5 Ads 58/2023 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 58/2023- 67 - text  5 Ads 58/2023 - 70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: D. J., zast. JUDr. Otto Hradilem, advokátem se sídlem Olomoucká 226, Uničov, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 2. 2023, č. j. 72 Ad 47/202185, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2021, č. j. MPSV2021/143202421/1. [2] Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 7. 2021, č. j. OLA30567/2021CO, kterým byla stěžovatelce podle § 56 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), uložena povinnost vrátit podporu v nezaměstnanosti v částce 32 116 Kč za období od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018. [3] Stěžovatelce byla k její žádosti ode dne 14. 12. 2017 přiznána podpora v nezaměstnanosti, přičemž byla poučena, že bude povinna podporu v nezaměstnanosti nebo její část vrátit v případě, že jí bude přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Stěžovatelka byla uznána invalidní ve třetím stupni a byl jí přiznán důchod pro invaliditu třetího stupně ode dne 14. 11. 2016; rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 12. 2017 byla jeho výše snížena na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně (toto rozhodnutí bylo později rozhodnutím ze dne 30. 5. 2018 zrušeno, a byla tedy obnovena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně). [4] Správní orgán I. stupně následně vyšel z posudku České zprávy sociálního zabezpečení o invaliditě ze dne 3. 5. 2018, podle něhož byla stěžovatelka ode dne 14. 11. 2016 nadále invalidní v třetím stupni s poklesem pracovní schopnosti o 70 % (na základě tohoto posudku bylo vydáno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 5. 2018, kterým byla obnovena výše invalidního důchodu pro invaliditu ve třetím stupni). Správní orgán I. stupně tedy rozhodnutím ze dne 25. 6. 2018, č. j. OLA4445/2018CO, rozhodl o povinnosti stěžovatelky vrátit podporu v nezaměstnanosti; žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 9. 2018, č. j. MPSV2018/161245421/1, zamítl odvolání stěžovatelky a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Posledně citované rozhodnutí žalovaného však krajský soud rozsudkem ze dne 4. 3. 2019, č. j. 72 Ad 57/201850, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, neboť z posudku, z něhož správní orgány vycházely, nevyplývalo, zda je stěžovatelka schopna vykonávat výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek. Kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 19. 6. 2020, č. j. 5 Ads 90/201938. [5] Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 16. 11. 2020, č. j. MPSV2020/142159421/1, prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. Správní orgán I. stupně si vyžádal opravný posudek k posudku o invaliditě ze dne 3. 5. 2018; z opravného posudku vyplynulo, že stěžovatelka není schopna výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek. Správní orgán I. stupně tedy výše citovaným rozhodnutím ze dne 12. 7. 2021 rozhodl tak, že je stěžovatelka povinna vrátit podporu v nezaměstnanosti v částce 32 116 Kč za období od 14. 12. 2017 do 30. 4. 2018; žalovaný následně již citovaným rozhodnutím ze dne 7. 10. 2021 odvolání stěžovatelky zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Rozhodnutí krajského soudu [6] Proti rozhodnutí žalovaného brojila stěžovatelka žalobou, kterou krajský soud podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [7] Krajský soud dospěl k závěru, že posudek o invaliditě stěžovatelky ve znění jeho opravy (doplnění) splňuje veškeré právními předpisy požadované náležitosti včetně možnosti stěžovatelky vykonávat výdělečnou činnost za mimořádných podmínek. Z posudku nevyplývá, že by výkon výdělečné činnosti stěžovatelky vyžadoval mimořádné podmínky. Podle krajského soudu též pro účely řízení posudek o invaliditě ve znění jeho opravy postačoval pro rozhodnutí o povinnosti vrátit vyplacenou podporu v nezaměstnanosti, a skutkový stav tedy byl zjištěn dostatečně. [8] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatelky, že jí byl upřen opravný prostředek proti posudku o invaliditě, neboť tento není přezkoumatelný ve správním soudnictví sám o sobě, nýbrž pouze v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí, které bylo vydáno na jeho základě a které negativně zasahuje do práv stěžovatelky. Posudek o invaliditě by tedy stěžovatelka nemohla samostatně napadat ani ve správním řízení, ani v řízení před správními soudy za žádných okolností. [9] Důvodný nebyl ani žalobní bod, podle něhož posudkový lékař neměl odbornost k posouzení, zda je stěžovatelka schopna vykonávat výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek. Krajský soud upozornil, že posudkovým lékařem může být pouze lékař, který má medicínské znalosti a znalosti z oboru práva sociálního zabezpečení; musí mít atestaci z oboru posudkového lékařství podle zvláštního zákona (naplnění těchto podmínek posudkovým lékařem nebylo zpochybněno). [10] Nezákonnost rozhodnutí nezpůsobovala ani skutečnost, že stěžovatelka nebyla při opravném posouzení invalidity osobně vyšetřena – osobní vyšetření je sice pravidlem, nikoliv však bezvýjimečným. V posuzované věci není z ničeho zřejmé, proč by mělo být osobní vyšetření pro účely opravného posudku nutné. 3. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika [11] Stěžovatelka napadla rozsudek kasační stížností a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V kasační stížnosti stěžovatelka exponovala především to, že z opravného posudku nevyplývá, že stěžovatelka není schopna výdělečné činnosti ani za mimořádných podmínek, nýbrž pouze to, že stěžovatelka k výdělečné činnosti výjimečné podmínky nepotřebuje, což je irelevantní zjištění, které je navíc zcela nesprávné, neboť jen stěží může být stěžovatelka invalidní za snížení pracovní schopnosti ze 70 % a zároveň být schopna vykonávat výdělečnou činnost bez dalšího. [12] Stěžovatelka též měla vzhledem k charakteru svých zdravotních potíží být osobně vyšetřena. Z metodiky specifikované ve vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), vyplývá, že mají být u stěžovatelčiných zdravotních potíží (tj. postižení uvedené v kapitole V. položce 5d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity – těžké postižení, obsedantně kompulzivní porucha s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, těžké narušení společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit) využívány dotazníkové metody či psychologické vyšetření, což vyžaduje osobní přítomnost stěžovatelky. [13] Lékař, který vypracoval opravný posudek, nebyl způsobilý posuzovat zdravotní stav stěžovatelky, což lze doložit tím, že opravný posudek nelze vztáhnout při rozhodování ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti na § 56 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, neboť neobsahuje obligatorní údaj o možnosti stěžovatelky vykonávat výdělečnou činnost za výjimečných podmínek. [14] Stěžovatelka byla podle svého názoru rovněž zkrácena na svých právech vydáním opravného posudku, neboť proti němu nemohla podat námitky, v jejichž důsledku by mohlo být vydáno nové rozhodnutí. [15] Podle stěžovatelky správní orgány nezjistily skutkový stav dostatečně, neboť nebylo prokázáno, že by výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky bylo možno vztáhnout na stěžovatelčinu schopnost vykonávat výdělečnou činnost za výjimečných podmínek. [16] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Podle žalovaného z opravného posudku vyplývá, že stěžovatelka není schopna vykonávat výdělečnou činnost ani za výjimečných podmínek. Stěžovatelka za účelem vydání opravného posudku nemusela být osobně vyšetřena, neboť se již neposuzoval její aktuální zdravotní stav, ale pouze byly doplněny zákonné náležitosti zřejmé již v době vydání původního posudku. Vzhledem k tomu, že oprav