4 As 119/2024 — Nejvyšší správní soud

4 As 119/2024- 49 - text 4 As 119/2024-54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: obec Zádveřice-Raková, se sídlem Zádveřice 460, Zádveřice-Raková, zast. JUDr. Bc. Michalem Březovjákem, advokátem, se sídlem Školní 3362/11, Zlín, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: DRUŽSTVO ZÁDVEŘICE-RAKOVÁ, IČ 46971483, se sídlem Zádveřice 425, Zádveřice-Raková, zast. Mgr. Martinem Gazdou, advokátem, se sídlem Pobřežní 667/78, Praha 8, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2024, č. j. 29 A 47/2023-260, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný vydal souhlasné stanovisko k návrhu Změny č. 1 Územního plánu Zádveřice-Raková (dále jen „Změna územního plánu“ a „územní plán Zádveřice-Raková“) k částem řešení, které byly změněny od společného jednání konaného dne 31. 7. 2023, č. j. KÚZK68310/2023 (dále jen „Stanovisko“). Součástí Stanoviska byla výzva podle § 171 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění rozhodném pro nyní posuzovanou věc (dále jen „stavební zákon“), kterou žalovaný vyzval Městský úřad Vizovice (dále jen „pořizovatel územního plánu“) „ke zjednání nápravy, a to upravit dokumentaci návrhu Změny č. 1 ÚP Zádveřice-Raková tak, aby ve stavových plochách neignorovala skutečný stávající stav území“ (dále jen „Výzva“). [2] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 29 A 47/2023-260, zamítl žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, které mělo spočívat ve vydání Výzvy jako součásti Stanoviska. [3] V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že územní plán Zádveřice-Raková bylo možné z hlediska jeho souladu s právními předpisy podrobit přezkumnému řízení. V posuzovaném případě však již pro takový postup uplynula zákonem stanovená lhůta. Pokud však existovaly nástroje pro nápravu územního plánu Zádveřice-Raková, muselo tak být učiněno, a to v posuzovaném případě Změnou územního plánu. Ponechání dokumentace návrhu Změny územního plánu v podobě předložené k veřejnému projednání by ignorovalo skutečný stav v území, přičemž žalovaný ve Výzvě nestanovil, jak mělo ke zmíněné nápravě dojít. V posuzovaném případě mohl totiž projektant navrhnout rovněž doplnění přípustné zemědělské činnosti do regulativu stávající (stabilizované) plochy průmyslové výroby. Výzva tak nijak nezasahovala do práva žalobkyně na samosprávu. [4] K námitce nepřezkoumatelnosti a nejasnosti Výzvy krajský soud uvedl, že žalovaný vydal Stanovisko v souladu se stavebním zákonem, přičemž byl oprávněn vydat rovněž Výzvu podle § 171 téhož zákona, jíž uložil pořizovateli územního plánu napravit nezákonnost územního plánu Zádveřice-Raková již v jeho změně. Ve výroku Výzvy žalovaný řádně vysvětlil, čeho se týkala a na které pozemky se vztahovala. Poukázal rovněž na zjištěné nedostatky a vyzval k nápravě. Krajský soud upozornil, že Výzva nebyla správním rozhodnutím, a proto na ni nebylo možné klást totožné obsahové nároky. [5] Ve vztahu k námitce žalobkyně, že pochybení územního plánu Zádveřice-Raková nezakládalo jeho nezákonnost, krajský soud konstatoval, že obce vystupují v procesu územního plánování v postavení orgánu veřejné správy vykonávajícího samostatnou působnost, přičemž musí postupovat zákonem předpokládaným způsobem. Určovat využití ploch dotčených pozemků proto nebylo možné bez respektu k právním předpisům. Žalovaný disponoval v souladu s § 50 stavebního zákona pravomocí vydat ke Změně územního plánu Stanovisko, jehož součástí mohla být rovněž Výzva. Pokud by v situaci, která nastala v posuzovaném případě, žalovaný Výzvu vydat nemohl, nemělo by smysl ani samotné Stanovisko. Samotný proces územního plánování přitom nebyl pozastaven a pořizovatel územního plánu nemusel se Stanoviskem žalovaného souhlasit. Opatření obecné povahy mají základ přímo v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), na jehož ustanovení stavební zákon odkazuje. Mezi základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až § 8 správního řádu patří rovněž zásada zákonnosti a materiální pravdy. Požadavek na naplnění zásady materiální pravdy spadal do působnosti § 171 stavebního zákona a garantem