5 As 26/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 26/2023- 46 - text  5 As 26/2023 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: J. P., zast. JUDr. Ivanou Kožíškovou, advokátkou se sídlem Buzulucká 678/6, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2022, č. j. 43 A 53/2020-56, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2020, č. j. 047187/2020/KUSK. [2] Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Černošice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 12. 2019, č. j. MUCE 77709/2019 OZP/L/Mi (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím uložil správní orgán I. stupně stěžovateli podle § 51 odst. 1 věty třetí zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, povinnost odstranit protiprávní stav na lesním pozemku p. č. X, k. ú. Ř. (všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území), spočívající v ohrazení části pozemku zdí, která navazuje na oplocení sousedního pozemku p. č. 216/78, a v tom, že lesní pozemek uvnitř takto oploceného prostoru neplní funkci lesa. Ke splnění této povinnosti stanovil stěžovateli lhůtu 4 měsíců od právní moci prvostupňového rozhodnutí. [3] Vlastníkem pozemku p. č. 216/78 je společnost LOKI INVESTMENT s.r.o., se sídlem Sanderova 1616/16, Holešovice, Praha (dále jen „společnost LOKI INVESTMENT“). Zároveň je společnost LOKI INVESTMENT vlastníkem zdi na lesním pozemku stěžovatele (p. č. X). Dne 25. 7. 2015 uzavřel stěžovatel se společností LOKI INVESTMENT nájemní smlouvu, jejímž předmětem je pronájem části pozemku p. č. X pod zmíněnou zdí. [4] Původní majitelkou pozemku p. č. 216/78 je P. M., bytem B. 690/7, P. (dále také „stavebník“ či „původní majitelka“), která je zároveň i stavebníkem oné zdi. Městský úřad Mníšek pod Brdy (dále jen „stavební úřad“) ve svém rozhodnutí ze dne 11. 6. 2002, č. j. SÚ 2770/01 (dále jen „rozhodnutí o odstranění stavby“), podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2006, nařídil stavebníkovi odstranění stavby zděného oplocení na pozemku p. č. X. Rozhodnutí o odstranění stavby potvrdil Okresní úřad Praha – západ rozhodnutím ze dne 17. 10. 2002, č. j. Výst. 332/6-3580/02-R-Sch. Tato povinnost ve stanovené lhůtě ani později splněna nebyla. Stavební úřad však nikdy nepřistoupil k exekučnímu vymáhání rozhodnutí o odstranění stavby a s ohledem na to, že podle § 108 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), může správní orgán exekuci nařídit nejpozději do pěti let a provádět nejpozději do deseti let od uplynutí lhůty stanovené ke splnění povinnosti, není rozhodnutí o odstranění stavby nadále možné exekučně vymoci. [5] Správní orgán I. stupně původně rozhodnutím ze dne 16. 11. 2017, č. j. MUCE 68401/2017 OZP/L/Mi, uložil povinnost odstranit zeď a v součinnosti se stěžovatelem obnovit funkci lesa na ohrazené části pozemku p. č. X společnosti LOKI INVESTMENT. Toto rozhodnutí bylo následně žalovaným v rozhodnutí ze dne 25. 10. 2019, č. j. 002850/2018/KUSK, zrušeno a správní řízení zastaveno z důvodu nedostatku pasivní legitimace společnosti LOKI INVESTMENT k uložení opatření podle § 51 odst. 1 lesního zákona. Následně správní orgán I. stupně uložil opatření podle § 51 odst. 1 lesního zákona stěžovateli, jehož odvolání žalovaný zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí – viz výše. 2. Rozhodnutí krajského soudu [6] Proti odvolacímu rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, kterou krajský soud zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [7] Krajský soud se nejprve zabýval žalobní námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu a s ní spojenou námitkou neurčitosti výroku rozhodnutí prvostupňového rozhodnutí. Stěžovatel dovozoval neurčitost výroku ze skutečnosti, že nedošlo k přesnému a určitému vymezení stavby, která má být odstraňována. Krajský soud dospěl k závěru, že z rozhodnutí o odstranění stavby, nájemní smlouvy mezi stěžovatelem a společností LOKI INVESTMENT, ortofoto snímků s překryvem katastrální mapy a situačního výkresu objektu rodinného