. Míru 137/104, Olomouc, zastoupená Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem Betlémské náměstí 351/6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2023, č. j. 10 A 118/2020  60, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2023, č. j. 10 A 118/2020  60, se zrušuje. II. Rozhodnutí ministryně pro místní rozvoj ze dne 25. 8. 2020, č. j. 5677/2020 – 31 – 4, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 20 342 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Davida Strupka, advokáta. Odůvodnění: [1] Ministryně pro místní rozvoj (dále jen „ministryně“) rozhodnutím ze dne 25. 8. 2020, č. j. 5677/2020 – 31 – 4, zamítla rozklad žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2020, č. j. MMR42/202052. Posledně uvedeným rozhodnutím žalovaný uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 27 odst. 7 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pohřebnictví“), kterého se v postavení provozovatele krematoria dopustila tím, že porušila povinnost podle § 14 odst. 3 písm. c) zákona o pohřebnictví; dne 13. 12. 2018 se při kontaktu s pozůstalými zesnulého F. Z., zemřelého dne X, v den pohřbu jim blízkého člověka nezdržela chování nešetrného k jejich citům tím, že jim neumožnila společně rituálně truchlit a navzdory jejich naléhavým prosbám trvala na zrušení předem sjednaného, uhrazeného, veřejnosti přístupného smutečního obřadu naplánovaného dle harmonogramu žalobkyně na den 13. 12. 2018 od 13:20 hodin v obřadní síni krematoria statuárního města Olomouc. Za spáchání tohoto přestupku žalovaný uložil žalobkyni pokutu ve výši 100 000 Kč. [2] Proti rozhodnutí o rozkladu podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 29. 9. 2023, č. j. 10 A 118/2020  60, zamítl jako nedůvodnou. [3] Městský soud nejprve shrnul, že cílem právní úpravy je vyloučit necitlivý zásah do intimní sféry jednotlivce a poskytovat v tomto směru adekvátní ochranu. Žalobkyně svým necitlivým přístupem a nenaplněním legitimního očekávání na uskutečnění pietního aktu zasáhla do práva pozůstalých na soukromí, vytváření rodinných vazeb a uchování památky po nejbližším rodinném příslušníkovi. Městský soud přisvědčil žalovanému, že státem chráněným zájmem je, aby se smuteční obřady předem ujednané, naplánované a uhrazené uskutečnily, a mravní cítění pozůstalých a veřejnosti nebylo nečekaným zrušením pohřbu hrubě narušeno. [4] Ke skutkovým okolnostem projednávané věci městský soud uvedl, že vypravitelkou pohřbu byla M. B. (dcera zesnulého), přičemž sjednání obřadu se účastnily také družka zesnulého (L. V.) a jeho nevlastní dcera (E. S.). Příkazní smlouvu vypravitelka pohřbu uzavřela se společností MENCL CONSO s.r.o., provozující pohřební službu (dále jen „pohřební služba“). Obřadní síň ve sjednaný čas, tj. ve 13:20 hod., nebyla otevřena a žalobkyně později E. S. oznámila, že obřad se konat nebude. Poté byla tato informace oznámena také ostatním pozůstalým s tím, že důvodem je zrušení obřadu rodinou zesnulého. E. S. jako svědkyně ve správním řízení vypověděla, že se žalobkyni snažila vysvětlit, že vypravitelka pohřbu si konání obřadu přeje, ačkoli se jej sama neúčastní. E. S. přitom disponovala smlouvou o vypravení pohřbu a dalšími dokumenty. Žalobkyně jí však neumožnila, aby namísto vypravitelky svým podpisem stvrdila souhlas s prezentovaným aranžmá obřadu. E. S. dále vypověděla, že přivolaný jednatel žalobkyně trval na předložení plné moci od vypravitelky pohřbu s úředně ověřeným podpisem. Tu však nebylo možné doložit, jelikož vypravitelka pobývala na Slovensku. [5] Dle výslechu jednatele žalobkyně měla být vypravitelka pohřbu přítomna kvůli případnému otevření rakve. Nicméně taková podmínka nebyla podle městského soudu v souladu s Provozním řádem pohřební služby a krematoria ze dne 26. 7. 2018 (dále jen „provozní řád“), podle kterého se může vypravitel pohřbu provedení identifikace zemřelého vzdát, případně přivést jinou osobu, aby identifikaci provedla. Navíc z obsahu příkazní smlouvy (uzavřené mezi vypravitelkou pohřbu a pohřební službou dne 10. 12. 2018; dále jen „příkazní smlouva“ – pozn. NSS) vyplynulo, že vypravitelka si identifikaci zesnulého nepřála. Ze stížnosti ze dne 19. 