6 As 338/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 338/2023- 36 - text  6 As 338/2023 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Ing. J. J., proti žalovanému: Městský úřad Žďár nad Sázavou, sídlem Žižkova 227/1, Žďár nad Sázavou, zastoupený Mgr. Bc. Lubošem Klimentem, advokátem, sídlem Ždírec 99, týkající se žaloby proti nečinnosti žalovaného spočívající v nepřidělení čísla popisného, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2023, č. j. 30 A 26/202379, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalovanému se vrací přeplatek na zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného Mgr. Bc. Luboše Klimenta, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce je jedním ze dvou podílových spoluvlastníků (s podílem o velikosti ideální jedné poloviny) řadové patrové garáže umístěné na pozemku parc. č. X v kat. území Město Ž. (dále jen „stavba garáže“), která byla povolena a zkolaudována v sedmdesátých letech minulého století v rámci komplexu sta společných garáží u Amylonu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „komplex“). Stavba garáže je (obdobně jako ostatní garáže komplexu) umístěna na samostatném pozemku, jehož je dnes součástí, a v katastru nemovitostí byla v popisných údajích o pozemku zapsána jako budova bez čísla popisného/evidenčního. [2] Žalobce žádostí ze dne 7. 4. 2021 požádal žalovaného o přidělení čísla popisného/ evidenčního. Žalovaný sdělením ze dne 21. 3. 2022, č. j. SÚP/1896/21/Ku7, žádosti nevyhověl a sdělil žalobci, že stavbě garáže číslo popisné/evidenční nepřiděluje. [3] Protože žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky ochrany, neboť označené sdělení vydal žalovaný na základě příkazu nadřízeného správního orgánu, obrátil se žalobou na ochranu proti nečinnosti žalovaného na Krajský soud v Brně, který rozsudkem označeným v záhlaví podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému vydat žalobci doklad o přidělení čísla popisného pro stavbu garáže. [4] Krajský soud v odůvodnění rozsudku podrobně vysvětlil, že k přidělení čísla popisného nedochází na základě rozhodnutí správního orgánu, neboť tento úkon má pouze evidenční charakter (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 As 247/201457, bod 20). Dovodil, že o přidělení čísla popisného se vydává osvědčení (§ 154 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). V případech, kdy se nejedná o nově vzniklou budovu, se tak děje na základě písemné žádosti vlastníka budovy. Negativní sdělení o nepřidělení čísla popisného pak dle krajského soudu rovněž není rozhodnutím, nýbrž toliko sdělením, že osvědčení nelze vydat ve smyslu § 155 odst. 3 správního řádu. Krajský soud dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu vyložil, že podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se lze nečinnostní žalobou bránit rovněž proti nečinnosti správního orgánu spočívající v nevydání osvědčení, přičemž v takovém případě musí správní soud posoudit nejen vlastní nečinnost správního orgánu, nýbrž i to, zda má žalobce nárok na vydání osvědčení o požadovaném obsahu. V posuzované věci soud takový nárok žalobce shledal. [5] Podstatou sporu řešenou před krajským soudem byla otázka, zda je sporná stavba garáže budovou ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), dle kterého je pro přidělení čísla popisného nezbytná faktická existence budovy. Žalovaný totiž (až) v řízení před soudem namítal, že stavba garáže není samostatnou budovou, neboť je pouhou součástí komplexu (celku garáží), které společně tvoří jediný zděný objekt. [6] Krajský soud se s názorem žalovaného o tom, že dotčená garáž není samostatnou budovou, neztotožnil. Poukázal na definici budovy obsaženou v § 3 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o oceňování majetku“), na niž v poznámce odkazuje § 31 odst. 1 obecního zřízení. Přestože mají jednotlivé garáže společné základy, nosné konstrukce, společné zastřešení a neoddělují je nosné zdi, nýbrž zděné příčky, naplňuje dle krajského soudu každá patrová garáž samostatně definiční znaky budovy podle § 3 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona, neboť se jedná o stavby prostorově soustředěné, uzavřené obvodovými stěnami a střešní konstrukcí mající jeden nebo více ohraničených užitkových prostorů. Krajský