domu na p. č. 216/78 a p. č. st. 505, kde je zeď vyznačena, je zcela zřejmé, o jakou část pozemku se jedná a že se nachází na lesním pozemku. Je přitom jednoznačně vymezeno, že se má stěžovatel zdržet narušování funkce lesa na části pozemku p. č. X vymezeného nezákonně postavenou zdí, a tedy je nutné tuto funkci na předmětné části pozemku obnovit. Rozhodnutí správních orgánů tak nejsou neurčitá, jak stěžovatel tvrdil. [8] K námitce věci pravomocně rozhodnuté krajský soud uvedl, že předmět řízení v projednávané věci je širší než v řízení o odstranění stavby, kterým stěžovatel argumentoval. Stěžovateli byla uložena povinnost odstranění protiprávního stavu, kterým je zabránění narušování funkce lesa pro část pozemku p. č. X oddělenou zmiňovanou zdí. Není tak zachována totožnost předmětu řízení. Stejně tak neexistuje ani totožnost v povinných subjektech, jelikož rozhodnutím o odstranění stavby byla povinnost uložena původní majitelce pozemku p. č. 216/78, nikoliv stěžovateli, který přitom není ani právním nástupcem původní majitelky tohoto pozemku. [9] Dále pak krajský soud zamítl i námitku chybějící pasivní legitimace stěžovatele, podle kterého měla být povinnost zdržet se rušení funkce lesa na části pozemku p. č. X uložena společnosti LOKI INVESTMENT jako vlastníkovi zdi a zároveň nájemci části lesa. Podle krajského soudu ovšem stěžovatel pasivně legitimován je. Zeď se nachází na jeho pozemku, má prostředky civilního práva k vymožení jejího odstranění a společnost LOKI INVESTMENT má pronajatou pouze část pozemku přímo pod zděným oplocením, nikoliv ohrazenou část pozemku p. č. X. [10] Stejně tak nemohla být společnosti LOKI INVESTMNET uložena povinnost strpět odstranění zdi a s tím spojené projevy (prašnost, převoz suti apod.), jelikož správní orgán I. stupně je orgánem ochrany lesa, nikoliv stavebním úřadem a nemá tak pravomoc nařizovat zbourání zdi či strpět její odstranění. [11] Nakonec pak krajský soud neshledal důvodnou ani námitku absence společenské nebezpečnosti existence zdi z důvodu malé velikosti oplocené plochy ve srovnání s celkovou výměrou pozemku p. č. X (322 m2 vs. 954 304 m2). Orgány státní správy lesů jsou povinny chránit lesy bez ohledu na jejich výměru. Opakovaným přecházením podobnému jednání by přitom bylo možné i rozsáhlé lesní pozemky postupně erodovat, eventuálně až k úplnému zániku lesa. 3. Kasační stížnost [12] Stěžovatel proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost, v níž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak napadený rozsudek, tak rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně a zastavil správní řízení, případně aby zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. [13] Stěžovatel úvodem poukazuje na celkem čtyři právní otázky, které měly být krajským soudem posouzeny nesprávně. Jedná se o neurčitost pojmu „odstranění protiprávního stavu“ a dále pak o to, zda je možné výkon rozhodnutí správního orgánu přenést na stěžovatele, zda mu lze uložit povinnost zeď odstranit bez toho, aby současně společnosti LOKI INVESTMENT bylo uloženo toto odstranění strpět a konečně zda byl stěžovatel vůbec pasivně legitimován k uložení takové povinnosti. V samotné kasační stížnosti nicméně stěžovatel v zásadě uplatňuje pouze námitku věci pravomocně rozhodnuté, neurčitosti výroku správního orgánu I. stupně a nedostatku vlastní pasivní legitimace k uložení opatření podle § 51 odst. 1 lesního zákona. [14] Ohledně námitky věci pravomocně rozhodnuté opakuje stěžovatel svou argumentaci; v ní tvrdí, že jelikož měla být zeď odstraněna na základě rozhodnutí o odstranění stavby, nemělo být řízení v projednávané věci vůbec zahájeno. Prvostupňové rozhodnutí i rozhodnutí žalovaného jej fakticky zavazují k odstranění zděného plotu, o čemž již v minulosti rozhodoval stavební úřad, a jedná se tedy o věc pravomocně rozhodnutou (byť rozhodnutí o odstranění stavby nebylo nikdy exekučně vymáháno). [15] K nesrozumitelnosti výroku prvostupňového rozhodnutí stěžovatel uvádí, že z výroku prvostupňového r