4 As 324/2023 — Nejvyšší správní soud

4 As 324/2023- 26 - text  4 As 324/2023-29 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. S., zast. JUDr. Petrem Janem Bakešem, advokátem, se sídlem U Olší 280, Velký Borek, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2022, č. j. MD34762/2022160/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, č. j. 21 A 1/202322, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Magistrát hlavního města Prahy, Odbor dopravněsprávních činností, oddělení správního řízení (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 31. 5. 2022, č. j. MHMP 979212/2022/Čar (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se měl úmyslně dopustit tím, že dne 22. 3. 2022 v 13:32 hodin v Praze 8, na ulici Čimická, ve směru jízdy od ulice Písečná k ulici K Pazderkám, u zastávky autobusů „Čimický háj“, při řízení motorového vozidla tovární značky Nissan, registrační značky X, překročil nejvyšší dovolenou rychlost, stanovenou obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích na 50 km/h, nejméně o 43 km/h. Žalobci byla v tomto úseku silničním rychloměrem LaserCam4 v. č. LE0493 (dále jen „měřící zařízení“) naměřena rychlost 96 km/h, takže po odečtení toleranční odchylky měřícího zařízení 3 km/h jel v obci v rozporu s § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu minimálně rychlostí 93 km/h. Za uvedený přestupek mu správní orgán prvního stupně uložil podle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu pokutu ve výši 7.000 Kč, podle § 125c odst. 6 písm. b) téhož zákona zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 8 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. [2] Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí o přestupku. II. [3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [4] Městský soud považoval napadené rozhodnutí považoval za přezkoumatelné a řádně odůvodněné, neboť žalovaný se dostatečně vypořádal s argumentací žalobce týkající se použitelnosti záznamu z měření. [5] Žalovaný rovněž nepochybil při vymezení předmětu odvolacího řízení a zejména při formulaci výroku napadeného rozhodnutí. V něm je uveden odkaz na § 90 odst. 5 správního řádu, je z něj zřejmé, jakého rozhodnutí se odvolací řízení týká a jak s ním žalovaný naložil. Výrok napadeného rozhodnutí podle městského soudu splňuje též požadavky, jež vyplývají z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2007, č. j. 3 As 60/200646. Přestože se zmíněný rozsudek vztahuje k předchozí právní úpravě obsažené v § 59 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) (dále jen „starý správní řád“), podle městského soudu jej bylo možné použít i v posuzované věci při výkladu § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Městský soud proto nepřisvědčil žalobci v tom, že žalovaný pochybil, neboť do výroku napadeného rozhodnutí nezahrnul popis skutkového děje. [6] Opodstatněnými neshledal městský soud ani námitky o porušení zásad správního řízení podle § 2 a § 3 správního řádu. Žalobce totiž neuvedl, jaké konkrétní zásady žalovaný porušil a v čem toto porušení spočívalo. [7] Městský soud se konečně neztotožnil se s námitkou, že z plné moci, kterou žalobce udělil JUDr. Matěji Šedivému, advokátovi, neplyne rozsah zmocnění a že není datována, čímž se měl žalovaný i správní orgán prvního stupně zabývat. Městský soud z obsahu plné moci (konkrétně z jejího druhého odstavce) dovodil, že byla udělena v rozsahu práv a povinností mimo jiné plynoucích ze správního řádu. Dále dovodil, že z detailu zprávy zaslané správnímu orgánu prvního stupně prostřednictvím datové schránky zástupce JUDr. Šedivého dne 25. 4. 2022 v 13:54:21 a z průvodky doručeného digitálního dokumentu z téhož dne vyplývá, že plná moc udělená JUDr. Šedivému byla tohoto dne doručena správnímu orgánu prvního stupně spolu s odporem proti příkazu ze dne 4. 4. 2022, č. j. MHMP 589320/2022/Čar. Podle městského soudu byla plná moc datována dnem 25. 4. 