soud vedle toho považoval za nutné zvolit takové výkladové řešení, které se nebude příčit racionálnímu uspořádání společenských vztahů. Upozornil, že od samotného vzniku garáží bylo možno jednotlivé patrové garáže reálně oddělit svislou rozdělovací rovinou tvořenou vždy stěnou sousedících patrových garáží. Jednotlivé patrové garáže, nikoli komplex, se od počátku staly samostatnými předměty právních vztahů, čemuž odpovídá i rozdělení pozemků tak, že každá patrová garáž stojí na samostatném pozemku s vlastním parcelním číslem (dle současné právní úpravy jsou jednotlivé garáže součástí jednotlivých pozemků). Krajský soud současně upozornil na obdobné definice budovy obsažené v katastrálních, stavebních a daňových předpisech, přičemž podle všech těchto předpisů byly stavby jednotlivých řadových garáží od počátku nahlíženy jako samostatné budovy. Dle názoru soudu by bylo nyní nelegitimní narušovat dlouhodobou právní jistotu všech vlastníků garáží (resp. pozemků s garážemi), zpochybňovat správnost zápisů garáží do katastru nemovitostí a s tím související zákonnost množství převodů a přechodů vlastnických práv, jakož i plnění daňových povinností vlastníků garáží. Krajský soud tak dospěl k závěru, že stavba garáže ze všech vyložených důvodů splňuje definici budovy, a žalovaný jí tedy měl přidělit číslo popisné. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [7] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. V ní nejprve namítl nedostatek aktivní procesní legitimace žalobce, který je vlastníkem toliko podílu o velikosti ideální poloviny pozemku se stavbou garáže, a tedy nebyl dle stěžovatele samostatně (tzn. bez druhého spoluvlastníka) oprávněn požádat o přidělení čísla popisného, ani nebyl aktivně procesně legitimován k podání žaloby. Správní řízení i soudní řízení správní jsou tak dle stěžovatele zatížena procesní vadou mající dopad na zákonnost napadeného rozsudku a jeho výroku, neboť oprávnění z plnění by měli být oba spoluvlastníci, nikoli pouze žalobce. [8] Stěžovatel rovněž krajskému soudu vytkl, že neprovedl jím navržený důkaz (pozn. soudu: rozuměj důkaz kopií projektové dokumentace mající dokládat stavební parametry stavby komplexu garáží), ani se nevypořádal s jeho neprovedením. Odůvodnění neprovedení tohoto důkazu stěžovatel označil za nedostatečné a napadený rozsudek z tohoto důvodu za nepřezkoumatelný. [9] Neztotožnil se ani s posouzením sporné právní otázky. Ačkoli se krajský soud dle stěžovatele správně zabýval definicí budovy a jejími jednotlivými znaky, jak je vymezuje § 3 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o oceňování majetku, posouzení věci z hlediska těchto znaků se v napadeném rozsudku vyhnul. Jakkoli stěžovatel souhlasí s tím, že výklad pojmu budova v krajským soudem uváděných právních předpisech musí být obdobný, nelze se vyhnout faktickému posouzení jednotlivých znaků definice. Dle stěžovatele krajský soud ze správně zjištěného skutkového stavu vyvodil nesprávné právní závěry, neboť stavbu garáže posoudil jako samostatnou budovu. Pokud by krajský soud provedl navržený důkaz projektovou dokumentací, zjistil by dle stěžovatele, že stavba garáže nesplňuje definiční znaky prostorové soustředěnosti a převážné uzavřenosti. Tento závěr je dle stěžovatele patrný ať už z provedení celkové stavby komplexu, tak z provedení každé z řadových garáží a jejich začlenění do celku. Stěžovatel zopakoval argumentaci z řízení před krajským soudem, že zatímco nosného charakteru je pouze obvodové zdivo celého komplexu, komplex má společnou podlahu, stropní a střešní konstrukci, jednotlivé garáže jsou rozděleny pouze samostatnými nenosnými příčkami, jejichž tloušťka není rozhodující. Z uvedeného stěžovatel dovozuje, že stavba garáže ve spoluvlastnictví žalobce není samostatnou budovou. Bylo ji však možno zapsat (bez přiděleného čísla popisného) do katastru nemovitostí v souladu s katastrálními předpisy, k čemuž stěžovatel citoval komentářovou literaturu popisující sblížení definic budovy v zákoně o oceňování majetku a v katastrálním zákoně. Stěžovatel také poukazoval na povolení stavebního úřadu, dle kterého byla stavba celého komplexu povolena jako celek, a dále na výše uvedenou projektovou dokumentaci, z nichž dovozoval, že budovou ve smyslu zákona o obcích a zákona o oceňování maj