6 As 190/2022 — Nejvyšší správní soud

6 As 190/2022- 60 - text  6 As 190/2022 - 66 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce zpravodaje Tomáše Blažka a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: obec Dolní Novosedly, sídlem Dolní Novosedly 55, Písek, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, za účasti: obec Záhoří, sídlem Horní Záhoří 8, Záhoří, zastoupené JUDr. Lubošem Průšou, advokátem, sídlem třída Národní svobody 32/11, Písek, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 5. 6. 2020, č. j. MV585813/SO2020, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2022, č. j. 3 A 80/2020222, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný dne 30. 10. 2017 zahájil z moci úřední správní řízení ve věci změny hranic obce Dolní Novosedly (dále také „žalobkyně“) a obce Záhoří (dále také „osoba zúčastněná na řízení“). Důvodem k zahájení tohoto řízení byla existence územní anomálie spočívající v tom, že část obce Záhoří (Třešně) se nacházela na katastrálním území obce Dolní Novosedly. Tato územní anomálie byla důsledkem vzniku obce Novosedly (nyní obec Dolní Novosedly) a obce Záhoří ke dni 24. 11. 1990, k němuž došlo rozdělením původní obce Záhoří na celkem 4 samostatné obce. Dle přílohy č. 1 plenárního zasedání Okresního národního výboru v Písku ze dne 20. 9. 1990 se původní obec Záhoří rozdělila tak, že vznikla obec Záhoří (zahrnující kromě jiného místní část Třešně), obec Novosedly (zahrnující kromě jiného místní část Chrastiny), obec Vojníkov a obec Temešvár. Místní část Třešně však nebyla ke dni rozdělení obcí katastrálně vymezena (nejednalo se o samostatné katastrální území), ale byla součástí katastrálního území Chrastiny. Místní část Třešně část tak od okamžiku rozdělení byla součástí katastrálního území žalobkyně, byť měla být dle usnesení ONV v Písku ze dne 20. 9. 1990 součástí území nově vzniklé obce Záhoří. [2] Rozhodnutím ze dne 3. 2. 2020 žalovaný podle § 26a odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), stanovil novou hranici obcí Dolní Novosedly a Záhoří, která vycházela z dosavadní, tj. historické hranice. Žalovaný v této souvislosti odkázal na usnesení pléna ONV v Písku ze dne 4. 6. 1960, kterým byla obec Chrastiny podle § 16 zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, rozdělena na dvě části, a to na Třešeň a na Chrastiny. Dále odkázal na usnesení pléna ONV v Písku ze dne 20. 9. 1990, kterým bylo schváleno rozdělení obce Záhoří na čtyři obce, z nichž jednou byla obec Záhoří s místní částí Třešně. Zdůraznil, že v době rozhodování ONV v Písku byl podle § 16 odst. 1 zákona o územním členění státu k rozdělení obcí nezbytný souhlas občanů. Ten byl zjištěn sběrem podpisů na podpisových arších, přičemž oddělení (a vznik nové samostatné obce) od obce Záhoří požadovali toliko občané z částí obce Novosedly, Horní Novosedly a Chrastiny, nikoliv občané z části Třešně. [3] Podle žalovaného by výraznější změna od této historické hranice mohla připadat v úvahu, s ohledem na zásadu přiměřenosti, respektive nezbytnosti zásahu do práv účastníků správního řízení, pouze pokud by taková změna byla nezbytná s ohledem na územní vazby, ochranu výkonu vlastnického práva, či pokud by měla podklad v dosavadním jednání obcí. Žalovaný konstatoval, že z provedeného dokazování taková nezbytnost nevyplynula. [4] Žalovaný shrnul, že v řízení vyšly najevo tyto skutečnosti, které svědčily ve prospěch připojení území Třešně k obci Záhoří: - část Třešně byla historicky (a stejně tak i v době rozhodování žalovaného) de iure součástí území obce Záhoří; - většina obyvatel Třešně byla občany obce Záhoří; - z mapových podkladů byla zřetelná geografická blízkost a silniční spojení území Třešně s obcí Záhoří; - v roce 2008 si 26 z celkem 35 trvale hlášených občanů v části Třešně přálo, aby část Třešně byla součástí obce Záhoří, zatímco ani jeden se nevyjádřil pro připojení k obci Dolní Novosedly. [5] Pro připojení dotčeného území k obci Dolní Novosedly dle žalovaného svědčila pouze skutečnost, že tato obec byla vlastníkem řady pozemků a staveb, které se na dotčeném území nacházely. Z pohledu žalovaného však tato okolnost sama o sobě nemůže odůvodňovat připojení sporného území k uvedené obci. Žalovaný v této souvislosti zdůraznil, že svým