5 As 416/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 416/2021- 33 - text  5 As 416/2021 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Lenky Oulíkové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: V. S., zastoupeného JUDr. Mariem Hanákem, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti žalovanému: Policejní prezident Policie České republiky, se sídlem Strojnická 935/27, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2021, č. j. 25 Ad 17/202086, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce (stěžovatel) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2020, č. j. PPR1532310/ČJ2020990131, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství Policie Moravskoslezského kraje ze dne 27. 3. 2020, č. j. KRPT – 29146112/ČJ20190700KR. Tímto rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání jednání, které mělo znaky pokračujícího přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve spojení s § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a byl mu uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti podle § 51 odst. 1 písm. d) a § 186 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“). Stěžovatel měl v době minimálně od 1. 7. 2017 do svého vykázání ze společného obydlí dne 13. 9. 2018 způsobem blíže popsaným v prvostupňovém rozhodnutí jednak telefonicky kontrolovat a fyzicky sledovat svou tehdejší manželku J. S. s podezřením, že je mu nevěrná, vynucovat si na ní ponižujícím způsobem pohlavní styk, a to i v době, kdy měla lékařem po operaci pohlavní styk zakázán, a ponižovat ji vulgarismy, jednak se hrubě chovat ke společnému nezletilému synovi M., jemuž měl způsobem a za okolností specifikovaných v rozhodnutí vulgárně nadávat a fyzicky ho trestat. [2] Vůči stěžovateli byly dne 13. 9. 2018 zahájeny Generální inspekcí bezpečnostních sborů úkony trestního řízení pro jednání, které zahrnovalo mimo jiné kontroly manželky, její hrubé urážky a důrazné vyžadování pohlavního styku. Usnesením ze dne 18. 9. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, jehož se měl stěžovatel dopustit jednáním, které zahrnovalo mimo jiné intenzivní telefonické kontroly a osobní sledování manželky, vynucování pohlavního styku, vulgární nadávky manželce a nezletilému synovi a fyzické trestání syna. V rámci trestního řízení byl vyslechnut stěžovatel jako obviněný a jako svědci J. S., oba nezletilí synové, rodiče obviněného a J. S., bratr J. S. a jeho přítelkyně J. L., kolegové stěžovatele P. G., K. S. a T. V., kolegyně J. S. z jejího tehdejšího zaměstnání M. K., M. G., I. T., M. B. a T. Z. K. a známí či přátelé stěžovatele a jeho manželky V. T., Mgr. B. B., V. B., M. P., K. L. a P. S. K vyšetření duševního stavu a posouzení osobnosti stěžovatele, jeho syna a J. S. byly vypracovány znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. Opatřeny byly též záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu, přehled služeb stěžovatele a směn jeho tehdejší manželky a výpis z GPS služebního vozidla užívaného stěžovatelem. [3] Usnesením Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 26. 9. 2019 bylo trestní stíhání zastaveno podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu ve vztahu ke skutku, který se týkal dřívějšího jednání stěžovatele (v období od 1. 11. 2008 do 7. 8. 2012), ve vztahu k jednání, jehož se měl stěžovatel dopouštět vůči tehdejší manželce a synovi od září 2013 do 13. 9. 2018 byla věc podle § 171 odst. 1 trestního řádu postoupena služebnímu funkcionáři Policie České republiky – Krajského ředitelství police Moravskoslezského kraje s kázeňskou pravomocí, neboť výsledky přípravného řízení ukazovaly, že nejde o trestný čin, jde však o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek. Podle státního zástupce lze zejména vulgární nadávky obviněného, intenzivní telefonáty a sledování manželky považovat za společensky nepřijatelné, nejde však o jednání natolik závažné, aby naplnilo znaky trestného činu. Ani nucení k souloži tak, jak ho měl stěžovatel provádět, nepřekročilo hranice, kdy by se již jednalo o trestný čin. Poukázal na to, že poškozená se naléhání