odbornosti při pořizování územního plánu je jeho pořizovatel. Výzva žalovaného přitom směřovala k nápravě současného skutečnosti neodpovídajícího stavu, nikoli k požadavku na změnu využití území oproti současnému stavu. V této souvislosti krajský soud citoval § 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), a uvedl, že stávající plochy měly zachycovat skutečné využití území, přičemž jejich funkční využití se stanovovalo s ohledem na učiněná zjištění. Územní plán Zádveřice-Raková i jeho Změna definovaly předmětné plochy jako stabilizované plochy průmyslové výroby, přičemž zde však stále probíhala zemědělská výroba. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky řízení sporná, a proto žalovaný postupoval v souladu se zákonem a závěry Nejvyššího správního soudu uvedenými v rozsudku ze dne 25. 9. 2020, č. j. 6 As 151/2019-53, publ. pod č. 4090/2020 Sb. NSS. [6] Krajský soud dále k námitce žalobkyně, podle níž byla Výzva nepřiměřená a formalistická, uvedl, že žalovaný ve Výzvě konkrétně nestanovil, jak mělo k nápravě dojít. Žalobkyně přitom neuvedla, v čem mělo spočívat tvrzené porušení zásad rychlosti, hospodárnosti a souladu s veřejným zájmem. Přiměřenost Výzvy krajský soud spatřoval rovněž ve skutečnosti, že ji žalovaný nevydal formou správního rozhodnutí se stanovením lhůty a prozatímním pozastavením procesu územního plánování. Rovněž námitku žalobkyně ohledně rozporu Výzvy s principy legitimního očekávání krajský soud shledal nedůvodnou. Pokud žalovaný na předmětnou nezákonnost neupozornil dříve, bylo tomu proto, že o ní nevěděl. I v případě, kdy by na ni upozornil dříve, by pro žalobkyni byla taková Výzva překvapivá. Dřívější nečinnost žalovaného mu nebylo možné klást k tíži. [7] Závěrem krajský soud odmítl rovněž námitku žalobkyně o podjatosti úřední osoby, která vydala Výzvu. Byť byla Ing. A. M. v příbuzenském vztahu s Ing. O. M., v posuzovaném případě za osobu zúčastněnou na řízení jednal Ing. Vlastislav Mudrák. Ukončením působení činnosti Ing. O. M. v osobě zúčastněné na řízení pak všechny pochybnosti o nepodjatosti dotčených úředních osob pominuly. Krajský soud dále popsal třífázový algoritmus posuzování podjatosti úřední osoby a konstatoval, že v posuzovaném případě jeho podmínky nebyly splněny. Jelikož nebyly důvodné pochybnosti o nepodjatosti Ing. A. M., nebyly důvodné ani pochybnosti o nepodjatosti Ing. J. B. z důvodu podřízenosti. Krajský soud neshledal žádnou pochybnost ani ve vztahu k telefonickému kontaktu projektantky vedoucí odboru žalovaného, která ji upozornila na předmětný nesoulad územního plánu Zádveřice-Raková, resp. jeho Změny se skutečností. Z prohlášení projektantky nebylo zřejmé, že by byla jakkoli ovlivňována či naváděna. II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků řízení [8] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou blanketní kasační stížnost, v níž označila důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [9] V jejím doplnění, jež Nejvyšší správní soud obdržel v zákonné měsíční lhůtě, nejprve shrnula skutkové okolnosti případu. Namítla, že žalovaný vydal Výzvu, aniž by k tomu byl zákonem zmocněn a při jejím vydání porušil zákonem stanovené povinnosti. Stěžovatelka citovala § 171 stavebního zákona a konstatovala, že rozsah dozorové činnosti je definován tak, že příslušné orgány jsou povinny dohlížet na dodržování povinností uložených stavebním zákonem, jeho prováděcími předpisy a dále opatřeními obecné povahy a rozhodnutími vydanými na základě stavebního zákona. Na základě odst. 3 zmíněného ustanovení je orgán státního dozoru oprávněn vyzvat ke zjednání nápravy zjištěných hmotněprávních nedostatků. Výše uvedené obsahové náležitosti však Výzva nesplňovala, jelikož konkrétně neuvedla, s čím byla Změna územního plánu v rozporu. Není přitom povinností pořizovatelů územních plánů či obcí, aby územní plán zpracovaly vždy tak, aby odpovídal skutečnému stavu v území. Z uvedeného ustanovení ani nevyplývá povinnost změnit územní plán v případě, že nepřipouští do budoucna využití pozemků, které odpovídá jejich stávajícímu skutečnému využití. Krajský soud však přejal závěr žalovaného, že s ohledem na §