4 Ads 444/2021 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 444/2021- 42 - text  4 Ads 444/2021-46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Ing. K. T., zast. JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, se sídlem T. G. Masaryka 142, Příbram, proti žalovanému: generální ředitel Generálního finančního ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2019, č. j. 65633/19/740040186050821, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2021, č. j. 55 Ad 3/201985, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce pracoval jako ředitel sekce Územního pracoviště Příbram na Finančním úřadu pro Středočeský kraj a dne 23. 7. 2015 mu bylo vydáno osvědčení o tom, že mu ode dne 1. 7. 2015 vznikl služební poměr na dobu neurčitou dle § 188 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“) se služebním působištěm v Příbrami s tím, že své dosavadní služební místo představeného může zastávat do jeho obsazení postupem dle § 188 odst. 6 zákona o státní službě na základě výběrového řízení. Dne 18. 12. 2015 pak bylo vyhlášeno na služební místo žalobce výběrové řízení, v němž byli vybráni dva nejvhodnější uchazeči, kteří ve výběrovém řízení uspěli, z nichž jedním byl žalobce. Na služební místo byl nakonec na základě dohody ze dne 30. 5. 2016 uzavřené mezi služebním orgánem a žalovaným dle § 28 odst. 3 zákona o státní službě vybrán jako nejvhodnější druhý úspěšný žadatel (Ing. P. Š.), který byl následně jmenován. [2] Rozhodnutím služebního orgánu, ředitele Finančního úřadu pro Středočeský kraj, z 23. 6. 2016, č. j. 94578/16/742120290203584 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce podle § 61 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě s účinností od 1. 7. 2016 převeden na a) služební místo 211859 s výkonem služby na Finančním úřadu pro Středočeský kraj, b) v oboru služby Daně, poplatky a jiná peněžitá plnění, c) se službou na služebním místě na dobu neurčitou, d) se služebním označením odborný rada, e) se služebním působištěm v Praze a f) s nástupem služby na služebním místě dne 1. 7. 2016 (výrok I.). S účinností ode dne 1. 7. 2016 byl žalobce zařazen do 11. platové třídy, 12. platového stupně a byl mu stanoven měsíční plat tvořený platovým tarifem, osobním příplatkem a zvláštním příplatkem (výrok II.). Služební orgán uvedl, že setrvání žalobce na dosavadním služebním místě bylo omezeno do doby obsazení služebního místa na základě výběrového řízení. Vzhledem ke jmenování jiného žadatele na dosavadní žalobcovo služební místo na základě výsledku výběrového řízení uplynula doba, na kterou byl žalobce na toto služební místo zařazen, aniž by současně skončil jeho služební poměr. [3] Žalovaný poté zamítl odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí rozhodnutím ze 4. 10. 2016, č. j. 116001/16/740040185050630 (dále jen „první rozhodnutí žalovaného“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [4] Na základě žalobcovy žaloby první rozhodnutí žalovaného zrušil Krajský soud v Praze rozsudkem z 11. 4. 2019, č. j. 48 A 115/2016102 (dále jen „první rozsudek krajského soudu“). Učinil tak zejména pro částečnou nepřezkoumatelnost, neboť se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou týkající se nevhodnosti místa nového působiště z důvodu jeho vzdálenosti od žalobcova bydliště. Soud se s žalovaným neshodl také na výkladu pojmu „služební působiště“, či posouzení okruhu vhodných služebních míst. Ve zbytku však žalobním námitkám nepřisvědčil, a to zejména s odkazem na právní závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu z 9. 11. 2017, č. j. 10 Ads 316/201650, č. 3664/2018 Sb. NSS, JUDr. Z. M., dle kterého žadatelům o služební místo představeného nesvědčí veřejné subjektivní právo být vybrán, které by mohlo být chráněno žalobou podanou ve správním soudnictví. [5] Žalobou napadeným rozhodnutím, označeným v záhlaví tohoto rozsudku, pak žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí ve výroku I. tak, že bod e) zní: „se služebním působištěm v Příbrami“. [6] I toto rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou. O ní rozhodl krajský soud shora nadepsaným rozsudkem tak, že ji zamítl. Dle názoru krajského soudu rozhodl žalovaný o celém odvolání, byť výrokem napadeného rozhodnutí změnil jen část výroku prvostupňového rozhodnutí, aniž by jeho zbývající část potvrdil. Toto pochybení nemá dle krajského soudu vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Ohledně