7 As 135/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 135/2023- 41 - text  7 As 135/2023 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. D., zastoupený Mgr. Richardem Novákem, advokátem se sídlem Vodičkova 730/9, Praha 1, proti žalované: Česká lékárnická komora, se sídlem Rozárčina 1422/9 Praha 4, zastoupena Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 1/40, Teplice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 9 Ad 12/202165, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 24. 8. 2021, č. j. 0619/osv/21 (dále též „rozhodnutí žalované“), představenstvo žalované s poukazem na § 2 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o komorách“) zamítlo žádost žalobce ze dne 23. 7. 2021 o vydání osvědčení pro výkon funkce odborného zástupce v lékárně, a to z důvodu, že žalobce v rámci tříletého cyklu celoživotního vzdělávání (od 1. 9. 2017 do 31. 8. 2020) získal pouze 13 bodů z minimálního počtu 76 bodů (§ 11 odst. 3 Licenčního řádu České lékárnické komory a § 1 odst. 1 a § 7 Řádu pro celoživotní vzdělávání členů České lékárnické komory). II. [2] Rozhodnutí žalované napadl žalobce u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“). Městský soud žalobu zamítl shora označeným rozsudkem. Předně uvedl, že napadené rozhodnutí nelze považovat za nepřezkoumatelné. Ačkoliv je odůvodnění stručné, vyplývá z něj, z jakých důvodů nebylo lze žádosti žalobce vyhovět. Městský soud nepřisvědčil ani námitce, že požadavek na celoživotní vzdělávání obsažený v Licenčním řádu České lékárnické komory (dále též „Licenční řád“) představuje překročení zákonných pravomocí žalované, resp. nepřípustný zásah do základních práv žalobce. Podle městského soudu byl Licenční řád vydán na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 2 odst. 2 písm. c) zákona o komorách, přičemž v něm obsažená podmínka vyžadující absolvování celoživotního vzdělávání nepřekračuje meze zákona. Uvedená podmínka směřuje k naplnění cílů, pro které byly profesní komory vytvořeny. Základním smyslem a účelem zdravotnických profesních komor je zajištění potřebné odborné úrovně služeb, které lékaři, stomatologové a lékárníci svým zákazníkům poskytují. Vzhledem k tomu, že se jedná o služby sofistikované, u nichž není pro běžného zákazníka ani pro třetí osobu, jež nemá potřebné odborné znalosti, jednoduché posoudit jejich odbornou kvalitu, shledal zákonodárce, že dohled nad odbornou úrovní a etikou poskytování těchto služeb mají v určité míře vedle orgánů státní správy provádět i veřejnoprávní samosprávné profesní korporace, přičemž jejich společným cílem má být zajistit ochranu zdraví a života obyvatel (rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 2 As 9/2005 a sp. zn. 6 Ads 126/2011). Nutnost celoživotního vzdělávání za účelem zajištění a udržení odbornosti ostatně vyplývá i ze zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o zdravotnických povoláních“). Pokud by profesní komory nemohly stanovovat některé povinnosti týkající se odbornosti ve svých řádech, tvoření jednotlivých řádů a tím i vznik jednotlivých komor by postrádalo jakýkoli smysl. Městský soud neshledal případnou ani žalobní námitku, že stanovením podmínek celoživotního vzdělávání dochází k nepřípustnému omezení svobodného výkonu povolání lékárníka. Soudu přitom nepřísluší hodnotit kvalitu vzdělávacích akcí ani frekvenci jejich konání; takové otázky spadají do sféry samosprávných kompetencí žalované. Podle městského soudu nelze souhlasit ani s námitkou, že by žalovaná aplikovala stavovské předpisy retroaktivně. Důvodné neshledal městský soud ani další žalobní námitky. Z uvedených důvodů městský soud žalobu zamítl. Rozsudek městského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III. [3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu včasnou kasační stížnost z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Z hlediska věcného vypořádání kasační stížnosti identifikoval Nejvyšší správní soud následující okruhy námitek stěžovatele, které pro přehlednost uspořádal takto. V prvním okruhu kasačních námitek stěžovatel dovozoval nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. V tomto ohledu zejména uváděl, že městský soud bez dalšího přejal argumentaci žalované a nadto dezinterpretoval obsah žalobních tvrzení. V druhém okruhu stížních námitek stěžovatel namítal, že žalovaná pochybila, pokud mu nevydala požadované osvědčení. Podle stěžovatele žalovaná požadavkem na absolvování celoživotního vzdělávání určuje povinnosti a podmínky nad rámec zákona, čímž porušuje i Listinu základních práv a svobod (dále též „Listina“). V daném případě nebyl respektován omezující charakter čl. 2 odst. 2 a čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny, podle nichž lze stanovit podmínky pro výkon funkce odborného zástupce v lékárně (tedy i podmínky a omezení pro výkon určitého povolání nebo činnosti) pouze na základě zákona a nikoli (podzákonného) stavovského předpisu. Z tohoto důvodu je podle stěžovatele požadavek na absolvování celoživotního vzdělávání, resp. dosažení určitého počtu bodů v takovém vzdělávání protiústavní. Stěžovatel dále vyjádřil pochybnosti o smyslu daného vzdělávání. V dalším okruhu kasačních námitek stěžovatel dovozoval, že žalovaná aplikovala stavovské předpisy retroaktivně. Podle stěžovatele nejsou stavovské předpisy dostatečně jasné z hlediska určení počátku běhu lhůty. V posledním okruhu stížních námitek stěžovatel uváděl, že se praxe žalované nepřípustně odchyluje od praxí České lékařské komory a České stomatologické komory, a to i přesto, že se řídí stejným právním předpisem (zákonem o komorách). Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [4] Žalovaná podala ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém shrnula a rozvedla argumentaci obsaženou v žalobou napadeném rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě. Kasační námitky důvodnými neshledala. Podle názoru žalované postupovala jak žalovaná, tak i městský soud v souladu se zákonem. Systém celoživotního vzdělávání a způsob, jímž je jeho splnění členy ze strany žalované vyhodnocováno, jsou přiměřené a souladné se zákonem. V tomto ohledu popsala i systém celoživotního vzdělávání, jeho východiska a nosné principy. Nesouhlasila ani s tím, že by její stavovské předpisy stanovovaly určité povinnosti retroaktivně. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. V. [5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [6] Kasační stížnost není důvodná. [7] Stěžovatel v kasační stížnosti primárně poukazoval na nepřezkoumatelnost rozsudku. Dle jeho názoru městský soud nekriticky přebral argumentaci žalovaného a nereagoval na žalobní argumentaci. [8] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou, ke které je kasační soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský (městský) soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Dle konstantní judikatury se za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů považuje především takové rozhodnutí, v němž nebyly vypořádány všechny žalobní námitky; dále rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní argumentaci účastníka řízení soud považoval za nedůvodnou a proč žalobní námitky považoval za liché, mylné či vyvrácené, rozhodnutí, z něhož není zřejmé, jak byla naplněna zákonná kritéria, případně by nepřezkoumatelnost rozhodnutí byla dána tehdy, pokud by z něj nebylo zřejmé, které podklady byly vzaty v úvahu a proč (viz například rozsudky ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/200636, č. 1389/2007 Sb. NSS, ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 As 10/2005298, č. 1119/2007 Sb. NSS, či ze dne 11. 8. 2004, č. j. 5 A 48/200147, č. 386/2004 Sb. NSS). [9] Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze napadený rozsudek městského soudu považovat za nepřezkoumatelný. Městský soud dostatečně odůvodnil, proč dospěl k jím uvedeným závěrům, resp. proč neshledal žalobní námit