4 As 214/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 214/2023- 38 - text 4 As 214/2023-45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: H. H., zast. Mgr. Veronikou Ščukovou, advokátkou, se sídlem Bráfova tř. 764/50, Třebíč, proti žalovanému: Nejvyšší státní zastupitelství, se sídlem Jezuitská 585/4, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2022, č. j. 1 SIN 311/20225, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2023, č. j. 8 A 85/202273, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2023, č. j. 8 A 85/202273, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Veronice Ščukové, advokátce, se odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. [1] Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen „vrchní státní zastupitelství“) rozhodnutím ze dne 2. 6. 2022, č. j. SIN 35/202213 (dále jen „rozhodnutí VSZ“), odmítlo podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „zákon o informacích“), ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) téhož zákona žádost žalobce ze dne 25. 5. 2022 (dále jen „žádost“), kterou se domáhal poskytnutí informace  dokumentu vrchního státního zastupitelství ze dne 20. 12. 2021, č. j. 9 SPR 189/202129, s názvem „Poznatek k nakládání s finančními prostředky odsouzených ve věznicích od 1. 1. 2022 – žádost o stanovisko“ (dále jen „dokument ze dne 20. 12. 2021“ nebo „informace“). [2] Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí VSZ. II. [3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí VSZ a nařídil vrchnímu státnímu zastupitelství, aby žalobci do 15 dnů od právní moci napadeného rozsudku informaci poskytlo. [4] Městský soud shledal, že nebyly splněny podmínky pro omezení poskytnutí informace podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o informacích. Předeslal, že pro přezkum napadeného rozhodnutí je bez významu, že žalovaný, který v něm potvrdil závěr vrchního státního zastupitelství o odmítnutí poskytnutí informace, později v jiném řízení žalobci zčásti informaci poskytl a v jakém rozsahu a že žalobce nerozporuje omezení poskytnutí části informace v tomto jiném řízení z důvodu vyplývajícího z § 8a zákona o informacích. [5] Městský soud dále poukázal na to, že výluka z práva na informace podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o informacích je v podstatě založena na dvou podmínkách, při jejichž splnění lze poskytnutí požadované informace odepřít: 1) požadovaná informace se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům; 2) k odepření je dán dostatečně silný legitimní důvod. Ve vztahu k první podmínce městský soud považoval za spornou otázku, zda má dokument ze dne 20. 12. 2021 výlučně interní povahu, přestože se vztahuje k vnitřním pokynům. S odkazem na závěry vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 28/200789; ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 As 105/201073; a ze dne 30. 4. 2008, č. j. 4 As 20/200764) dospěl k závěru, že požadovaná informace výlučně interní povahu nemá. Vycházel ze skutečnosti, že dokument ze dne 20. 12. 2021 se váže k později přijatému sjednocujícímu výkladovému stanovisku žalovaného ze dne 31. 3. 2022, č. j. 1 SL 703/202224 (dále také jen „stanovisko žalovaného“), které se zabývá dozorovou pravomocí státního zastupitelství nad výkonem trestu odnětí svobody, takže se jednoznačně dotýká i třetích osob nacházejících se ve výkonu trestu odnětí svobody. Na základě toho dále usoudil, že uvedené stanovisko žalovaného působí také navenek mimo soustavu státního zastupitelství a samo nemá výlučně interní povahu. Z uvedeného důvodu nemá takovou povahu ani požadovaná informace (dokument ze dne 20. 12. 2021). Podle městského soudu pro tento závěr není podstatné, že samotná informace představuje pouze podkladový materiál ke stanovisku žalovaného. [6] Městský soud neshledal ani splnění druhé podmínky spočívající v existenci legitimního důvodu pro odmítnutí poskytnutí informace. Neztotožnil se totiž s žalovaným v tom, že nad poskytnutím informace převáží veřejný zájem na ochraně nerušeného výkonu působnosti státního zastupitelství, a že v důsledku možné dezinterpretace informace v případě jejího poskytnutí hrozí, že osoby blíže neseznámené s dokumentem ze dne 20. 12. 