rozhodnutím pouze mění hranice území obcí. Obec Dolní Novosedly je tak oprávněna i nadále vykonávat v celém rozsahu svá vlastnická práva k nemovitostem na dotčeném území. [6] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného rozklad, který zamítl ministr vnitra v záhlaví označeným rozhodnutím. Podle ministra vnitra žalovaný posuzoval všechna kritéria relevantní pro rozhodnutí ve věci (tj. historické hranice a současné územní vazby, vlastnictví k pozemkům a stavbám atd.). V řízení přitom vyšlo najevo, že více kritérii svědčí ve prospěch připojení dotčeného území Třešně k obci Záhoří. [7] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Městský soud přisvědčil žalobkyni, že žalovaný mohl zjistit aktuální vůli obyvatel Třešně (například sám provést anketu). Absenci takového postupu však nepovažoval za vadu rozhodnutí, neboť se jedná pouze o jedno z kritérií, dle kterých žalovaný rozhoduje o vytýčení hranic obcí. Výsledky anket provedených žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení byly vzájemně rozporné a nelze z nich zjistit jednoznačnou vůli občanů místní části Třešně. Žalovaný tak zohlednil již dříve vyslovenou vůli obyvatel Třešně být součástí obce Záhoří. I kdyby však vůle obyvatel byla spornou, tedy většina by se nevyslovila pro jednu z variant, nebránilo by to žalovanému rozhodnout ve věci, neboť zákon ani Evropská charta místní samosprávy nevyžadují, aby se určité procento přiklonilo k některé z variant. Neníli vůle obyvatel zřejmá, žalovaný nemusí toto kritérium při rozhodování zohlednit. Městský soud zároveň nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že správní řízení vedené podle § 26a zákona o obcích je řízení o uložení povinnosti. Uplatní se v něm tedy koncentrační zásada dle § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobkyně však předložila správnímu orgánu anketu obsahující vyjádření obyvatel Třešně, ke které obci chtějí být připojeni, teprve spolu s rozkladem. Ministr vnitra proto postupoval správně, pokud tento důkaz neprovedl (stejně jako v případě obdobného důkazu, který v reakci na to předložila osoba zúčastněná na řízení). Městský soud dále v této souvislosti konstatoval, že žalovaný se snažil zjistit vůli občanů místní části Třešně. Opakovaně je veřejnými vyhláškami zpravoval o průběhu řízení, avšak žádný z obyvatel Třešně se jako účastník řízení nepřihlásil, ani nepředložil žádné stanovisko. [8] Podle městského soudu žalovaný dostatečně zhodnotil také kritérium územních vazeb. V rámci tohoto kritéria bylo prokázáno, že obě obce přispívaly na rozvoj místní části Třešně, byť žalobkyně vyšší měrou. Městský soud proto přihlédl k dalším územním vazbám, zejména geografické vzdálenosti, která dle něj svědčí zjevně ve prospěch obce Záhoří. Za významnou považoval též skutečnost, že většina obyvatel Třesně jsou občany obce Záhoří. Územní vazby jsou tedy dány ve prospěch obce Záhoří. [9] Městský soud dále shledal nedůvodnou námitku, že správní orgány nedostatečně zohlednily vlastnické právo žalobkyně k pozemkům a stavbám nacházejícím se na tomto území. Žalobkyně vlastní na dotčeném území celou řadu nemovitostí, naopak osoba zúčastněná na řízení nevlastní žádnou. Žalovaný interpretoval tuto skutečnost jako okolnost svědčící ve prospěch žalobkyně, zároveň ale konstatoval, že není dostačující k tomu, aby mohlo být rozhodnuto v její prospěch. Městský soud s tímto hodnocením souhlasil a doplnil, že vlastnická práva k pozemkům a stavbám na dotčeném území lze následně vypořádat dohodou mezi obcemi. Zároveň konstatoval, že vzhledem k dikci § 9 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je v důsledku rozhodnutí žalovaného vlastníkem místních komunikací v místní části Třešně obec Záhoří. Katastrální příslušnost Třešně k žalobkyni je zde nepodstatná. Rovněž investice ze strany žalobkyně do oprav a úprav místních komunikací v Třešni nezakládá žalobkyni nárok na jejich vlastnictví. [10] Podle městského soudu dále nelze považovat část Nová Třešně za místní část žalobkyně, neboť leží v jednom souvislém území s částí Třešně, nikoliv se žalobkyní. Založení nové části obce na území dotčeném územní anomálií nemůže mít vliv na rozhodnutí o stanovení hranic obcí. Městský soud spatřoval účelovost v postupu žalobkyně, která založila místní část