5 As 155/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 155/2023- 37 - text  5 As 155/2023 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Ordinace Ruprechtice s. r. o., sídlem Vrchlického 802/46, Liberec zastoupena Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem, se sídlem Vodičkova 28, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 375, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 6. 2023, č. j. 59 Ad 11/202266, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Aleše Buriánka, advokáta. Odůvodnění: [1] Kasační stížností brojí žalovaný (dále jen „stěžovatel“) proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 27. 7. 2022, č. j. MZDR 14828/20222/PRO, kterým zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 4. 2022, č. j. KULK 5122/2022, OZ 171/2021 SPO. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 117 odst. 3 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v relevantním znění (dále jen „zákon o zdravotních službách“), kterého se měla dopustit tím, že jako poskytovatelka zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství ukončila dne 4. 9. 2020 v rozporu s § 48 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách péči o registrovaného pacienta z důvodu, že se pacient neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem, a také ze spáchání přestupku dle § 117 odst. 3 písm. c) zákona o zdravotních službách, kterého se měla dopustit tím, že dne 22. 9. 2020 nevydala písemnou zprávu o odmítnutí přijetí do péče podle § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách pacientovi, kterého z výše zmíněného důvodu odregistrovala. Za spáchání výše zmíněných přestupků byla žalobkyni uložena pokuta dle § 41 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich v relevantním znění, a § 117 odst. 4 písm. c) zákona o zdravotních službách ve výši 10 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou 1 000 Kč. [2] K prvému přestupku stěžovatel konstatoval, že žalobkyni jako poskytovateli zdravotní služby v oboru všeobecné praktické lékařství formou ambulantní péče nesvědčí právo ukončit péči o pacienta z důvodu neřízení se vnitřním řádem podle § 48 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách. Stěžovatel poukazoval na znění § 28 odst. 3 písm. d) uvedeného zákona, v němž je pod legislativní zkratkou „vnitřní řád“ uveden pouze vnitřní řád zdravotnického zařízení lůžkové nebo jednodenní péče. K druhému přestupku stěžovatel uvedl, že žalobkyně polemizuje se zněním § 48 odst. 1 zákona o zdravotních službách, naplnění skutkové podstaty přestupku nerozporuje a v podstatě se dožaduje výjimky z povinnosti vydávat písemnou zprávu pacientovi o odmítnutí jeho přijetí do péče dle § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách, když péči o něho předtím ukončila. Takový postup nemá oporu v zákoně, důvody pro ukončení péče o pacienta a pro odmítnutí přijetí pacienta do péče se nepřekrývají. Dle stěžovatele bylo prokázáno, že žalobkyně péči o pacienta neukončila v souladu se zákonem o poskytování zdravotních služeb a následně odmítla pacienta přijmout opětovně do péče a o tomto nevydala písemnou zprávu, ve které by byl uveden důvod odmítnutí přijetí do péče, jak jí ukládá § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách, čímž byla skutková podstata přestupku podle § 117 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona naplněna a rozhodnutí nelze považovat za výraz přepjatého formalismu. [3] V žalobě žalobkyně namítala, že výklad zastávaný správními orgány není správný. Stěžovatel argumentoval pouze legislativní zkratkou „vnitřní řád“ obsaženou v § 28 odst. 3 písm. d) zákona o zdravotních službách. Tato legislativní zkratka nevylučuje, aby i ambulantní poskytovatel vydal vnitřní řád, současně nevylučuje, aby nerespektování tohoto vnitřního řádu pacientem, který s ním byl seznámen, bylo důvodem pro ukončení péče ve smyslu § 48 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách. Výklad zastávaný stěžovatelem by byl možný jen tehdy, pokud by zákon stanovil, že vnitřním řádem se rozumí pouze vnitřní řád zdravotnického zařízení lůžkové nebo jednodenní péče. Žalobkyně upozornila na definici poskytovatele v § 2 odst. 1 zákona o zdravotních službách a zdůraznila, že dle § 48 