2021 nemusejí rozpoznat, že se nejedná o konečné a závazné stanovisko. Městský soud měl za to, že je z obsahu informace zřejmé, že se jedná o podkladový materiál, a nikoliv o definitivní stanovisko vrchního státního zastupitelství. Mimoto žalovaným naznačované riziko dezinterpretace informace podle městského soudu hrozí u jakýchkoliv stanovisek vydaných orgány veřejné moci, což ovšem nepředstavuje důvod pro jejich vyloučení z práva na informace. Koneckonců to, jakým způsobem s poskytnutou informací naloží žadatel o ni, není podle městského soudu starostí povinného subjektu. [7] S ohledem na § 16 odst. 6 zákona o informacích se městský soud dále zabýval otázkou, zda neexistoval jiný důvod pro odmítnutí žádosti žalobce o poskytnutí informace. Žádný z důvodů zakotvených v § 11 odst. 1 zákona o informacích však podle městského soudu na předmětnou věc nedopadá. Z povahy věci bylo možno uvažovat o důvodu podle § 11 odst. 1 písm. b) téhož zákona, který slouží k ochraně podkladů pro rozhodnutí, avšak v daném případě již žalovaný vydal konečné stanovisko, tudíž ani tento důvod není dán. Stejně tak městský soud vyloučil možnost výluky podle § 8a zákona o informacích, neboť dokument ze dne 20. 12. 2021 neobsahuje údaje, na základě kterých by bylo možné přímo či nepřímo identifikovat konkrétní fyzické osoby, jejichž osobní údaje by bylo třeba chránit. III. [8] Proti napadenému rozsudku se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [9] Stěžovatel nejprve poukazuje na procesní pochybení, jichž se měl dopustit městský soud. Především se ohrazuje proti údaji obsaženému v odst. 10. napadeného rozsudku o tom, že stěžovatel nereagoval na výzvu soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel totiž podáním ze dne 20. 12. 2022, č. j. 1 SIN 311/202217 (dále jen „přípis“), městskému soudu sdělil, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Stěžovatel rovněž namítá, že žaloba neobsahovala nezbytné náležitosti podle § 71 odst. 1 písm. d) a f) s. ř. s., tedy srozumitelné žalobní body a návrh výroku rozsudku, že přípisem ze dne 16. 3. 2023 mu městský soud sdělil, že mu nedopatřením zaslal pouze scan žaloby, ale nikoliv její doplnění, které bylo učiněno poté, co byl žalobci ustanoven zástupce pro řízení o žalobě, a že ve výzvě ze dne 7. 12. 2022 městský soud neuvedl, že je žalobce právně zastoupen. [10] Naplnění kasačních důvodů podle § 103 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s. stěžovatel spatřuje v tom, že městský soud akceptoval doplnění žaloby ze dne 5. 12. 2022 (dále jen „doplnění žaloby“). Konkrétně namítá, že žalobce v něm sice správně označil napadené rozhodnutí (ze dne 15. 7. 2022, č. j. 1 SIN 311/20225), avšak v textu tohoto doplnění brojil proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 7. 10. 2022, č. j. 1 SIN 47/202234 (dále jen „rozhodnutí č. j. 1 SIN 47/202234“). Žalobce tedy zaměnil dvě odlišná rozhodnutí stěžovatele a domáhal se přezkoumání jiného než napadeného rozhodnutí. Uvedené stěžovatel dovozuje ze skutečnosti, že žalobce v odst. 4 doplnění žaloby odkazoval na odst. 19, 21 a 22 napadeného rozhodnutí, to však mělo jen 13 odstavců. Kromě toho se žalobce v doplnění žaloby domáhal zrušení napadeného rozhodnutí pouze ve vztahu k určité části informace, i když vrchní státní zastupitelství a následně stěžovatel o takto formulované žádosti nerozhodovali. Podle stěžovatele proto akceptování takového doplnění žaloby způsobuje zmatečnost řízení o žalobě a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. [11] Stěžovatel dále namítá, že městský soud dospěl k chybnému závěru o charakteru požadované informace a o neexistenci legitimního důvodu pro odmítnutí jejího poskytnutí, čímž byl naplněn kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Upozorňuje, že informace má povahu vnitřního pokynu, protože se váže výhradně k postupu uvnitř soustavy státního zastupitelství, nedopadá do právní sféry třetích osob a neovlivňuje postup státních zástupců při výkonu dozoru nad výkonem trestu odnětí svobody. Městskému soudu stěžovatel také vytýká, že v odst. 16. napadeného rozsudku přeformuloval žalobní body tak, aby vyhovovaly myšlenkové konstrukci zvolené v napadeném rozsudku. Výroky napadeného rozsudku proto nemají po