4 Afs 384/2023

Krajský soud v Plzni shora označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2022, č. j. 31178/22/52011431711360, kterým žalovaný rozhodl podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, o odvolání žalobkyně ze dne 27. 12. 2020 tak, že částečně změnil dodatečný platební výměr Specializovaného finančního úřadu ze dne 19. 12. 2019, č. j. 208660/19/422321792402687. Dodatečným platebním výměrem byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob a současně zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014.

Proti napadenému rozsudku se žalovaný (dále též „stěžovatel”) bránil včas podanou kasační stížností.

Dříve než Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, stěžovatel ji vzal zpět podáním ze dne 8. 1. 2024, a to s ohledem na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 21. 11. 2023, č. j. 2 Afs 118/202253.

Podle § 37 odst. 4 s. ř. s., může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzalli navrhovatel svůj návrh zpět.

Jelikož projev vůle stěžovatele, jímž jednoznačně došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatel zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s. řízení zastavil.

O náhradě nákladů řízení rozhodl kasační soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.