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách platí, že poskytovatel může ukončit péči o pacienta v případě, že porušuje vnitřní řád. Jestliže měl zákonodárce v úmyslu z některých zákonných důvodů konkrétní druhy poskytovatelů vyloučit, učinil tak výslovně. Restriktivní výklad stěžovatele, že důvod uvedený v daném ustanovení se vztahuje pouze na poskytovatele lůžkové či jednodenní péče, je v přímém rozporu s důvodovou zprávou, jež specifikuje smysl a účel § 48 zákona o zdravotních službách, toto ustanovení pak jednoznačně směřuje na všechny poskytovatele, kteří nejsou výslovně vyloučeni. Dále žalobkyně odkázala na odbornou literaturu, konkrétně článek JUDr. Černíkové Ukončení péče o pacienta z pohledu zdravotnických pracovníků, publ. v časopisu Zdravotnického práva a bioetiky 1/2021, a článek JUDr. Macha: Jaký smysl má vnitřní řád zdravotnického zařízení?, publ. v časopisu České lékařské komory Tempus medicorum 6/12, podle nichž lze i u poskytovatele ambulantních zdravotních služeb přijmout vnitřní řád zdravotnického zařízení a pokud jej bude pacient porušovat, může být poskytnutí zdravotních služeb předčasně ukončeno. [4] Ve vztahu k druhému přestupku žalobkyně uvedla, že poté, co dne 4. 9. 2020 ukončila péči o pacienta, o čemž se mu snažila předat písemnou zprávu, kterou odmítl převzít a dne 7. 9. 2020 pacienta odregistrovala ze své péče na Všeobecné zdravotní pojišťovně, tak jej odmítla dne 22. 9. 2020 ošetřit s odvoláním na předchozí ukončení péče o něj. Pacient se dožadoval ošetření a ukončení péče opakovaně označil za neplatné. Žalobkyně se dovolávala logického výkladu zákona, namítala, že nedává smysl, aby musela hledat další zákonný důvod, aby pacienta, jemuž ukončila péči, obratem nemusela přijmout do péče. Upozorňovala na možné zacyklení procesu s tím, že dle § 48 odst. 2 zákona o zdravotních službách, který by se v důsledku zaujatého výkladu stal neefektivním a obsoletním nástrojem. Není možné po poskytovateli zdravotních služeb požadovat splnění dvou různých zákonných důvodů u totožného pacienta, a to pro ukončení péče a následně pro odmítnutí přijetí do péče. Žalobkyně zdůraznila, že se s ohledem na povahu zdravotních problémů, pro které se pacient dožadoval ošetření, se nejednalo o potřebu neodkladné péče, pacient nebyl v ohrožení života a zdraví. Konečným žalobním bodem byla námitka, že nemůže být přitěžující okolností rozhodnutí, že působí v oboru všeobecné praktické lékařství. [5] Krajský soud konstatoval, že skutkové okolnosti případu nejsou mezi stranami sporné. Podle zprávy o ukončení péče o pacienta J. H. ze dne 3. 9. 2020 žalobkyně podle § 48 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách ukončila poskytování zdravotních služeb z důvodu, že se pacient neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem, neboť se dopustil „porušování vnitřního řádu, urážlivé emaily, verbální agresivita“. Zprávu o ukončení péče odmítl pacient podepsat a převzít. Ze zdravotnické dokumentace dále vyplynulo, že dne 22. 9. 2020 se pacient dostavil k žalobkyni, dožadoval se dalšího vyšetření, uváděl, že ho škrábe v krku. Lékařka žalobkyně MUDr. V. G. mu sdělila, že ho ošetřovat již nebude, neboť bylo dne 4. 9. 2020 provedeno jeho odregistrování, s tím, že odregistrován od VZP byl dne 7. 9. 2020. [6] Krajský soud se předně neztotožnil se závěrem správních orgánů, že poskytovatel ambulantní péče nemůže ukončit péči o pacienta podle § 48 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách z důvodu, že se pacient neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem. Restriktivní jazykový výklad stěžovatele, který spočívá pouze v odkazu na zavedení legislativní zkratky vnitřního řádu jako vnitřního řádu zdravotnického zařízení lůžkové nebo jednodenní péče v § 28 odst. 3 písm. d) zákona o zdravotních službách, dle krajského soudu neodpovídá smyslu a účelu § 48 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách a systematice zákona o zdravotních službách. Zdůraznil, že § 48 zákona o zdravotních službách, který v rámci úpravy práv a povinností poskytovatele zdravotních služeb taxativně stanoví důvody, pro které může poskytovatel odmítnout přijetí pacienta do péče (odst. 1) a pro které může ukončit péči o pacienta (odst. 2), jednoznačně dopadá na poskytovatele (tj. ve smys