dalších námitek souvisejících s výběrovým řízením poukázal krajský soud opět na svůj první rozsudek, jehož závěry nemá s ohledem na rozsudek ve věci JUDr. Z. M., jakož i na něj navazující judikaturu, důvody měnit. Dle krajského soudu také byly dány podmínky pro vydání napadeného rozhodnutí, neboť rozhodnutí o zařazení jiné osoby (Ing. Š.) na původní žalobcovo místo bylo (včas) vydáno a byly také splněny předpoklady pro rozhodnutí o převedení žalobce na jiné služební místo. Rozhodnutí žalovaného tak obstojí s ohledem na vhodnost nového služebního místa žalobce, a to včetně přihlédnutí k umístění služebního působiště v Příbrami, kde žalobce vykonával službu již před převedením, o což nakonec i usiloval. II. Obsah kasační stížnosti [7] Nejvyšší správní soud poté ve věci obdržel kasační stížnost žalobce (dále „stěžovatel“). Ten ji opřel o důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. [8] Stěžovatel nadále trvá na tom, že napadené rozhodnutí samo o sobě nemůže obstát. Žalovaný nerozhodl o celém odvolání, toliko o dílčím výroku I. e). O ostatních napadených výrocích žalovaný opomenul rozhodnout, ani je nepotvrdil, ani nezměnil. Samostatně také nelze správnost rozhodnutí žalovaného posuzovat, neboť výrok I. e) prvostupňového rozhodnutí je vázán na ostatní výroky. Dále napadené rozhodnutí nevydal generální ředitel Generálního finančního ředitelství, nýbrž Generální finanční ředitelství, tedy nepříslušný orgán. [9] Obě tyto otázky posoudil krajský soud nesprávně. Napadený rozsudek tak ve svých důsledcích představuje odmítnutí spravedlnosti (denegatio iustitiae). O zbytku stěžovatelova odvolání nebude rozhodnuto a tento nezákonný stav zůstane v podstatě nenapadnutelný. Soud svým postupem stěžovatelovu pozici ještě zhoršil, a došlo tak k absurdní procesní situaci a absolutnímu odtržení procesní normy od normy hmotné. [10] Dále se stěžovatel domnívá, že § 61 zákona o státní službě nepředjímá změnu služebního působiště „v rámci“ převedení na jiné služební místo. Taková změna proto ani není možná. Změnit služební působiště lze v tomto smyslu jen dočasně a v souvislosti s § 47 zákona o státní službě. V tomto ohledu je nezákonné také rozhodnutí služebního orgánu z 29. 4. 2019, č. j. 41562/17/742120290204315, kterým bylo stěžovateli určeno služební působiště Příbram. Jediným zákonným služebním působištěm bylo od roku 2015 až doposud město Příbram. Stěžovatel shrnuje, že rozhodnutí o změně služebního působiště nemohlo být součástí rozhodnutí o převedení na jiné služební místo a už vůbec ne mimo režim § 47 zákona o státní službě; nemohlo být ani nově rozhodnuto o určení služebního působiště. [11] Nikdy dosud také nedošlo v důsledku celé řady pochybení a nezákonností ke komplexnímu posouzení věci. To se týká i řízení před krajským soudem. Zde stěžovatel uvádí, že dle názoru krajského soudu měl stěžovatel napadat samostatnou žalobou rozhodnutí o obsazení služebního místa třetí osobou, pokud chtěl uplatnit námitky proti výběrovému řízení, včetně rozhodnutí o obsazení služebního místa. V tomto smyslu se ubíraly úvahy krajského soudu o nutnosti podat diskriminační žalobu. Posouzení zákonnosti výběrového řízení, stejně tak jako zákonnosti rozhodnutí o obsazení služebního místa, je potřebné pouze pro posouzení naplnění podmínek § 188 odst. 1 zákona o státní službě, bez kterých nemůže být řízení o napadeném rozhodnutí ani zahájeno. Závěry rozsudku krajského soudu jsou tedy v tomto smyslu zavádějící a způsobily procesní vadu řízení, která se promítla do rozhodnutí žalovaného, kdy většina stěžovatelových námitek podstatná pro meritorní právní posouzení věci byla z rozhodování vyloučena. Stěžovatel mohl brojit proti postupu v rámci výběrového řízení až poté, co bylo reálně do jeho práv zasaženo, a to napadeným správním rozhodnutím. Rozsudek ve věci JUDr. Z. M. přitom není nyní přiléhavý, neboť v této věci není výběrové řízení či jeho výsledek napadán meritorně, ale posouzení jeho zákonnosti je předběžná otázka nutná pro posouzení, zda služební místo bylo obsazeno řádně, tedy nezbytně nutná pro posouzení pravomoci napadené rozhodnutí vůbec vydat. Námitky proti výběrovému řízení, provedenému úmyslně tak, aby byl stěžovatel svého místa zbaven, poukazující zejména na zjevné prvky netransparentnosti a libovůle, stěžovatel dostatečně rozvedl již dříve. Bylyli tyto námitky vzneseny v žalobě, byť opakované po částe