7 As 203/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 203/2023- 21 - text 7 As 203/2023 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: J. J., zastoupen Mgr. Lucií Luhanovou, advokátkou se sídlem Chvalšinská 236, Český Krumlov, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 7. 2023, č. j. 57 A 5/202342, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Usnesením Magistrátu města České Budějovice (dále též „stavební úřad“) ze dne 7. 7. 2022, č. j. SU/318/202214 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), stavební úřad zastavil územní řízení zahájené dne 14. 1. 2022 na základě žádosti žalobce požadující vydání rozhodnutí o umístění stavby „Boršovské kaskády – varianta 7.2 řadová zástavba sedmi rodinných domů ve dvou blocích, proměnné podlažnosti, novostavba (Boršov nad Vltavou)“ na pozemcích parc. č. X v katastrálním území B. (dále též „stavba“ nebo „stavební záměr“). Žalobce napadl usnesení odvoláním. [2] Rozhodnutím ze dne 20. 12. 2022, č. j. KUJCK 143300/2022, žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil prvostupňové rozhodnutí, a to tak, že podle § 92 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též „stavební zákon“), ve vazbě na § 149 odst. 6 správního řádu žalobcovu žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby zamítl a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění mj. uvedl, že na výsledek územního řízení mělo zcela zásadní vliv nesouhlasné závazné stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování, který stavební záměr v navržené podobě vyhodnotil jako nepřípustný, a to z důvodu nesouladnosti s územním plánem obce (nerespektování požadavku na vedení příjezdové cesty ke každému pozemku pro rodinný dům po veřejně přístupné ploše a překročení maximální možné míry stanovené územním plánem pro množství zpevněných ploch). Nesouhlasné závazné stanovisko přitom samo o sobě představuje skutečnost, která brání vyhovění žádosti (§ 149 odst. 6 správního řádu), a proto bylo třeba žádost zamítnout (a nikoliv řízení zastavit). II. [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ztotožnil se se žalovaným, že nebyly splněny podmínky pro vyhovění žádosti o umístění stavby. I podle názoru krajského soudu z územního plánu (z vyhlášky o závazných částech územního plánu obce B. nad V., okres České Budějovice, z roku 2002, dále též „vyhláška“), vyplývá povinnost zajistit vedené příjezdové cesty po veřejně přístupné ploše ke každému pozemku pro novostavbu rodinného domu. Tuto podmínku však stavební záměr stěžovatele nesplňuje. Z projektové dokumentace předložené žalobcem totiž vyplývá, že napojení na stávající dopravní infrastrukturu bude zajištěno pomocí nové „neveřejné účelové komunikace“, což je v přímém rozporu s požadavkem stanoveným vyhláškou, resp. s územním plánem obce. Krajský soud souhlasil se žalovaným i v tom, že stavební záměr žalobce nesplňuje ani další podmínku stanovenou vyhláškou obce, a sice maximální limit zastavění zpevněnými plochami. Podle krajského soudu žalovaný postupoval správně, když s ohledem na povahu záměru počítal limity maximálního procenta zpevněných ploch z pohledu stavebního záměru jako jednoho celku. Stejně tak neshledal krajský soud důvodné ani další námitky, a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III. [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), tedy z důvodu nesprávného právního posouzení. Z hlediska věcného vypořádání kasační stížnosti identifikoval Nejvyšší správní soud následující okruhy námitek stěžovatele, které pro přehlednost uspořádal takto. V prvním okruhu námitek stěžovatel souhrnně nesouhlasil se žalovaným a krajským soudem, že nesplnil podmínku vedení příjezdové cesty po veřejně přístupné ploše ke každému pozemku. Podle stěžovatele se požadovaná příjezdová cesta na veřejně přístupné ploše nachází. Pokud se pak poukazuje na zřízení závory při vjezdu do areálu, kterou má být omezen veřejný přístup k domům, není podle stěžovatele její vybudování v rámci realizace stavebního záměru nutné. Správní orgán mohl proto stanovit v podmínkách vyhovujícího rozhodnutí, aby stěžovatel závoru odstranil. Takto však nepostupoval a žádosti stěžovatele nezákonně nevyhověl. V druhém okruhu kasačních námitek pak stěžovatel brojil proti závěru správních orgánů a krajského soudu o nesplnění požadavku maximálního limitu zastavění zpevněnými plochami. Dle názoru stěžovatele je nelogické počítat procento zastavitelnosti zpevněnými plochami ve vztahu k celkové ploše pozemku. Stěžovatel je přesvědčen, že na každý navrhovaný pozemek (resp. rodinný dům) je nutno nahlížet samostatně, což dle jeho názoru vyplývá i z čl. 7 vyhlášky obce. Správní orgány proto měly posoudit míru zpevněných ploch v rámci ploch určených pro jednotlivé rodinné domy, a nikoliv posuzovat daný stavební záměr jako celek. Stěžovatel v kasační stížnosti polemizoval s dílčími částmi odůvodnění rozsudku a dovozoval jejich nepřípadnost. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [5] Žalovaný podal ke kasační stížnosti stručné vyjádření, ve kterém odkázal na své vyjádření k podané žalobě a na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti. V. [6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] S ohledem na to, jakým způsobem je v nyní projednávané věci formulována kasační argumentace stěžovatele, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné připomenout, že kasační stížnost je opravný prostředek směřující proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.). Jedná se tedy o mimořádný opravný prostředek. V rámci řízení o kasační stížnosti se zkoumá, zda se správní orgán, resp. krajský soud nedopustily vad či nezákonnosti v řízení, pro které by jejich rozhodnutí bylo nutno zrušit. Nejvyšší správní soud je přitom povolán pouze k přezkumu v rozsahu vymezeném stěžovatelem. Řízení o kasační stížnosti je totiž ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí. Jeli tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/200878, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/201195, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/201420, ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/200999, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/200746, ze dne 17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/200860, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 875/20, ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. I. ÚS 776/21). [9] Mezi stranami není sporné, že dne 14. 1. 2022 stěžovatel podal u stavebního úřadu žádost o umístění výše uvedeného stavebního záměru, ke kterému bylo (po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k vydání závazného stanoviska) vydáno tzv. fiktivní souhlasné závazné stanovisko dle § 4 odst. 9 stavebního zákona. [10] Stavební úřad návazně podal u žalovaného podnět k přezkumu fiktivního závazného stanoviska. Na základě učiněných zjištění pak žalovaný vyhodnotil, že podmínky pro vydání souhlasného závazného stanoviska bez podmínek splněny nebyly. Dle § 4 odst. 10 stavebního zákona proto předchozí závazné stanovisko zrušil a vydal nové závazné stanovisko, ve kterém shledal, že stavební záměr je nepřípustný, a to z důvodu rozporu s požadavky územně plánovací dokumentace obce. V návaznosti na uvedené vydal stavební úřad prvostupňové rozhodnutí, kterým územní řízení zastavil. [11] Jelikož stěžovatel podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, jehož podstatná část směřovala proti obsahu vydaného závazného stanoviska, požádal žalovaný dle § 149 odst. 7 správního řádu Ministerstvo pro místní ro