2022, což bylo datum, které v ní u svého podpisu uvedl zmocněný právní zástupce. Městský soud dodal, že z ničeho není zřejmé, že by žalobce uvedenou plnou moc odvolal, a nadto, pokud by vyvstaly pochybnosti o rozsahu zastoupení na základě ní, postupovalo by se v souladu s § 34 odst. 3 správního řádu. Správní orgán prvního stupně tedy nepochybil ani v tom, že doručoval písemnosti do datové schránky tohoto právního zástupce žalobce, a to včetně předvolání k ústnímu jednání ve věci obvinění z přestupku. III. [8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a navrhuje jej zrušit. [9] Přijatelnost kasační stížnosti zdůvodňuje žalobce nejednotnou judikaturou a zásadními pochybeními městského soudu při aplikaci a výkladu právních norem, čímž došlo k zásahu do stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Stěžovatel především městskému soudu vytýká, že nesprávně posoudil jeho první žalobní námitku o nedostatcích výroku napadeného rozhodnutí. Městský soud totiž vycházel z judikatury vztahující se k § 59 starého správního řádu, který však obsahově ani věcně neodpovídá § 90 správního řádu. Stěžovatel dovozuje, že s ohledem na skutečnost, že správní řád nestanoví náležitosti výroku rozhodnutí odvolacího správního orgánu, bylo třeba při formulaci výroku napadeného rozhodnutí vycházet zejména z § 68 a násl. správního řádu. [10] Stěžovatel dále namítá, že odůvodnění napadeného rozsudku je obecné a nelze z něj seznat důvody rozhodnutí. Městský soud měl vysvětlit, proč žalobním bodům nepřisvědčil a proč stěžovatel neměl ve věci úspěch. Stejně tak není z napadeného rozsudku zřejmé, z jakého důvodu městský soud shledal přiléhavou judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se § 59 starého správního řádu při výkladu § 90 správního řádu, když právní úprava odvolacího řízení ve správním řádu obsahuje řadu změn oproti té předchozí. [11] Stěžovatel rozporuje také závěr městského soudu o tom, že nespecifikoval konkrétní zásady správního řízení, které správní orgány porušily. V žalobě stěžovatel uvedl, že podle § 2 správního řádu došlo k porušení zásady legality, zákazu zneužití pravomoci, ochrany veřejného zájmu, souladu s veřejným zájmem a podle § 3 správního řádu došlo k porušení zásady materiální pravdy. Konkrétně pak namítal, že z plné moci udělené JUDr. Šedivému nebyl zřejmý rozsah zastoupení a že nebyly splněny podmínky pro projednání věci ve stěžovatelově nepřítomnosti, neboť správní orgán prvního stupně doručoval písemnosti (včetně předvolání k ústnímu jednání) namísto stěžovateli jen jeho právnímu zástupci. Městský soud se nezabýval ani tím, zda se jednalo o plnou moc udělenou podle občanského zákoníku nebo podle správního řádu. [12] Podle stěžovatele tedy z napadeného rozsudku nevyplývá, jak městský soud plnou moc hodnotil a jaká práva a povinnosti stran doručování stěžovateli náležela. Stěžovatel má za to, že nebyly splněny podmínky pro projednání věci ve správním řízení v jeho nepřítomnosti podle § 80 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť správní orgán prvního stupně měl předvolání k ústnímu jednání doručit jemu. Stěžovatel byl totiž ten, kdo měl něco osobně vykonat a kdo jako jediný mohl k věci sdělit potřebné informace. IV. [13] Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil. V. [14] Nejvyšší správní soud především zkoumal podmínky přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., neboť se jedná o přestupkovou věc, kterou ve smyslu § 31 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje specializovaný samosoudce. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. přitom platí, že za podmínky, kdy před krajským soudem rozhodoval o věci specializovaný samosoudce, a tato kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. [15] Vymezením neurčitého právního pojmu „podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele“ se již Nejvyšší správní soud zabýval při výkladu ustanovení § 104a s. ř. s., ve znění účinném do 31. 3. 2021 (srov. usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639). Ač byl novelou soudního řádu správního provedenou zákonem č. 77/2021 Sb. (s účinností od 1. 4. 2021) rozšířen okruh případů,