12. 2018 adresované vypravitelkou pohřbu pohřební službě dle městského soudu vyplývá, že vypravitelka souhlasila s konáním obřadu bez její přítomnosti a s tím, že telefonicky udělí plnou moc E. S. Podle městského soudu tak žalobkyně neoprávněně trvala na přítomnosti vypravitelky na posledním rozloučení, aniž by se snažila nalézt smírné řešení věci. [6] Dle městského soudu bylo podstatné, že zákon o pohřebnictví nepožaduje přítomnost vypravitele na místě pietního obřadu nebo na místě pohřbení zemřelého. V pokladním dokladu ze dne 13. 12. 2018 vystaveného žalobkyní přitom žalobkyně uvedla, že důvodem zrušení obřadu byla „nepřítomnost oficiálně nahlášené paní objednavatelky, bez které dle zákona o pohřebnictví nemůže být smuteční obřad zahájen“. Městský soud tedy dospěl k závěru, že z listinných důkazů a výslechů svědků vyplývá, že obřad zrušila žalobkyně, a nikoliv rodina zemřelého. K žalobkyní tvrzenému „filtrování důkazů“ městský soud uvedl, že žalobkyně tuto námitku nekonkretizovala. Dodal, že žalovaný výpovědi svědků hodnotil dle jejich obsahu a odůvodnil neprovedení výslechu svědků P. S. (zaměstnanec pohřební služby) a P. T. (syn jednatele žalobkyně), kteří měli dle tvrzení žalobkyně objasnit průběh událostí na dvoře krematoria a komunikaci mezi jednatelem žalobkyně a jednatelem pohřební služby (který telefonicky hovořil s vypravitelkou pohřbu – pozn. NSS). Městský soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že skutková podstata přestupku podle § 27 odst. 7 zákona o pohřebnictví byla jednáním žalobkyně naplněna. [7] K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o rozkladu městský soud konstatoval, že neshledal žádnou vadu, která by mohla způsobovat nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. [8] Proti rozsudku městského soudu podává žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatelka nejprve rekapituluje skutkový děj. Mezi účastníky řízení jsou nesporné tyto skutečnosti. Vypravitelkou pohřbu byla M. B., která s pohřební službou uzavřela příkazní smlouvu. Pohřební služba objednala u stěžovatelky konání obřadu, přičemž za vypravitelku pohřbu označila M. B. K obřadní síni se ve sjednaný čas dostavili smuteční hosté a stěžovatelka se dotazovala na vypravitelku, jejíž přítomnost považovala za významnou. Vypravitelka na obřadu přítomna nebyla a se stěžovatelkou jednala v kanceláři E. S. Nesporné je rovněž to, že se na místo obřadu dostavil jednatel stěžovatelky a jednatel pohřební služby, kteří se spolu setkali na dvoře krematoria (bez přítomnosti pozůstalých – pozn. NSS). V tuto chvíli jednatel pohřební služby telefonicky hovořil s vypravitelkou pohřbu. [10] Sporným mezi účastníky řízení zůstává, zda stěžovatelka obřad zrušila ihned po rozhovoru s E. S. (tedy před rozhovorem jednatele stěžovatelky a jednatele pohřební služby – pozn. NSS) či zda se v tento okamžik stěžovatelka s E. S. dohodly na tom, že se pokusí zjistit vypravitelčino stanovisko s tím, že by se stěžovatelka spokojila se souhlasem vypravitelky s konáním obřadu uděleným telefonicky. Žalovaný i městský soud se přiklonili k tomu, že žalobkyně obřad zrušila ihned po rozhovoru stěžovatelky s E. S. [11] Sporné dále zůstávají události, jež se odehrály na dvoře krematoria. Dle stěžovatelky měl jednatel pohřební služby jednateli stěžovatelky sdělit, že si vypravitelka pohřbu nepřeje konání obřadu za přítomnosti E. S. Následně měl zaměstnanec pohřební služby odvézt rakev s tělem zemřelého z krematoria. Z kamerového záznamu (provedeného k důkazu ve správním řízení – pozn. NSS) podle stěžovatelky vyplývá, že jednatel pohřební služby lhal, pokud uvedl, že jednateli stěžovatelky předával mobilní telefon, aby se mohl s vypravitelkou dohodnout on sám. Výslech dvou svědků (P. S. a P. T.), kteří měli objasnit tuto část skutkového děje, žalovaný ani městský soud pro nadbytečnost neprovedli. [12] Stěžovatelka namítá, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, jelikož se městský soud „vyhnul“ podstatné žalobní argumentaci. Městský soud se dostatečně nezabýval tím, zda je pro posouzení naplnění subjektivn