6 Afs 9/2024 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 9/2024- 37 - text  6 Afs 9/2024 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: Rambousek a partner a.s., sídlem Křišťanova 1544/4, Praha 3, zastoupená JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem, sídlem Ondříčkova 1304/9, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo financí, sídlem Letenská 15, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2020, č. j. MF27894/2017/ 120332, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. 10 Af 1/202164, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. 10 Af 1/202164, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobkyně a hlavní město Praha (dále jen „poskytovatel“) uzavřeli dne 6. 10. 2008 Smlouvu o financování projektu v rámci Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost, č. SFP/16/ 05/000154/2008 (dále jen „dotační smlouva“), kterou se poskytovatel zavázal poskytnout žalobkyni dotaci na financování projektu „Penzion Malvazinka“ (výstavba penzionu), a to zpětně (ex post) po realizaci projektu. Na základě žalobkyní předložené žádosti o platbu poskytovatel dotaci nevyplatil a od dotační smlouvy odstoupil. [2] Žalobkyně (navrhovatelka) se domáhala zrušení odstoupení od smlouvy a vyplacení dotace poskytovatelem (odpůrcem) v prvním sporném řízení vedeném před žalovaným ve věci sporu z veřejnoprávní smlouvy (§ 141 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Žalovaný nejprve v přezkumném řízení (§ 165 správního řádu) rozhodnutím ze dne 15. 10. 2012, č. j. MF80143/2012/12124, zrušil pro rozpor se zákonem ustanovení dotační smlouvy umožňující odstoupení od smlouvy. Rozhodnutím ze dne 27. 10. 2015, č. j. MF801432012/ 521203, pak ve sporném řízení rozhodl, že poskytovatel (odpůrce) je povinen žalobkyni (navrhovatelce) dotaci ve výši 4 935 000 Kč vyplatit; lhůtu ke splnění této povinnosti stanovil na třicet dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. [3] V rozhodnutí vydaném v prvním sporném řízení žalovaný popsal pochybení na straně žalobkyně, která jako žadatelka o dotaci nesplnila povinnost stanovenou projektovou příručkou operačního programu předložit k podpisu dotační smlouvy stavební povolení (povolení bylo vydáno téměř rok a půl po uzavření dotační smlouvy). Kvůli tomu s ní dotační smlouva dle žalovaného neměla být vůbec uzavřena. Pochybení se však dle žalovaného dopustil rovněž poskytovatel, když se nesprávně spokojil s předložením územně plánovací informace a starších stavebních povolení (týkajících se podsklepení rodinného domu a jeho dispozičních úprav, přístavby výtahu a půdní nástavby a přístavby sklepa a garáže) a s žalobkyní uzavřel dotační smlouvu bez potřebného pravomocného stavebního povolení projektu, a tedy v rozporu s projektovou příručkou. Žalovaný dospěl k závěru, že porušení povinnosti předložit pravomocné stavební povolení projektu nelze klást pouze k tíži žalobkyně, neboť poskytovatel měl důsledně provést kontrolu žádosti a předložených dokladů. Dotační smlouvu však poskytovatel s žalobkyní platně uzavřel, a nepředložení pravomocného stavebního povolení při jejím podpisu proto nemohlo vést k pozdějšímu neposkytnutí dotace. S ohledem na následné vydání a doložení stavebního povolení navíc žalovaný považoval pochybení žalobkyně za zhojené. Z popsaných důvodů proto rozhodl, že poskytovatel dotace je povinen žalobkyni dotaci vyplatit. Rozhodnutím uloženou povinnost poskytovatel splnil a žalobkyni dotaci vyplatil. [4] Žalobkyně (navrhovatelka) návrhem ze dne 3. 10. 2017 zahájila druhé sporné řízení ve věci sporu z veřejnoprávní smlouvy (§ 141 správního řádu), v němž po žalovaném požadovala, aby poskytovateli (jako odpůrci) uložil zaplatit částku ve výši téměř 1,2 mil. Kč z titulu náhrady škody vzniklé žalobkyni v důsledku prodlení poskytovatele s vyplacením dotace. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku návrh žalobkyně zamítl. V odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, že na případ aplikoval § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „starý občanský zákoník“), neboť v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „nový občanský zákoník“), se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, posuzuje podle starého občanského zákoníku. K podstatě sporu žalovaný uvedl, že žalobkyně v řízení neprokázala ani jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu dle § 420 starého občanského zákoníku, tedy porušení právní povinnosti na straně poskytovatele, vznik škody ani příčinnou souvislost. [5] Dle žalovaného poskytovatel postupoval v souladu s právem, neboť dotační smlouva stanovila, že dotace bude příjemci poskytnuta pouze za předpokladu, že dodrží veškeré podmínky a povinnosti vyplývající ze smlouvy samotné, z projektové příručky operačního programu a z právních předpisů. Dotační smlouva také umožňovala pozastavit vyplacení dotace v případě zjištění nesrovnalosti. Poskytovatel po uzavření smlouvy, avšak ještě před vyplacením dotace, administrativní kontrolou zjistil nesrovnalost, neboť žalobkyně v rozporu s povinností stanovenou jí projektovou příručkou operačního programu nepředložila při uzavření smlouvy pravomocné stavební povolení. Proto poskytovatel dle žalovaného mohl přistoupit k pozastavení vyplacení dotace. Povinnost poskytovatele vyplatit dotaci tak dle žalovaného vznikla až po nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2015 vydaného v prvním sporném řízení, tuto povinnost následně poskytovatel splnil. Poskytovatel při pozastavení vyplacení dotace neporušil žádnou právní povinnost stanovenou mu dotační smlouvou. [6] Žalovaný neměl za prokázanou ani výši škody. Žalobkyně škodu vyčíslila jako úroky ze smlouvy o půjčce uzavřené na předfinancování projektu, které dle jejího názoru musela vynakládat po dobu jí tvrzeného prodlení poskytovatele s výplatou dotace. Žalovaný otázku vzniku škody posoudil tak, že smluvní strany smlouvy o půjčce v ní nezákonně sjednaly i úroky z úroků, toto ustanovení proto vyhodnotil jako neplatné pro rozpor se zákonem. Žalovaný dospěl k závěru, že tyto úroky, které měly z pohledu žalobkyně představovat škodu, žalobkyně hradila bez právního titulu, a proto se nemůže domáhat jejich náhrady. Žalovaný rovněž neshledal příčinnou souvislost mezi jednáním poskytovatele dotace (odpůrce) a vznikem tvrzené škody. [7] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného vydané ve sporném řízení o náhradu škody žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Námitku neexistence nesrovnalosti na straně žalobkyně městský soud neshledal důvodnou. Žalobkyně tvrdila, že se nedopustila žádného pochybení, neboť při uzavírání smlouvy nebyla povinna předložit stavební povolení úprav souvisejících se změnou rodinného domu na penzion. Dle městského soudu žalobkyní předložená územně plánovací informace nemohla nahradit stavební povolení (popř. souhlas s provedením ohlášeného záměru). Ani žalobkyní předložená starší stavební povolení dle městského soudu nepovolovala stavební úpravy rodinného domu spojené se změnou užívání na penzion, nýbrž jiné dřívější změny stavby. Městský soud zdůraznil, že žalobkyně v žádosti o dotaci sice uvedla, že postačuje územně plánovací informace, nicméně sama v téže žádosti výslovně zmínila, že v další fázi etapy proběhne stavební řízení, včetně získání potřebných povolení. [8] Městský soud tedy považoval za nepochybné, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou v projektové příručce tím, že při podpisu smlouvy nepředložila pravomocné stavební povolení na projekt. Po zjištění popsané nesrovnalosti byl poskytovatel dle městského soudu oprávněn na základě ujednání v dotační smlouvě přikročit k prověřování nároku na poskytnutí dotace a pozastavit její vyplacení. Ačkoli poskytovatel pochybil tím, že s žalobkyní uzavřel dotační smlouvu při nesplnění podmínek pro její uzavření, neznamená to, že žalobkyně se porušení povinnosti při uzavírání smlouvy nedopustila a poskytovatel nebyl oprávněn je prověřit a zohlednit. Dotační smlouva nestanovila žádnou lhůtu pro ukončení prověřování, městský soud se proto ztotožnil se závěrem žalovaného, že povinnost dotaci vyplatit poskytovateli vznikla až po právní moci rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2015 vydaného v prvním sporném řízení. Oprávněnost pozastavení výplaty dotace dle městského soudu vyloučila jak naplnění předpokladu porušení právní povinnosti poskytovatele, tak předpoklad příčinné souvislosti tvrzené škody s protiprávním jednáním. Městský soud se poté pro nadbytečnost již nezabýval otázkou vzniku škody a její výše. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [9] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž zrekapitulovala skutkový průběh věci a zdůraznila, že dotace měl