přes počáteční slovní odmítání či „odžduchování“ podvolila, aby tzv. měla klid, a jednání stěžovatele na ní nezanechalo objektivní psychické následky. Pokud jde o nezletilého syna, je sice možné, že ho stěžovatel často fyzicky trestal a nadával mu, takové jednání však mohlo mít racionální, byť nikoli zcela ospravedlnitelný původ v porušování výchovné kázně a současně nebyly uplatněné fyzické tresty a slovní ataky natolik závažné (alespoň nikoli soustavně), aby bylo možné jednání klasifikovat jako zlé nakládání vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti. Stížnosti J. S. a nezletilého syna zastoupeného ustanoveným opatrovníkem proti tomuto usnesení byly zamítnuty usnesením státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 26. 11. 2019. Ta se ztotožnila s hodnocením státního zástupce, že nedošlo k naplnění znaku týrání. Poukázala na to, že u poškozené nebyly zjištěny projevy podřízenosti, bezmoci či bezvýchodnosti a ani u syna nebyly znalecky zjištěny projevy syndromu týrané osoby. Uzavřela, že prokázané jednání nelze hodnotit jako trestný čin, ale mohlo by být jiným příslušným orgánem posouzeno jako přestupek. [4] Dne 6. 1. 2020 bylo Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje oznámeno stěžovateli zahájení řízení ve věcech služebního poměru pro jednání, které má znaky pokračujícího přestupku proti občanskému soužití, pro které byl stěžovatel následně uznán vinným prvostupňovým rozhodnutím. Ústní projednání jednání, které má znaky přestupku, proběhlo dne 21. 1. 2020 za přítomnosti stěžovatele. Stěžovatel při něm sdělil, že se k věci vyjádřil již v trestním řízení, a odkázal na výpovědi v něm učiněné. Dále uvedl, že běžná výměna názorů mezi osobami spolu žijícími je normální, a poukázal na to, že dle znaleckého posudku je bývalá manželka konfliktní osobou, která skutečnosti zveličuje, a tudíž se nezakládají na pravdě. Z výpovědí svědků vyplývá, že manželka vůči němu užívala vulgární výrazy, křivě ho nařkla z nevěry, byla ve vztahu dominantnější a ze své vůle rozhodla o tom, že budou mít druhé dítě. Většina svědků (svědek V. a manželé B.) potvrdila, že se k dětem choval hezky a o matce před nimi vulgárně nemluvil. Posudky pediatričky z mateřské a základní školy jednání vůči synům popisované jeho manželkou nepotvrzují. Podle stěžovatele mohla manželka děti v době odloučení ovlivňovat, po ukončení zákazu styku se s nimi setkává prostřednictvím ATM Centra Opava a se starším synem je v kontaktu prostřednictvím mobilní aplikace. K dotazům pověřené úřední osoby, zda se může blíže vyjádřit k telefonátům a ježdění do práce za J. S., odkázal na výpověď v trestním řízení s tím, že k dalším otázkám se vyjadřovat nebude. [5] Rozhodnutím ze dne 27. 3. 2020 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití a byl mu uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání. Žalovaný v odvolacím řízení z procesní opatrnosti s odkazem na § 189 odst. 2 zákona o služebním poměru vyzval J. S. jakožto osobu postiženou jednáním stěžovatele a současně zákonnou zástupkyni M. S. k vyslovení souhlasu či nesouhlasu s vedením řízení o popsaném jednání stěžovatele naplňujícím znaky přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích. J. S. ve stanovené lhůtě dne 14. 7. 2020 udělila souhlas s vedením řízení za sebe i jako zákonná zástupkyně syna. Žalovaný poté odvolání stěžovatele zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [6] Stěžovatel napadl rozhodnutí žalovaného u krajského soudu žalobou, v níž namítl, že pro stíhání a odsouzení pro přestupek proti občanskému soužití je nutný souhlas poškozené osoby. V případě nezletilého syna nebylo možné nahradit souhlas kolizního opatrovníka souhlasem zákonné zástupkyně uděleným v průběhu řízení. Dále vyjádřil pochybnost o zachování totožnosti skutku. Vytkl správním orgánům, že do skutkové věty převzaly výpověď poškozené a nevzaly v potaz závěry znaleckého posudku o jejích sklonech ke zveličování a konfliktogennímu chování. Za situace, kdy zde stálo tvrzení proti tvrzení, bylo podle stěžovatele nutné hledat další důkazy. Služební funkcionáři však privilegovali výpovědi poš